pyžamo a oblek v jednom "pyžamoblek"

Těžké ráno? Blíží se zoomová porada s představenstvem společnosti a vy po večerním mecheche nad láhví cuvée Armand De Brignac Gold Brut vypadáte, jako by vás přejel parní válec a ještě tam pak hodil zpátečku?

Japonský oděvní řetězec Aoki má pro vás záchranu – pyžamoblek!

Pyžamoblek je doslova a do písmene ušitý na míru dnešní době, ve které se se svými spolupracovníky a důležitými kontakty setkáváme mnohdy pouze vzdáleně, prostřednictvím displejů svých počítačů a komunikačních platforem jako Zoom.

Pozoruhodnost pyžamobleku, jak se dá usuzovat už z jeho názvu, spočívá v tom, že celá tahle garderoba na první i druhý pohled vypadá jako společenský oblek. Ale ve skutečnosti je to prachsprosté pyžamo.

Nepokazíte s ním žádný významný remote call a stojí jen 4990 jenů, čili asi tak tisícovku v českých korunách. Aoki jej však podle všeho prozatím distribuuje jen po Japonsku.

Teď už jen přijít na to, jak genialitu pyžamobleku doplnit ještě něčím podobného ražení, co bude fungovat na váš mozek. Ono jedna věc je po večerním mecheche vypadat, že jste úplně čerství – ale něco úplně jiného je tak mluvit.

Forbes

Zázemí pro umělce a kreativní průmysl chce podnikatel složit z kontejnerů.

Jedinečné zázemí pro umělce a odborníky, kteří se pohybují v kreativním průmyslu, chce v Olomouci vytvořit podnikatel Jaromír Zavřel. Moderní stavbu plánuje u centra složit z kontejnerů.

Podnikatel Jaromír Zavřel před časem představil vedení Olomouce ambiciózní plán. ContaYner, jak svůj projekt pojmenoval, by měl vytvářet zázemí pro širokou paletu lidí, kteří pracují v kreativním průmyslu.

„Centrum by mělo nabídnout zázemí pro umělecké produkce, jako je hudba, fotografie, architektura, literatura, divadlo anebo film,“ popsal Zavřel.

„V plánu je i music box se zkušebnou a podcast studiem, plochy pro street art, kapacity pro taneční sektor propojený s jógovým studiem, dětský kreativní prostor, X-lab neboli digitální testovací prostor, outdoor a indoor galerie, prostor pro sdílenou mobilitu a další sdílené služby, komunitní květinářství a podobně,“ vyjmenoval.

„Řada aktivit, jež by měly mít v ContaYneru místo, už dnes v Olomouci probíhá, ale často v provizorních podmínkách. ContaYner by měl pro ně nabídnout infrastrukturu na zcela jiné úrovni,“ uvedl Zavřel. 

Podle něj spočívá výhoda celého projektu v tom, že jej lze upravovat dle aktuálních potřeb. „Je flexibilní. Jde jej měnit, upravovat zvenku i zevnitř na míru,“ vyzdvihl.

Nápady čerpá z projektů po celém světě i z akademické sféry. „Důležitou inspirací je pro mě ale i svět mých vlastních dětí. Sleduji, jak se vyvíjí jejich životní styl pod vlivem technologií a přemýšlím, jak technologie využít nikoliv k pasivnímu konzumování, nýbrž k tvůrčí aktivitě,“ řekl.

iDnes

Stadia

Do Česka dorazila služba Stadia od Googlu. Ta umožňuje v prohlížeči streamovat nejnovější hry, aniž byste museli mít kvalitní počítač. Kdo máte dobré připojení, měli byste ji vyzkoušet. O konec konzolí nejspíš nepůjde, po porodních bolestech se ale ze Stadie klube zajímavá záležitost. Navíc: spustit na starém notebooku Red Dead Redemption 2 nebo Cyberpunk 2077 je jen těžko popsatelná radost. 

Mediář

vzdělávání lékařů pomocí rozšířené reality

Doba covidová s sebou bezpochyby nenese jen samá negativa. Od jara trvající pandemie má i své klady – probouzí v nás kreativitu a nutí přicházet s nápady, jak co nejlépe pokračovat v zajetém životě i přes veškeré překážky a omezení.

S vlastním řešením přišla v nepohodlné situaci i Tereza Dvořáková, jedna ze spoluzakladatelek české firmy Frusack, která vedle řízení vlastního byznysu zároveň vyučuje anatomii na 3. lékařské fakultě univerzity Karlovy.

Stejně jako všichni ostatní pedagogové byla i ona s jarními omezeními nucena přizpůsobit se výuce na dálku. Jenže právě obor zabývající se stavbou těla, k jehož správné výuce jsou zapotřebí desítky exemplářů, se prostřednictvím běžných online komunikačních platforem učí poměrně složitě. 

„Výuka anatomie je téměř ze 70 procent praktická, takže jsem od začátku věděla, že přes webkameru to bude oříšek,“ vysvětluje Tereza své zkušenosti z výuky, které se věnuje už šest let.

Jako na zavolanou se ale díky Romanu Wernerovi z technologické firmy DEV:G dostala k chytrým brýlím Hololens 2, za jejichž vývojem a výrobou stojí Microsoft. Ty umějí pracovat s rozšířenou a virtuální realitou, díky které může jejich nositel streamovat vše, co sám vidí, komukoliv jinému.

Ačkoliv se jako hlavní záměr technologické vychytávky prezentuje její využití pro zaučování juniorních techniků, Tereza rychle zareagovala na komplikovanou situaci a rozhodla se brýle vyzkoušet k výuce svých studentů. Tímto způsobem je využívá už několik měsíců a tvrdí, že online výuka se díky tomu alespoň částečně přiblížila té prezenční. 

„Popisuji různé části lidské kostry a na kostech pojmenovávám malinké části. To bych na webkameře prezentovala opravdu těžko a takhle je to, skoro jako kdybych v učebně skutečně stála,“ vysvětluje způsob, jakým brýle téměř dennodenně používá. 

„Kromě reálných věcí přede mnou navíc můžu zobrazit i libovolné hologramy či 3D modely. Do místnosti si před sebe postavím třeba model kostry a rukama nebo virtuálními značkami na ní vyznačuji vše, co potřebuji,“ vyjmenovává Dvořáková další výhody.

„Člověk si tak vlastně vytvoří svou vlastní virtuální učebnu. I když před vámi reálně nikdo nesedí, bezpochyby je to pro všechny nastávající lékaře pochopitelnější, než kdybych je učila jen na webkameře nebo popisovala prezentaci,“ dodává.

Ačkoliv jsou brýle mezinárodně dostupné už delší dobu, tuzemský trh o nich zatím příliš neví. V Česku není dostatečná poptávka po takto pokročilé digitalizaci a to je také důvodem, proč u nás nejsou příliš dostupné. Zatím je tedy možné je sehnat pouze přímo u výrobce nebo u partnerů Microsoftu, jako například u již zmíněné firmy DEV:G, kteří se dlouhodobě tématu věnují.

Podle Terezy ale ani relativně vysoká cena brýlí nemusí být překážkou v tom, aby školy přístroj k výuce skutečně používaly. Naopak doufá, že aktuální situace ve světě alespoň některé instituce motivuje k tomu, aby se nebály větší množství peněz investovat do technologií a naopak ubraly tam, kde to v současné době nemá takový význam. 

