...divokej západ...

Vzal jsem tě s sebou za město.

Seděli jsme v autě,

dívali se na zapadající slunce

a každou větou zjišťovali,

jak podobné máme chutě

a co bychom si spolu dali.

Nakonec z toho byl

hodně divokej západ.

Petr Soukup

laskavost a empatie

Jednoho pěkného dne skupina vědců z univerzity v Parmě zkoumala aktivitu neuronů v mozku opic. Zjistili, že když opice zvedá ze země jídlo, tak se jí zapojuje určitý okruh neuronů. Jednou ze země zvedl jídlo vědec a opice to viděla. Co se stalo? Opici se zapojily ty samé neurony, jako když si ho zvedala sama. Později byl ten samý jev zjištěn i u lidí, a tak byly objeveny zrcadlové neurony – jeden ze základních pilířů empatie. Některé vědecké objevy vznikají skvělou souhrou náhod.

Podobný jev byl odhalen i u reakce na bolest. Vždycky jsem byla překvapená, že když se například moje děti nebo i někdo cizí třeba o něco pořádně praštil a já jsem to viděla, fyzicky jsem ve svém těle na tom samém místě cítila bolest jakoby „s ním“. Připadalo mi to zvláštní, později jsem se ale dozvěděla, že je to zcela běžný jev.

Na úrovni neuronů existuje „matrice bolesti“, která představuje oblasti mozku, jež se aktivují, když prožíváme bolest. Patří sem především přední cingulární kortex, talamus, insula a cerebelum. Studie prokazují, že pokud pozorujeme bolest blízké osoby, aktivují se nám v mozku stejné struktury, jako bychom bolest prožívali my sami. Většinou nezažíváme stejnou sílu bolesti, ale sdílíme podobnou emoční zkušenost. Toto je neurologický základ soucitu.

Mezi sebeuvědoměním, empatií a soucitem existuje těsný vzájemný vztah. Pokud sám nevím, co cítím a jaké to je, nedokážu to odhadnout ani u druhých. Pokud nemám soucit sám se sebou a neustále se kritizuji za každou domnělou chybu, nemohu soucítit a mít pochopení pro druhé. Jak potom mohu mít dobré vztahy? Když prohlubujeme sebeuvědomění, posilujeme také soucit a empatii – k sobě i k druhým.

Empatie také neznamená souhlas. Je možné porozumět jiné osobě na intelektuální i citové úrovni s laskavostí a stále s úctou nesouhlasit. Aristoteles řekl: Rozvinutá mysl se pozná tak, že je schopna pojmout myšlenku, aniž by ji přijala. Empatický nesouhlas je něco hodně podobného.

Většina lidí dělá to, co dělá, protože ze svého úhlu pohledu jedná rozumně. Lidé se v daném okamžiku chovají nejlépe, jak dovedou, na základě informací, které mají k dispozici, svých vědomostí, schopností, cílů, emočních a myšlenkových vzorců… Kdyby to v dané chvíli uměli lépe, tak by to určitě lépe udělali. Jak se říká, po bitvě je každý generálem.

Přijměme fakt, že lidem důvody jejich chování dávají smysl, předpokládejme, že se rozhodují nejlépe, jak umí, i když my tomu nerozumíme a sami bychom učinili jinou volbu. To je důležitý úhel pohledu empatie a nám umožňuje vidět sociální interakce s větší jasností, objektivitou a nadhledem.

Laskavost a empatie zvýší i váš pocit štěstí.

Radka Loja, psycholog

Možná ti často za tyto věci neděkuji, ale dnes chci...

...že mi zavoláš, jen aby jsi mě slyšel...
...že mi povíš vtip jen, aby jsi mě rozesmál...
...že mi utrhneš květ, aby jsi viděl úsměv mých očí...
...že mi uvaříš čaj, aby jsi se o mě postaral...
...že mi promasíruješ záda, když ti řeknu, že mě bolí...
...že když jdu okolo, dáš mi letmý polibek, aby jsi mi ukázal, že mě máš rád...
...že mě chytíš za ruku, když jdeme vedle sebe...
...že mi každé ráno a každý večer přeješ samé krásné věci...
Milion drobností a já ti za ně chci děkovat, abych si i já připomínala, že je to vzácnost.
A dnes ti chci poděkovat, že jsi mi je ukázal všechny...


tri.bodky

Láska neexistuje

Hraboši prérijní jsou velmi jedineční a v jedné věci před ostatními maximálně vynikají. Patří totiž k jednomu z nejvěrnějších druhů. 

