U okna zrána zraněn zase
krásou, jíž kraj tvůj podobá se
ráji v zorničkách dítěte,
vlaštovkám řek jsem, vzlétněte.
Pro tolik světla slepý příliš,
pro tolik lásky, kéž ji sdílíš,
to ráno rychle se vzkazem
vlaštovky k tobě poslal jsem.
Tvé oči sladké nevolnice
v radosti prudké uvěříce
poselství štíhlých křídel těch
blankytně přijmou jejich spěch.
I bláto cest a všechna slova,
jež přinesou ti od domova,
od strání, stromů, stébel všech,
v příboji něhy jeden vzdech...
Co já tu slunce vozataje
k pomoci vroucně vyzývaje,
pro zem, již zvážil jas tvých řas,
s andělem v zápas vcházím zas.
Žádné komentáře:
Okomentovat