„V ideálním případě vidím jejich využití i nad rámec klasické výuky. Ve zdravotnictví by mohly třeba právě teď sloužit jako perfektní nástroj k zaučování mediků nebo dalších lidí, kteří nemají adekvátní specializaci, ale pomáhají v nemocnicích. Seniorní lékaři v karanténě by mohli z domů vysvětlit vše jen na základě toho, co daný člověk vidí,“ uzavírá Dvořáková.

Forbes

Středověk neskončil, středověk trvá...

Na Facebooku existuje skupina, kde skoro čtvrt milionu lidí dělá, že žije v roce 1453. Doslova We Pretend It’s 1453 Internet. Podobných hřišť existuje nespočet. Nejpopulárnější jsou ta, kde si mladí lidé hrají na boomery. To středověké je ale snad nejzajímavější: digitalizovaný svět samotný totiž v mnohém středověk připomíná. 

„Nevypadá to, že by z nás internet dělal sofistikované kyborgy, jako spíš ohroublé středověké rolníky uchvácené všudypřítomnou říší duchů, v zajetí vzdálených autokratických pánů,“ píše Max Read.

Podle Reada jsme čekali hyper-kapitalistický kyberpunk jako ze sci-fi románu Williama Gibsona, místo toho se ale potýkáme se světem plným trollů, démonů (označení programu, který je spuštěn dlouhodobě a není v přímém kontaktu s uživatelem - pozn. z Wiki) a twitterových ikon, před nimiž unikáme do klášterů digitálních retreatů. To vše ve stínu hrozící apokalypsy, před kterou varuje šestnáctiletá dívka, o níž si mnozí myslí, že je posedlá ďáblem. Státy jsou slabé, vládnou entity mající bezprecedentní moc nad informacemi - místo církve digitální platformy (viz digitální feudalismus).

Na Readův text jsem si vzpomněl při četbě rozhovoru s Vlastimilem Břízou mladším, spolumajitelem holdingu Koh-i-noor, který se na Seznam Zprávách obává příchodu „neokomunismu“. „Nebude se tomu říkat ukradení či znárodnění majetku, ale například sharování. Všechno budeme sharovat. Podniky, byty, auta. Bude to líbivé a covid to může zrychlit,“ odhaduje podle mého správně Bříza. Pouze bych řekl, že se nevrací komunistické, ale právě středověké pojetí vlastnictví, ve kterém nám jednotlivcům věci tak úplně nepatří.

Máme pouze licenci k jejich používání. Dobře to ukázala kauza traktorů John Deere, kdy firma farmářům sdělila, že si je nesmí opravovat sami, protože jsou pouhými vlastníky licence. Tunový kolos je najednou pouhým softwarem. Podobně jako náš telefon, chytrý vysavač a vůbec všechno z ranku internetu věcí, u kterých si zaplatíme právo na užívání, to hlavní - software, ona nová půda - ale patří pánům.

Read odkazoval na svět v roce 2029, text ovšem psal ještě před pandemií, která digitalizaci světa zrychlila aspoň o dekádu, jak soudí další proponent příchodu digitálního středověku Venkatesh Rao (a stejně i Bříza). Pohon středověkizace je samozřejmě technologický. Díky softwarizaci světa se zvyšuje propast mezi komplexitou světa a naší schopní světu rozumět, mezi narůstajícím množstvím informací a naší schopností je zpracovávat. Na mikroúrovni už sami nemůžeme opravit své nejdůležitější nástroje, auto nebo telefon, na makroúrovni se rozpadl sdílený výklad o světě, o čemž jsme tady už psali v souvislosti s novou masou informací. 

Nejmenší mezera mezi komplexitou a věděním existovala v éře rozumu, v moderní době, která odchází. Místo ní přichází nová doba temna. Nemyslím, že to je nutně negativní, jak pojem zní. Pouze pro množství informací přicházíme o schopnost do věcí takříkajíc vidět, což byl definiční rys éry modernity a moderního státu, který začal sázet lesy v řadách, sjednotil váhy a míry a vůbec udělal všechno proto, aby mohl vidět do věcí (a všechno následně centrálně vymyslet a naplánovat). Přineslo to mnoho zlého. Třeba bude tentokrát líp. 

Jakub Jetmar & Ondřej Sliš

Earthnest

Luboš Malý, Martin Hák a Ondřej Svoboda spolu studovali gymnázium. Pak se jejich cesty rozešly a když se po deseti letech opět potkali, založili spolu Earthnest. Platformu, kde se budou prodávat pouze ověřené výrobky nebo služby, které splňují kritéria udržitelnosti stanovené OSN.

„Chceme vybudovat online market place jako je Mall nebo Alza, ale s velkou mírou nezávislosti, nebyznysového přístupu, rovného přístup všem, bez sledování dat a všech těch chmur současné digitální doby,“ popisuje Luboš Malý jejich projekt.

„Lidé si něco doporučí a my potom výrobce, prodejce oslovíme, jestli nechtějí být součástí tržiště,“ dodává Malý. Sám na jednom z posledních setkání doporučoval třeba službu Z pokoje do pokoje, kterou před tím vyzkoušel. Na webu Earthnest je dnes možné koupit například čaje Sonnentor, obaly a taštičky od společnosti Merryup ušité konkrétně z banneru, který dlouho halil Národní muzeum v Praze, nebo recyklované výrobky od společnosti Forewear.

Témata jednotlivých setkání Earthnest se dají sledovat na facebookové stránce Earthnest a od doby covidu běží vždy i v online podobě přes Zoom.

Luboš Malý by chtěl se svými kolegy rozšířit okruh lidí, které může udržitelné nakupování zajímat. A dostat se tak dál od nadšenců, kteří si obchody bez obalu či jinak udržitelné výrobky vyhledávají sami. Mají cíl dostat se s Earthnest do bonusových a benefitových programů firem.

„Jsou to jinak daněné peníze, a proto i lidé, pro které není udržitelnost hlavní motivátor k nákupu, by mohli mít zájem si tu a tam takto nakoupit, protože to bude jednodušší, zajímavější, levnější,“ vypočítává výhody nového přístupu Luboš Malý. Tím by se zlepšila i logistika a snížily její dopady, protože by se výrobky nemusely dovážet každý zvlášť ve stovce obalů, ale mohly by být do firmy doručeny třeba v přepravce až na recepci.

Luboš Malý a jeho spoluzakladatelé si projekt zatím financují sami, nicméně na další rozšíření by rádi sehnali investora. „Investorům se to vesměs líbí, ale přijde jim to komplikované. Zatím rosteme organicky,“ uvádí Malý, který zároveň pracuje v Lego Group, kde má na starosti technologické inovace.

„Snaha je, aby do budoucna vznikly malinkaté odnože Earthnest i v dalších zemích a setkávání probíhala všude. Lidé by si na nich doporučovali výrobky a služby a bylo by to všude po světě,“ představuje jejich dlouhodobou vizi.

Ekonews

Za rohem čeká virtuálno.