Hraboši prérijní jsou tak monogamní, že se spárují ihned po páření. Vědcům to samozřejmě nedalo, a proto se rozhodli, že mozky těchto hrabošů prozkoumají. Zajímavým objevem bylo, že v oblasti "nucleus accumbens" (která je v mozku zároveň centrem odměn) objevili skutečně husté oxytocinové receptory.

Jak už určitě víte, i láska je (z velké části) jen chemickým procesem, v rámci kterého jsou přesně tyto receptory zaplavované nejen oxytocinem, ale i dopaminem. V důsledku toho máme ve stádiu čerstvé zamilovanosti pocit euforie a přesvědčení, že toto je ten pravý/ ta pravá.

Vědci se však většinou řídí rozumem a ne city, proto nevěřili tomu, že tento chemický proces se nedá "oklamat". Hrabošům proto podávali speciální "drogy", které odstavily jejich oxytocinové receptory. Výsledek? Vskutku fascinující. Hraboši rázem ztratili zájem o vytváření párových vazeb a rovněž se ztratil i jejich cit pro monogamii.

Psycholožka Abby Marsh tvrdí, že struktura mozku nás, lidí, je velmi podobná a funguje na podobném principu: "Jak v nás někdo vzbudí romantické pocity, stane se i příčinou zvýšené tvorby oxytocinu a dopaminu v našem těle. Kdyby se tak nestalo, jednoduše se nezamilujeme.

Právě toto zajímavé zjištění vypadá jako důkaz toho, že lásku jako cit je skutečně možné zpochybnit. Pravděpodobně totiž může jít jen o velmi silnou chemickou reakci, vůči které se nedokážeme bránit. Zkuste si na to při dalším zklamání láskou vzpomenout, možná vám to alespoň trochu pomůže.

Psych.sk

Všetko začína v tvojej hlave

Nemám na tebe čas

Když někomu dlouhodobě nevěnujeme svůj čas, učíme ho žít bez nás. Potažmo s někým, kdo mu ten čas, na rozdíl od nás, věnovat bude. Vztah má velmi blízko k zahrádce, o kterou je nutné průběžně pečovat. Pro zahrádku je zahradník prioritou. Pokud se však zahradník přestane zahrádce dlouhodobě věnovat, nemůže se divit, že ji ztratí.

Všechny největší vztahové chyby, které už bohužel zpětně nelze napravit, souvisejí s časem. Jednou z těch chyb je nevěnovat čas těm, pro které my sami jsme (byli) důležití.

Naopak, když si dlouhodobě neumíme udělat čas na blízké lidi, kteří naopak dokážou kdykoli stát při nás, je poučné, jestliže o ně v důsledku svého (ne)jednání přijdeme. Pak totiž pochopíme, že oni neztratili. Jen ve svém životě přestali mít někoho, pro koho nebyli důležití? Je pro ně blahodárnou časovou i psychickou úsporou, když jim takového člověka život odebere. Přestanou totiž marnit čas i energii a trápit se pro někoho, kdo se pro ně netrápí. Naopak my zjistíme, že jsme ztratili - přišli jsme o člověka, který nám byl schopen dát to nejdražší a stát při nás, kdykoli to potřebujeme. Druhou takovou osobu už nemusí být snadné najít. Proto mějme na paměti, že neztrácí ten, kdo přijde o milovanou bytost, která si na něj neuměla udělat čas; naopak ztrácí ten, kdo přijde o milující bytost, která si čas dovedla udělat kdykoli. Zakleti do možností kariérního či finančního růstu až příliš lehce zapomínáme na člověka. Tolik toužíme po úspěchu, až na něj zůstáváme sami. Nemáme ho s kým sdílet. Pak poznáme, jak chudý je ten, kdo má jenom peníze.

Člověk se stává člověkem teprve prostřednictvím jiných lidí.

A my blízké lidi potřebujeme.

Krátkozrací lidé se rádi tváří, že úspěchu dosáhli sami. Jenže, nikdo ničeho velkého nedosáhl sám. Za všemi úspěšnými lidmi stojí nějací jiní lidé. To, jak jsme cestou nahoru schopni udržovat vztahy s důležitými lidmi, nejlépe říká, kdo opravdu jsme a co lidem kolem sebe můžeme nabídnout.