Jednou z příjemných novinek, které se krátce po rozvolnění opatření začaly objevovat už i v českých restauračních zařízeních, je virtuální jídelní lístek. Ten si lze načíst do mobilu skrz QR kód umístěný přímo na restauračním stole. Odpadá tak potřeba roznášet menu vytištěná, což jednak chrání hosty před nutností listovat v „ohmataných“ listech, ale zároveň urychluje proces objednávky. S QR kódy pracujeme na podobném principu i my v Qerku: načtením kódu ze stolu může zákazník díky našemu systému útratu okamžitě zaplatit, ať už kartou, nebo mobilem. Role číšníka se tak díky těmto vychytávkám zásadně proměňuje, může se nyní daleko lépe soustředit na komfort zákazníka, a restaurace tímto získávají další konkurenční výhodu.

A nemění se pouze role obsluhy v restauracích, ale i role restaurací samotných. Vůbec bych se nedivil, kdyby v příští dekádě existovalo více virtuálních než fyzických gastropodniků. Už dnes patří food delivery mezi nejrychleji se rozvíjející odvětví gastronomie – a je jen otázkou času, kdy se objeví první kuchyně, které otevřou brány pouze kurýrům a na stoly v nich nebude místo.

Věřím totiž, že se zásadně promění i možnosti, kdy a kde si jídlo dopřát. Velkou roli by v tomto mohl – pro některé možná překvapivě – hrát rozvoj samořiditelných aut. S automatickými řidiči se nejen podstatně zlevní zmiňovaný rozvoz jídla (nebude třeba platit lidské síly, aby oběd či večeři dovezly až domů), ale zároveň vznikne další prostor, ve kterém se bude dát jídlo konzumovat. Tam, kde býval dříve umístěný volant, možná bude už brzy vyklápěcí stoleček, u kterého na trase Praha–Brno hravě zvládnete oběd i s dezertem a kávou. A s tím přijdou i propracovanější drive-through, které nabídnou náročnější pokrmy než ty, jež je potřeba bleskově slupnout v krátké pauze na benzinové pumpě.

Při pohledu do budoucna samozřejmě nelze opomenout robotiku, která již brzy zvládne zastat pozici pravé ruky šéfkuchařů. A teď nemluvím o klasických kuchyňských robotech, ale o těch, které třeba za pomoci strojového učení samy zvládnou opakovat repetitivní pohyby, a ušetří tak čas například při sekání cibule. Neznamená to, že nám do deseti let budou jídlo servírovat roboti, ale jsem přesvědčený, že automatizace si pomalu najde cestu i do gastra a bude v něm hrát čím dál důležitější roli.

V delším časovém horizontu se pak můžeme těšit na zapojení umělé inteligence, která díky své schopnosti analyzovat neuvěřitelné množství dat může přispět k hledání a rozvoji nových kombinací chutí, jež lidský jazyk dosud nezažil. Nedivil bych se, kdyby v budoucnu existovala kulinářská AI, která bude mít stejně věhlasná jména jako někteří michelinští šéfkuchaři. 

Se stárnoucí populací, vyšším výskytem diabetu a stále rozšířenější obezitou je také pravděpodobné, že budou přibývat nároky na všemožné dietní úpravy jídel. I s tím by mohla pomoci umělá inteligence, která s využitím analýzy dat od lékařských profesionálů nabídne jídlo na míru. Na to se budou muset připravit i restaurace, které budou chtít v konkurenci uspět.

Ať už se z výše představených předpovědí naplní, či nenaplní kterákoli, jedno je jisté. Gastrotech už není jen hudba budoucnosti, ale začíná si pomalu klestit cestu do běžných životů. A možná je jen otázkou času, kdy budou původní recepty od umělé inteligence stejně běžné jako QR kódy na stolech restaurací.

Autor je zakladatel a CEO společnosti Qerko.

Když Ind troufne Brita...

Podobné zmatky si ušetřilo malé pobaltské Estonsko, kde má každý občan elektronickou identitu. Nejde jen o občanku; díky e-identitě jsou propojené záznamy všech Estonců. Takže když chtěla vláda poslat zaměstnance na nucenou dovolenou, věděla, kde pracují a jak jim zaplatit. V Estonsku si nikdo nemusel stoupnout do fronty, aby se mohl dožadovat dávek, jako tomu bylo jinde na světě.

Jiné země, jako třeba Británie nebo Amerika, dlouho odolávaly zavedení systému občanských průkazů. Někdo se bál, že by pak pro vládu bylo příliš snadné špehovat lidi, že by bylo takový systém velice snadné hacknout nebo že by ho prostě jen zfušovali nekompetentní byrokraté. Emoce vřely.

Pandemie nicméně digitální občanku podpořila. Nejenže umožní rychlejší a snazší přístup k vládním službám na dálku, navíc by výrazně zefektivnila chytrou karanténu. Pokud by v podobně mimořádné situaci, jako je například pandemie, byly zdravotní a pracovní údaje propojené, vlády by dokázaly rychle zjistit, že skupina pacientů stižených covidem-19 pracuje v té samé továrně. 

Obavy o soukromí a bezpečnost údajů lze zmírnit, byť ne stoprocentně. Estonci, které pět desetiletí pod sovětským „dohledem“ naučilo zdravé podezíravosti k Velkému bratrovi, jsou do značné míry uklidněni zákonem o ochraně dat a neustálým updatováním bezpečnostních programů zabraňujících případnému nabourání se do systému, jenž obsahuje dvoufázové ověřování. Dají se také přijmout zákony, které by znemožňovaly policii požadovat po lidech občanský průkaz. Autokratické režimy budou samozřejmě systém digitálních občanek zneužívat, ale demokratické vlády je možné omezit. Estonský systém zaznamená každé nahlédnutí do údajů a všichni, včetně úředníků, se dopustí trestného činu, pokud budou bez dostatečného důvodu nahlížet do soukromých informací. 

Vytvoření systému digitálních občanských průkazů je obtížné a nákladné. Ale dokázala to i Indie, obrovská a převážně chudá země. Její biometrický systém „Aadhaar“ vytvořil digitální identity 1,3 miliardy lidí. Má své mouchy: mnoho Indů, kteří se nemohli zaregistrovat, výrazně strádalo, neboť ztratili přístup ke klíčovým službám. Došlo však k modernizaci služeb a rapidně ubylo podvodů. Když mohou svou identitu online prokázat indičtí venkované, je ostuda, že to samé nemůže udělat spousta Britů a Američanů.

Systém digitálních občanských průkazů je možné zavádět postupně a může vzniknout na již existujících platformách. A nemusí to být povinné. Pokud budou dostatečně bezpečné a zredukují otravné jednání se státem, lidé si je pořídí dobrovolně.

The Economist 

Scifi podporuje kritické myšlení...

Jaký je vztah autorů a autorek sci-fi a vědců či vědkyň?
Mnoho autorů jsou vědci a spisovatelé sci-fi souběžně. Třeba Geoffrey Landis je inženýr NASA, pracoval například na marsovských roverech Curiosity a Spirit. Píše třeba o tom, jak by to mohlo vypadat, kdybychom měli vznášející se města na Venuši. To přitom není nic až tak nerealistického, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je tam hustší atmosféra složená převážně z oxidu uhličitého a v něm můžete vytvořit habitaty naplněné dýchatelnou atmosférou, protože ta by fungovala jako nosný plyn. Po současném „horkém“ objevu pravděpodobné přítomnosti fosfanu na Venuši – což může značit dosud nepopsané zajímavé fotochemické procesy v atmosféře, neprozkoumané geochemické procesy, ale čistě teoreticky i život – třeba podobné dalekosáhlé vize zase ožijí.

Ano, ale pořád jsou tu vědci a vědkyně, kteří sci-fi nečtou ze zásady, považují ji za brak.
Ale v posledních letech se to hodně mění. Sci-fi už není popelka na okraji vědy. Je to tím, že je stále očividnější, že některá společenská témata – včetně těch souvisejících s vědou – dokáže sci-fi zpracovat mnohem lépe než takzvaná vážná literatura. Podívejte se na díla Ursuly Le Guin nebo S. R. Delanyho, na novou vlnu sci-fi od konce šedesátých let... Dnešní volání po zrovnoprávnění podle genderu nebo podle národů je ve sci-fi dávno. Třeba alegorie nacistického Německa ve Válce s mloky nebo feminismus obsažený ve sci-fi posledních sedmdesáti let. I zrovnoprávnění ras je přece ve sci-fi už dávno. Science fiction se také umí doptávat na etické dopady vědy a techniky. Může existovat život na Titanu? To je otázka, která je pro vědu vysoce relevantní, ale zatím nemáme jak zjistit odpověď, dokud tam nevyšleme specializovanou sondu. Proto nastupuje sci-fi – věda to ještě neumí, ale literatura už ano. Máme hypotézy, na otestování budeme čekat ještě desítky let, ale literatura může spekulovat už dnes. A může ovlivnit i to, kam půjde kosmický průzkum.

Pro vás jsou tedy věda a žánr science fiction propojené?
Věda a science fiction se vždycky provázely navzájem, ovlivnění probíhá oběma směry. Když se podíváme do historie, jako první dílo science fiction se obvykle uvádí Frankenstein Mary Shelley z roku 1818. Představte si tu dobu – rapidně se rozvíjela věda a technika, pokládaly se základy moderní vědy, lidi fascinovala elektřina a pára měnila svět k nepoznání. Ale také lidé přicházeli o práci, protože jejich práce byla nahrazená párou. Pokrok se stále zrychloval a to vyvolávalo fascinaci i strach. A právě v díle Mary Shelley se objevuje obojí, fascinace technikou, snaha o zkrocení přírody a její využití pro člověka, ale i strach z toho, kam až věda může zajít. Shelley navíc psala Frankensteina v době, kdy (nejen) Evropu sužovaly po sopečném výbuchu na Tamboře chlad a neúroda. To zapříčinilo masovou migraci, Evropou se táhly tisíce lidí, kteří přišli o své domovy a zdroje obživy. Tohle všechno stálo u vzniku Frankensteina. Na jedné straně bujení vědy a techniky, na druhé straně společenské změny. To zapříčinilo zrod nového žánru a vydání knih dalších autorů.

Kterých?
Ve druhé polovině 19. století přišli Jules Verne a H. G. Wells. Především u Vernea vidíme obrovskou inspiraci vědou a technikou. Zkoumal ve svých dílech dno oceánů i přistání na Měsíci. Někteří jeho současníci si klepali na čelo, na druhou stranu už tehdy existovali vědci, kteří ho brali vážně a souzněli s ním. Ostatně první ponorky existovaly už v 17. století. Existovali také první potápěči, kteří se procházeli po mořském dně. Vrak válečné lodi Vasa v zálivu u Stockholmu byl půlstoletí po Verneově smrti vyzvednutý díky potápěčům, kteří ve zvířeném kalu nic neviděli, přesto dokázali pod vrakem vybudovat tunely na umístění lan a pontonů. Představte si budovat tunel v bahně pod obrovským vrakem, kolem jen tmavá kalná voda... Ale pustili by se do toho lidé, nebýt dřívějších Verneových vizí? Populární literatura byla tehdy už masově dostupná a vznikl takový kruh – věda inspirovala literaturu a literatura se dostávala k mnohem více lidem a zpětně inspirovala k dalším metám ve vědeckém poznání. A abych nezůstala jen u Vernea – ruský vědec počátku 20. století Konstantin Ciolkovskij položil základy teorie raketových letů. I on byl jako vědec autorem sci-fi literatury a kořeny cesty na Měsíc sahají taky právě k němu.

V 19. a 20. století došlo k rychlému rozvoji populárně-vědeckých i sci-fi časopisů a knih. Jaká jména jsou nejpodstatnější?
V rámci sci-fi takzvaná Velká trojka časopisů – dnešní Analog, Asimov's a F&SF – dala v angloamerickém prostoru vyniknout jménům, která dnes známe jako hlavní autory sci-fi. Publikovali v nich Isaac Asimov, Robert Heinlein, do jisté míry britský autor A. C. Clarke. Ve východním bloku psal Stanisław Lem. Jejich dosah byl a dodnes je obrovský – pokud si třeba poslechnete to, co říká zakladatel SpaceX Elon Musk, zjistíte, že jako vizionář četl a dosud čte sci-fi. Vydávalo se i stále více popularizačních časopisů jako Scientific American (ten dokonce už od roku 1845) či Popular Mechanics, u nás Živa (od roku 1853) či Vesmír (od roku 1871).

Kde je místo české, potažmo československé sci-fi?
To byla a je velmoc! Měla obrovský vliv na světovou sci-fi. Letos slavíme sto let od Čapkovy hry R.U.R. Kdyby Josef Čapek nenavrhl svému bratrovi to slavné slovo robot, říkali bychom robotům pravděpodobně androidi, ale o to nejde – síla české sci-fi není ani tak v tom slově robot, ale spíš ve společenských otázkách, které si v souvislosti s pokrokem klade. Co zbude z lidstva ve chvíli, kdy všechnu práci zastanou roboti a lidé nebudou muset hnout prstem k tomu, aby se nakrmili, kdy se budou moci pouze bavit? V Čapkově podání je to dystopie, kdy lidstvo zleniví, ustrne a zahyne při povstání robotů. Jiskřička naděje je podle Čapka v tom, že roboti vytvoří jinou společnost schopnou přežít. Ta naděje podle mě ale spočívá jinde.

Kde?
Dnes máme robotické pokladny nebo samořídící auta a lidská práce v řadě oborů přestává být zásadní – a poměrně nově dnes pracujeme s myšlenkou nepodmíněného základního příjmu, takže už nemusíme nutně stát před otázkou ztráty zaměstnání vlivem robotizace práce. Pokud člověk bude mít základním příjmem saturované základní potřeby, bude mít střechu nad hlavou, jídlo a zdravotní péči, bude na něm, jestli si najde navíc ještě zaměstnání. Dnes už se o nepodmíněném příjmu diskutuje tolik, že to dávno není taková utopie. Z testování nepodmíněného příjmu vidíme, že nemusí vést k tomu, že člověk zleniví, jak si Čapek myslel. Naopak to pomáhá: pokud máte starost, zda přežijete, nemyslíte na to, zda je vaše práce příjemná, zda vás naplňuje a je jakkoli přínosná pro vás či společnost, jde jen o nutnou obživu a vezmete zavděk čímkoli. Ve skutečnosti nepodmíněný základní příjem pomáhá rozvíjet podnikání, hledat si lepší zaměstnání a přispívá ke zlepšení zdravotního stavu populace. V dílech mnoha autorů sci-fi se ale už dávno vyskytl – a díky tomu se rozšířil do povědomí lidí i politiků. A dnes už není sci-fi o něm přemýšlet. Právě tomuto tématu jsem se věnovala v příspěvku do sbírky esejí Robot 100: Sto rozumů, sestavené Jitkou Čejkovou z VŠCHT.