Pro práci se stáváme svěžejšími, nabitějšími, motivovanějšími. A to proto, že "změna je život".

Být požádáni o pomoc, obejmutí, vyslechnutí, radu, předání vědomosti nebo zkušenosti je od blízké osoby pocta. Znamená to, že máme něčí důvěru, že jsme pro ni možná jediní či nejlepší, že není nikdo tak dobrý jako my. Byt pro někoho takovou bytostí je vyznamenání. A být tak blízký dokonce vlastnímu dítěti je velké privilegium.

Porozumění je největší poklad ve vztazích. Soucítěním narůstá vlastní srdce - do kterého se posléze vejde víc lásky. Co dáme, to se nám vrátí. Dáváme-li dobro, budeme šťastnější, naplněnější, protože užiteční. Naopak hodíme-li blízké lidi přes palubu, zůstaneme na lodi sami. Jakmile si dokážeme najít čas na důležité lidi svého života, poznáme moc sdílení, a to bez ohledu na to, zda sdílíme to dobré, nebo to špatné. Vždy nám sdílení pomůže. Ale musíme mít s kým, stejně jako to potřebují lidé v naší blízkosti. Nezlobme se na ně, když od nás odejdou, jestliže jsme se jim nevěnoval. Přejme jim to, že zamířili do lepších vztahů.

Firstclass 01/2019

Co je tady k smíchu?

Humor je vyhledáván a oceňován zejména v raných stádiích vztahu, kdy ještě nevíme, co všechno máme s protějškem společného a nemůžeme stavět na prožitých zážitcích. Verbální humor a duchapřítomnost jsou záchytnými body, znaky zájmu a zároveň známkami inteligence, což nám o druhém leccos napoví. Smysl pro humor se považuje za důležitou, možná dokonce zásadní vlastnost pro vztah.

Pokud manžel - mužská strana - používá humor jako nástroj ve fázi řešení problému, je to bráno jako varovný signál. Takovým párům do osmnácti měsíců od události hrozí vyšší pravděpodobnost rozchodu nebo rozvodu.

Mužský humor je v takových náročných situacích vnímán jako neschopnost řešit problémy, unikání z reality a vyhýbání se vážné konverzaci.

Moje psychologie březen 2019

Lenka Filipová

Všude kolem slyšíte "pečujte o sebe, buďte sama sebou", ale někdy ty významy ani nechápete. Ale pak se vám najednou otevřou oči. A platí to na všech úrovních - ať už se jedná o profesní nebo osobní stránku věci. Najednou po tom pravém dokážete ve správném momentu sáhnout a jste šťastná. Říkáte si "hele, já jsem to zvládla, rozhodla jsem se správně!" Každý z nás jsme originál a každý by si měl umět poslechnout svoji duši. Říká se, že tělo, mysl a duše má být v souladu, když vám tyto tři složky fungují dohromady, tak je to super a když něco pokulhává, je to dost vyčerpávající. Ale člověku někdy dlouho trvá, než mu dojde, co je špatně. Udělat rozhodnutí sám za sebe znamená také zbavit se obav a strachů, které jsou samozřejmě přirozeně v každém z nás.

láskyplno?

Pokud si tě opravdu váží, pokud vnímá tvoji hodnotu a to, jak mu zlepšuješ život... Pak tě nevymění za nic. Za kamarády, koníčky, práci, akce a oslavy... Nikdo neříká, že z něj bude poslušný otrok.. Ale vždy pro něj budeš prostě priorita.

--

Vím, že se snažíš zapomenout na ty, kteří ti ublížili. No pravdou je, že na ně úplně nezapomeneš nikdy.. Ale tak je to v pořádku. Mají se stát ponaučení a vzpomínkou, které z tebe dělají člověka, jakým jsi dnes..

Úlomky ženy

Uvědomuj si sama sebe

Uvědomuj si sama sebe a to, co opravdu chceš, to, co opravdu cítíš, a to, co si od života opravdu přeješ. Zbav se toho, co si MYSLÍŠ, že chceš, že by asi bylo dobré, že bys měla dělat, že musíš.. Stejně už dávno víš, co vážně chceš a potřebuješ, abys byla šťastná, tak nepředstírej a neutíkej. Zapomeň na to, o čem ti řekli, že je správné nebo špatné, že se má nebo nemá dělat. Poslouchej sakra jen sebe.

Jak se zamilujeme..