Co je tedy hlavní přínos fantastiky?
Pro mě jsou to morální, společenské a etické rozměry vědy. Ty se dostaly do povědomí právě díky sci-fi a podle mě je to nejcennější vliv sci-fi literatury na vědu a vědecký svět.

Co konkrétně?
Třeba genové inženýrství. To se ve sci-fi objevuje už desítky let. Díky tomu, že v roce 1987 byl popsaný CRISPR a v posledních letech se začal rozvíjet jako nástroj genového editování, máme na světě už dvě děti, které za eticky i vědecky sporných podmínek přišly na svět. Dvojice čínských dívek měla být odolná vůči viru HIV – zatím však není zřejmé, zda tým stojící za editací DNA dosáhl i toho. Kdyby tým, který děti na svět přivedl, četl sci-fi, možná by si podobné experimenty na lidech rozmyslel...

...Veškeré sondy vysílané na Mars procházejí důslednou sterilizací. To je téma, které dřív science fiction neřešila, ale dnes se poměrně hodně zohledňuje. Úkolem sci-fi ale není přesně se držet výzkumů, ale spíš poukazovat na společenské a etické dopady a představovat, jak by jednou mohlo vypadat něco, co zatím vědecky zkoumat nemůžeme. Na jaře 2020 jsem sestavila antologii Strangest of All, kde právě toto mapuji. Například v úvodní povídce War, Ice, Egg, Universe si autor G. D. Nordley představuje, jak by asi vypadala technologická civilizace v oceánu pokrytém ledovou slupkou, což je mimo jiné případ měsíce Europa. Následná esej čtenáře zavede do počátků průzkumu ledových měsíců, k tomu, jak jsme přišli na přítomnost oceánů kapalné vody pod jejich ledovými kůrami, i tomu, co o nich zatím víme a jaký další výzkum se plánuje. Celá kniha je volně dostupná na stránkách Evropského astrobiologického institutu i mém webu julienovakova.com. Byla sestavena s cílem popularizovat a vzdělávat, a proto jsme ji chtěli učinit dostupnou co největšímu počtu čtenářů.

Jak probíhala příprava této antologie?
Strangest of All je pilotním projektem týmu zabývajícího se výukou a popularizací astrobiologie skrz science fiction, který vedu v rámci Evropského astrobiologického institutu. Jelikož začal vznikat krátce po založení institutu, tou dobou bez financování týmu, bylo možné zahrnout pouze již publikované povídky, reprinty – ovšem pro většinu čtenářů jsou soudě dle reakcí nové, neboť ne každý má šanci čtenářsky pokrýt natolik široké spektrum anglofonních SF magazínů, jaké dnes existují. Povídky jsem vybírala jednak z těch, které jsem v minulosti četla a svým zpracováním témat astrobiologie i příběhem mne zaujaly (už je to bezmála deset let, co jsem prvně četla třeba Benfordův Backscatter nebo Buckellovu A Jar of Goodwill), a jednak jsem aktivně vyhledávala nové.

Podle jakého klíče?
Zahrnula jsem jedině takové povídky, které mě oslovily po stránce příběhu i nápadu, a za všemi si stojím. Příjemně mě překvapilo, že valná většina oslovených autorů ihned souhlasila s publikací povídky v neziskovém vzdělávacím projektu i s následnými aktivitami jako rozhovory o vědě a vzdělávání. Ke každé povídce jsem následně napsala populárně-vědeckou esej o tématech, která se v ní vyskytovala, od zmíněných oceánů ledových měsíců přes planetární ochranu až po Fermiho paradox. Tím vším jsem se v minulosti zabývala v rámci univerzitní výuky i popularizace vědy.

Cítíte obavy, když píšete povídky a ve své fantazii rozvíjíte možné cesty vědy? Ty příběhy přece obvykle stojí na konfrontaci s nějakým rizikem, problémem, dokonce vymřením…
Samozřejmě, mám jistý díl obav. Další výzkum se ale nezastaví. Bylo by špatně, kdybychom nechali naše obavy nás zastavit. To, co chceme získat, je vědění – a to samo o sobě ještě nikomu neublížilo. Tíseň na mě někdy padá ze samotných lidí – že se věda a technika ocitne v očích veřejnosti na okraji společnosti. Ať už vlivem zvyšující se složitosti světa, nevhodné výuky, nebo mediálního referování o vědě nebo zpolitizování některých vědeckých otázek klesá důvěra ve vědecké poznání, roste počet lidí plošně odmítajících očkování nebo třeba proces biologické evoluce nebo věřících všelijakým konspiračním teoriím. Momentálně čelíme náročné pandemii koronaviru, kterou zhoršily i nejednoznačný přístup vlád a úřadů, nedůvěra ve vědu, konspirační teorie a politizování – a pandemií bude přibývat. Vlivem globálního oteplování budou lidé migrovat a také se budeme stále častěji setkávat se zvířecími druhy, s nimiž jsme se dosud v těsné blízkosti nesetkali, a to nás může ovlivnit. Ostatně i covid-19 pochází z netopýrů. Lidé pronikají na místa, kde dřív žila jen divoká zvířata. Jak mýtíme pralesy, zmenšujeme přirozené prostředí zvířat, navíc zvyšujeme hustotu osídlení ve městech, hlavně v méně vyspělých státech, kde není adekvátní hygiena. I když si žijeme mnohem lépe než kdykoli v historii a prodlužuje se doba dožití a dožití ve zdraví, jsou tu pořád místa, kde to neplatí. Navíc je to všechno na úkor životního prostředí. Je etické, aby nám záleželo na životním prostředí, ale i z čistě ekonomického hlediska je zdravé životní prostředí nutné k našemu dlouhodobému přežití.

Proč?
Ve výsledku totiž zhoršujeme životní prostředí i pro lidi. A tohle všechno je důvodem k pociťování tísně mnohem víc než to, že uděláme nějaký chybný krok v technice nebo že nějaký výzkum otevře jakousi Pandořinu skříňku. I to jsou rizika, ale ne tak velká – například jak zajistit, aby se umělá inteligence neobrátila proti lidem? Takový Skynet v Terminátorovi je dosti nerealistický, ale umělá inteligence se nám může vymstít jinak – nezohledněnými zkresleními ve vyhodnocování dat, špatným zadáním příkazu od lidského uživatele (podívejte se například na Bostromův úmyslně mírně absurdní myšlenkový experiment s uživatelským rozhraním (UI) s příkazem pořídit co nejvíce kancelářských sponek). Role sci-fi je právě v tom, že upozorňuje na to, jak důležité je kritické myšlení (nejen) ve vědě a technice.

V jakém smyslu?
Třeba v tom, že Mars není a nebude Planeta B. Nikdy na něm nevytvoříme náhradní bydlení. Na prvním místě musíme chránit Zemi. Na to sci-fi stále víc upozorňuje. Kvalitní sci-fi vzdělává, podporuje zmíněné kritické myšlení. A používá se i ve výuce. Profesor fyziky a komiksolog James Kakalios, profesor astronomie Andrew Fraknoi nebo profesor teoretické fyziky Michio Kaku se sci-fi literaturou pracují přímo ve svých přednáškách nebo popularizačních knihách. To jsou akademici, kteří sci-fi uznávají. Už v minulosti spisovatel Isaac Asimov obě tyto větve uměl skloubit. Nedávno založený Evropský astrobiologický institut to dělá také prostřednictvím našeho týmu zabývajícího se vzděláváním a popularizací vědy skrz science fiction. To je pro mě velký příslib – nejenom, že sci-fi vychází z vědeckého výzkumu, ale že témata, která sci-fi rozvíjí, reflektuje zpětně i věda.










popularizátorka astronomie a astrobiologie, spisovatelka Julie Nováková

čas pro sebe

Být neustále produktivní, vzdělávat se a dozvídat se nové a nové věci je mantrou dnešní doby.

Dívat se z okna, mít nohy nahoře a prostě se jen dívat do stropu, na záclony nebo na stromy přece nepřináší žádný zisk. V digitální době je opak pravdou. Mozek přehlcený informacemi, notifikacemi, pípáním, blikáním nebo reklamou potřebuje vypnout a jen tak lelkovat.

Pokud mu tento čas denně dáváme:

- lépe si pamatujeme informace

- děláme lepší rozhodnutí

- lépe se známe

- prožíváme život plněji

- aktivuje se nám kreativita

- subjektivně se nám zdá, že máme více času 

Replug me

Memory Crystal

Českou specialitou je výroba památečního skla, kdy se popel zesnulého zataví do kapky či srdíčka z křišťálu, které se umístí na podstavec. „Řádově o desítky procent stoupl v poslední době i zájem o šperky s popelem zesnulého, třeba o náramkové korálky či broušené kameny do prstenu,“ potvrzuje Lukáš Illek, obchodní ředitel firmy Memory Crystal, která památeční sklo vyrábí.

Firma spolupracuje s téměř všemi pohřebními ústavy v republice, zákazník si jen vybere design produktu a zbytek už může jít mimo něj.

„Pohřební ústav nám zašle jednu až dvě čajové lžičky popela zesnulého ve speciální ampulce a my jej uložíme třeba do dutinky přívěšku na krk ve tvaru ptáčka. Nebo popel zatavíme přímo do skla při výrobě křišťálového srdce,“ upřesňuje Lukáš Illek s tím, že pozůstalí mohou po dohodě i přijet a být při výrobě památečního skla osobně.

uchování informací

Fyzická aktivita po učení může výrazně zlepšit uchování informací v paměti. Na základě výzkumu bylo zjištěno, že lidé, kteří sportují do 4 hodin po tom, co se učili, si lépe vybaví naučené informace po několika dnech.

Vysportujte si paměť.

Mindpax.me

konec bolestem hlavy

Užitečným nástrojem v boji s migrénou může být pro pacienty aplikace s názvem Migréna Kompas. Ta funguje jako virtuální zápisník pro zaznamenání důležitých údajů. Pacientům má pomoct lépe porozumět jejich onemocnění.

„Při léčbě migrény se často podceňuje skutečnost, že existuje řada ovlivnitelných faktorů jako stres, pití alkoholu, nedostatečný spánek nebo přísun tekutin, které ataky vyvolávají. Změna životosprávy nebo práce se stresem přitom může přispět ke snížení počtu záchvatů,“ vysvětluje Rýza Blažejovská z organizace Migréna-help.

Právě zaznamenávání jednotlivých záchvatů stejně jako každodenních pocitů nebo životosprávy může pomoct odhalit příčinu onemocnění, tedy i zmírnit jeho projevy. „Lidé se mohou naučit s migrénou lépe žít, své nemoci porozumět a předcházet těm záchvatům, které lze ovlivnit. To vše povede ke zvýšení kvality jejich života,“ uvádí Blažejovská.

Pozitivní zprávy

Impact Hub si k narozeninám přeje Dobrověci. Darovat (si) je může každý.

K oslavám dárky neodmyslitelně patří. Coworkingové centrum Impact Hub však své narozeninové přání pojalo s originalitou sobě vlastní a ani tentokrát přitom nezapomnělo na dobro naší planety.

Kampaň Dobrověci vznikla ku příležitosti oslav desátých narozenin Impact Hubu – prvního a největšího coworkingového centra v Česku, které je už od dob svého založení proslulé komunitou lidí s otevřenou myslí a všudypřítomným přesahem do společensky prospěšných nebo environmentálně zaměřených aktivit. K prvním kulatinám si proto tým, jenž za rozvojem Impact Hubu stojí, nadělil nový projekt, který je darem především pro naši planetu. Kampaň Dobrověci nabádá všechny gratulanty, aby udělali radost sobě i životnímu prostředí, zlepšili si tak život, pozitivně ovlivňovali své okolí a jako bonus ušetřili peníze.

Na webových stránkách projektu 1357.cz najdou lidé sedm tematicky zaměřených dobrověcí, které mohou snadno aplikovat. Nechybí ani praktické tipy, jak na to. Zájemci se tak mohou zaměřit na oblasti, jako je energie, plasty, voda, les a stromy, doprava, jídlo nebo móda. Jedná se o zdánlivé maličkosti, které však s rostoucím počtem „dárců“ mohou mít velký dopad.

Vizuály vznikly ve spolupráci s předním českým fotografem Alexanderem Dobrovodským. „Je až překvapivé, jak málo energie stačí k velké životní změně. Uvědomělý člověk v době Antropocénu nemůže být lhostejný k okolnímu rozmařilému světu, byl by sám proti sobě. Nejen proto byla spolupráce na projektu 1357 naprosto přirozeným a radostným procesem, který doplňuje mé přesvědčení,“ vysvětluje Alexander Dobrovodský.

V inspirujícím zázemí Impact Hubu vzniklo už nespočet zajímavých projektů s cílem udělat svět lepším místem k žití – v současné době je v plném proudu například program Climate Challenge nebo Future of Food. Své podhoubí tam ve svých počátcích našly také Pozitivní zprávy – děkujeme a přejeme vše nejlepší do dalších let!

Pozitivní zprávy

Saláty pěstované přímo v supermarketu

Pokud jste v poslední době zavítali do Berlína, možná jste si všimli futuristických vertikálních boxů v místních bistrech, supermarketech nebo třeba ve foyer muzea moderního umění Gropius Bau.

Bylinky, saláty a další zelenina, které se v nich pěstují, lze konzumovat bezprostředně na místě, navíc s téměř nulovou uhlíkovou stopou a až o pětadevadesát procent menšími nároky na vodu.

Celý systém je ovládán z malé kanceláře v berlínském Kreuzbergu, sídle německého startupu Infarm. Ten pro své vertikální farmy nedávno získal rekordní investici ve výši 170 milionů amerických dolarů.

Nápad na založení vertikální farmy se zrodil v roce 2013 v berlínské čtvrti Neukölln, kde spolu zakladatelé Osnat Michaeli a bratři Erez a Guy Galonští sdíleli umělecký ateliér orientovaný na filmovou režii a filozofii. Ve snaze zdravě se stravovat si tam trojice kreativců původem z Tel Avivu vysadila vertikální zahrádku z podomácku vyrobeného systému pumpiček.

Když jim po necelém měsíci doslova přerostla přes hlavu, začali zjišťovat, jak celý nápad přetavit v byznysový projekt. Sedm let poté slaví Infarm tisícovku aktivních farem v deseti zemích světa od Japonska po Spojené státy.

MENU

 EKOLOGIE

Saláty pěstované přímo v supermarketu? Seznamte se s nápadem, který vyrašil v Berlíně

2 minuty čtení

Autor

Alexandra Střelcová

Foto

Infarm

EKOLOGIE

TECHNOLOGIE

STARTUPY

19. listopadu 2020

  

Pokud jste v poslední době zavítali do Berlína, možná jste si všimli futuristických vertikálních boxů v místních bistrech, supermarketech nebo třeba ve foyer muzea moderního umění Gropius Bau.

Bylinky, saláty a další zelenina, které se v nich pěstují, lze konzumovat bezprostředně na místě, navíc s téměř nulovou uhlíkovou stopou a až o pětadevadesát procent menšími nároky na vodu.

Celý systém je ovládán z malé kanceláře v berlínském Kreuzbergu, sídle německého startupu Infarm. Ten pro své vertikální farmy nedávno získal rekordní investici ve výši 170 milionů amerických dolarů.

Reklama

ČESKÝ BYZNYS

Divoké stěhování skladu i shánění lednic. Farmářské tržiště Scuk zažívá díky covidu rekordní rok

Jan Strouhal – 3 minuty čtení

Příběh Infarmu ale začíná spíše jako kuriózní historka, ve které se mísí všechna možná klišé spojená s Berlínem jako hlavním městem hipsterství.

Nápad na založení vertikální farmy se zrodil v roce 2013 v berlínské čtvrti Neukölln, kde spolu zakladatelé Osnat Michaeli a bratři Erez a Guy Galonští sdíleli umělecký ateliér orientovaný na filmovou režii a filozofii. Ve snaze zdravě se stravovat si tam trojice kreativců původem z Tel Avivu vysadila vertikální zahrádku z podomácku vyrobeného systému pumpiček.

Když jim po necelém měsíci doslova přerostla přes hlavu, začali zjišťovat, jak celý nápad přetavit v byznysový projekt. Sedm let poté slaví Infarm tisícovku aktivních farem v deseti zemích světa od Japonska po Spojené státy.

Jenom za minulý rok se jim podařilo navázat spolupráce se světovými giganty, jako jsou nizozemský Albert Heijn, německé Aldi nebo Whole Foods, Selfridges a Marks & Spencer ve Velké Británii. Dohromady se po celém světě takto každý měsíc vypěstuje přes 500 tisíc rostlin.

Chuť podporovat vertikální farmaření roste i u investorů – skrze private equity fondy už na provoz platformy získal berlínský startup téměř 300 milionů dolarů.

Největší výhody spočívají v ušetřených zdrojích.

V době, kdy kvůli pandemii zastavují celé sektory a gastrobyznys je na pokraji kolapsu, je podpora pro Infarm jasným signálem toho, že ekologie a ekonomika k sobě mohou mít blíž, než se obecně předpokládá. Největší výhody této technologie totiž spočívají ve zdrojích, které dokáže ušetřit.

Nejen, že využije méně vody i prostoru, než je zapotřebí v konvenčním zemědělství, ale dbá také na blaho samotných produktů. Ty se pěstují bez pesticidů a data o jejich růstu jsou neustále aktualizována přes cloud. Konzument tak získává lokálně vypěstovanou zeleninu, bylinky a microgreens, nezatěžující životní prostředí uhlíkovou stopou.

Díky úsporám vody, místa a energií má však vertikální farmaření potenciál také drasticky snížit emise skleníkových plynů a odlesňování tropických pralesů, prohlubující klimatickou krizi.

Chválou vertikálního farmaření nešetří ani sir David Attenborough, který o něm ve svém nejnovějším dokumentu The Life on Our Planet hovoří jako o naději, jak nasytit oněch 11 miliard obyvatel očekávaných na Zemi do roku 2100.

Alexandra Střelcová 

Jak omládnout za hodinu týdně o pět let?

Podle studie zveřejněné v prestižním vědeckém časopise Neurology ovlivňuje velkou měrou celkový stav našeho mozku tzv. aerobní cvičení. Jedná se o aktivitu, při které svaly a orgány v těle pracují za přítomnosti dostatečného množství kyslíku. Patří sem například plavání, cyklistika, jogging, svižná chůze nebo turistika.

Předmětem studie bylo 206 zdravých dospělých mužů a žen starších 66 let, kteří do té doby aktivně nesportovali. Tito byli zapojeni do aerobního cvičení pod odborným dohledem, a to třikrát týdně po dobu 20 až 40 minut.

Jaký byl jejich zdravotní stav po šesti měsících? Podle provedených neuropsychologických testů se jim výrazně zlepšila paměť i schopnost myšlení, mluvený projev byl plynulejší. Podle výpočtů vědců účastníci studie omládli o úžasných pět let. Aerobní pohyb navíc prokazatelně přispívá ke snížení různých onemocnění mozku včetně demence. Pozitivním přínosem je také skutečnost, že je možné začít cvičit (tedy mládnout) v podstatě kdykoliv, tedy i na počátku stáří.

móda udržitelnosti Alpaka

Nová aplikace Alpaka vám pomůže s čistkou vaší garderoby a životnost jednotlivých kousků převede do názorné podoby. Cílem zakladatelky Steffi Černé je podpořit myšlenku tzv. slow fashion. Tedy snížit nadprodukci oblečení úzce spjatou se špatnými podmínkami pracovníků, nízkou kvalitou oděvů i obsahem toxických látek, které zamořují životní prostředí.

Jak aplikace funguje? Oblečení vyfotíte a zadáte vstupní údaje, jako je cena a přibližný počet nošení. Aplikace následně vypočítá CPW neboli cenu za jedno nošení. Při každém dalším využití takto zaevidovaného kousku už mu jen v aplikaci jednoduše přikliknete jedno nošení navíc. Snadno tak můžete sledovat, jak se vám jednotlivé nákupy vyplatily. V aplikaci také můžete najít vašemu nenošenému oblečení nového majitele nebo využít nápovědu v podobě databáze udržitelných značek a místních designerů ve vašem okolí.

Adéla Svobodová

přírodní pohřebiště

Místo náhrobků stromy. V kanadském městě Granby vzniklo první přírodní pohřebiště v podobě parku na světě. Nese název Boisé de Vie, tedy Les života. Zájemcům tato speciální zahrada umožňuje pochovat své blízké v biologicky rozložitelné urně, z níž poté vyroste strom.

S nápadem přišla společnost Bios, která už více než dvacet let vytváří alternativní ekologické možnosti pohřbívání. Příkladem jsou takzvané bio urny, do kterých se vloží semínko, a zatímco urna se v zemi rozloží, na místě uložených ostatků vyroste strom.

Park vznikl u katolického kostela ve městě Granby, své blízké tam ale mohou pochovat lidé jakéhokoli vyznání. „Je to park života, kde se vaši blízcí přemění na stromy, které budou dál růst po vašem boku,“ uvedli tvůrci parku ve svém videu.

Pozitivní zprávy

kvalita vody zjištěná pomocí satelitních snímků

K čemu vámi vyvíjený software RemoteGuard konkrétně slouží?

Před několika lety jsme se společně s mými kolegy začali zabývat otázkou využití dálkového průzkumu Země pro účely sledování parametrů kvality vody. Již od roku 1984 jsou k dispozici družicové systémy, které toho jsou nějakým způsobem schopné. Část našeho týmu se zabývá hydrobiologií, a proto byla tato otázka nasnadě. Ve chvíli, kdy jsme časem měli k dispozici družicová data zdarma a změnila se jejich dostupnost, se nám vše začalo pomalu otevírat.

Na jakém principu váš software funguje?

Ve zkratce, využíváme satelitní data, ze kterých určujeme vlastnosti vody. Tyto systémy identifikují zejména barevný projev. Dobře se dají sledovat různé pigmenty, například chlorofyl, který nám může o nádržích prozradit spoustu informací. Časem bychom chtěli zkoumat i jiná barviva a řešit například problematiku sinic a dalších organismů vyskytujících se ve vodě.

Jak a kdy projekt vznikl? Můžete stručně přiblížit jeho historii?

Projekt vznikal ve dvou vlnách. Ta první, které jsem se účastnil spíše okrajově, byla kolem roku 2010, kdy jsme udělali první letecké snímkování Třeboňska a poté i přehradní nádrže Rozkoš. V té době jsme začali zkoumat právě chlorofyl, který se ukazoval velmi dobře. Nicméně protože se jednalo o velmi specifická data, která nejsou běžně k dispozici, tak vše zůstalo ve fázi zpracování metodiky, sepsání článků a dalších aktivit.

Co se změnilo, že výzkum nakonec nezůstal v šuplíku?

Postoupila technika a bylo již možné díky evropskému projektu Copernicus sledovat zemský povrch ve vysokém rozlišení. Jeden z těchto satelitů nám právě umožňuje sledovat i kvalitu vody. V roce 2015 už bylo možné využít i rozsáhlejší data, ta navíc dostáváme relativně často, při dobrém počasí až každé dva až tři dny. Před deseti lety to bylo třeba jen dvakrát za rok. Zásadně se změnila i dostupnost dat.

Tehdy tedy projekt začal nabývat dnešní podoby?

V roce 2016 se nám skrze naši kancelář transferu technologií podařilo získat prostředky z projektu TA ČR. Během dvou let (2017–2018) jsme, díky prostředkům z projektu, získali kalibrační data, což je jinak časově a finančně velmi náročná záležitost, a výstupem byl software. Na základě reakcí našich kolegů a zájmu partnerů z praxe jsme brzy viděli, že jde o velmi důležitou věc. Proto jsme se rozhodli vytvořit webový portál, ke kterému by se mohl každý připojit a získat data o téměř jakékoli nádrži na území České republiky, a to i zpětně do roku 2015. Hlavní myšlenkou tedy bylo umožnit přístup k přesným datům. Portál by měl být k dispozici od listopadu. Podrobnosti budou na webových stránkách univerzity.

Šlo tedy hlavně o váš nápad a zájemce o výsledek jste hledali dodatečně?

V tomto směru jsme měli zájem vědecký, na druhou stranu nás začali oslovovat i lidé z různých organizací, jmenovitě například Povodí Vltavy, s.p., že by o takový projekt měli zájem. Zadání jako takové jsme ale neměli.

Projekt tedy vzniknul z grantu z Technologické agentury. Jakým způsobem je financován nyní?

V projektu pokračujeme, protože jsme přesvědčeni o jeho přínosu. Nyní jej ale financujeme z provozních prostředků a věnujeme mu i svůj volný čas. U vývoje softwaru (v této fázi) je výhodné, že zde nevznikají téměř žádné výdaje, které by souvisely například s materiálem. V našem případě jde hlavně o čas, který je na to potřeba vynaložit.

Co vám tedy projekt přinesl? Bude z něj mít nějaké finanční zisky i váš tým nebo Jihočeská univerzita?

Prozatím budeme schopni ze zisku pokrýt provozní náklady. Naopak nepředpokládáme, že tímto způsobem zbohatneme, nicméně doufáme, že se nám časem podaří rozšířit působnost i mimo Českou republiku. Plánujeme expandovat na úroveň celé Evropy. Pokud to vyjde, mluvíme už zřejmě o kladných číslech projektu. Co se týče nefinančního přínosu, projekt nám určitě přinesl navázání kontaktů a spoluprací. V současné době připravujeme s podporou několika subjektů i další, navazující projekty, které by se zabývaly již zmíněnými sinicemi. 

vědec Jakub Brom

Vyheurékujte si dárky!

Po delší době se s novou kampaní objeví v televizi nákupní rádce Heureka.cz. V kampani nabízí, jak vyřešit snadno a rychle vánoční dárky za pomoci svého dárkového rádce. Web darky.heureka.cz je tak hlavním inspirativním místem kampaně. Zákazníci tam najdou nejoblíbenější kategorie produktů pro muže, ženy i děti, vybírané na základě datových analýz a statistických predikcí. „Dárkovač“ umožňuje vyfiltrovat si produkt pro kohokoliv a v jakémkoliv cenovém rozmezí.

„Naše kampaň se snaží lidem říct, že byť mají koupit dárky pro jakékoliv množství lidí, s pomocí Heureky to zvládnou jako nic. Na našem dárkovači najdou spoustu inspirace na dárky pro každého, koho chtějí obdarovat a udělat radost. Dárkové trendy pro tyto Vánoce vznikly na základě datové analýzy a predikce v kombinaci s osobním přístupem specialistů na obsah,” vysvětluje Marek Dobrý, head of brand Heureka Group. „V předvánoční době lidé často přenášejí zodpovědnost za výběr a nákup dárků na své blízké, kterým důvěřují a mají pocit, že oni to zvládnou z různých důvodů lépe. Tito lidé jsou ale často také zaneprázdnění a i oni prožívají předvánoční shon, který tímto úkolováním od ostatních pouze vzrůstá,“ doplňuje.

„Náš dárkový rádce prošel v průběhu roku důkladným uživatelským testováním. Vychytali jsme různé nepřesnosti a složili ho tak, aby odpovídal tomu, jak se zákazníci při užívání dárkových rádců chovají a co hledají – a to je inspirace. Zjistili jsme, že zákazníci potřebují pár základních, ale důležitých filtrů, jako je pohlaví, věk a především cena. Pak většinou už brouzdají, klikají a nechají se inspirovat,“ popisuje Marek Dobrý. „Naším posláním v Heurece je, aby lidé nakoupili správně a neutratili zbytečně moc peněz.“