Jak se zamilujeme svěřujeme do rukou toho druhého naši důvěru, zranitelnost i obavy. A proto jsme jeden za druhého zodpovědní, protože každý z nás se vzdává sebe samého a vkládáme se do rukou toho, koho nejvíc milujeme. Měli bychom si vážit náklonnosti a citů jiného člověka, protože je to vzácnost. Stačí malá chyba a všechno se může zlomit. A potom už není cesty zpět, co bylo zlomené, zůstane zlomené navždy.

S pokojom v duši

Co když muži jen reagují na to, jak se k nim chováme my?

Pokud je muž k ženě přitahován sexuálně a k tomu navíc je jí okouzlen, je přirozeně nucen se o ni starat. Chránit ji. Trávit s ní čas. Dělat ji šťastnou.

Znáte ten pocit, když celý život žijete s jasnou představou jak mají věci ohledně určitého tématu být a pak vám najednou někdo řekne, že je to úplně naopak? Cože? To není možný! Proč jsem to nevěděla ve dvaceti?! Samozřejmě že se můj objev a aha moment týká vztahů, jak jinak.

Takže věci se mají takto. Celý můj dospělý život jsem se snažila zjistit (a tahle objevná cesta ještě nekončí), jaký je recept na šťastné vztahy. Kromě jiného moc ráda pozoruji vztahové příběhy lidí kolem mě. Některé mé kamarádky mají super chlapa, který je hodný, pohodový a o všechno se postará, jiné mají chlapa, kterému musí pořád říkat, co má v domácnosti udělat, který jim nedává dostatečně najevo lásku a oni jsou z toho frustrované, který když může vypadne z domu a prostě se nějak neúčastní tvorby harmonického vztahu. A tak jsem záviděla kamarádkám z první kategorie (je jich podstatně míň) a snažila se léta letoucí přijít na to, jak to udělat, abych si do života přitáhla toho hodného a kvalitního chlapa.

Zhruba před třemi lety ale přišlo obrovské vystřízlivění. Tenkrát mi tak nějak začalo docházet, že možná problém není v chlapech, ale v jejich ženách! Co když se k nám muži chovají tak, jak my se chováme k nim? Co když reagují na to, co my vyzařujeme? Co když klíč ke spokojenému vztahu leží v nás, ženách? To byly vzrušující otázky a já jsem vnitřně cítila, že to tak je. Znáte to ze svých vztahů. Váš muž se k vám chová rozhodně jinak, než ke své bývalé. Začala jsem se intenzivně zajímat muži. Moje objevy byly tak vzrušující. Našla jsem si mentorku, americkou lektorku, která, která se porozumění mužům věnuje 21 let a je moje krevní skupina. A po pár měsících jsem tenkrát přišla na to, že to tak skutečně je! To, jak se můj chlap bude ke mně chovat je v mých rukou! Neuvěřitelný objev. A vy sami jste se s tím také určitě setkaly: že se jeden muž chová ke dvěma ženám různě.

Začala jsem se zabývat, kromě poradenství v seznamování, zkoumáním mužů. A to co jsem zjistila úplně změnilo moje vnímání opačného pohlaví a hlavně úplně změnilo mě. Přestala jsem být na muže naštvaná a přestala jsem se jich bát. Začala jsem je milovat. Protože i přesto, že ženy a muži jsou opravdu odlišné druhy, tak to příroda vymyslela tak, že když si porozumíme a víme jak se k druhému pohlaví chovat, tak jsme designovaní tak, abychom se nádherně doplňovali.

Největší zjištění pro mě osobně bylo, že muži jsou nastaveni na to, aby nás ochraňovali, starali se o nás a činili náš šťastnými (cože, oni tu nejsou na to, aby náš štvali a zásadně dělali všechno opačně, než chceme?). Ano, to je jejich nastavení už od pravěku. Je to jejich přirozenost. Stejně jako to, že jsou lovci. Nic je to nestojí. A to je přeci to, co od nich chceme, nebo ne? Tak hurá, pojďme oslavovat muže! A pojďme se zároveň ptát sami sebe, jak to, že od nich nedostáváme to, co je pro ně přirozené nám poskytovat?

Pokud je muž k ženě přitahován sexuálně a k tomu navíc je jí okouzlen, je přirozeně nucen se o ni starat. Chránit ji. Trávit s ní čas. Dělat ji šťastnou. A čím žena muže okouzluje, kromě své sexuální přitažlivosti? Je to její sebevědomí, to že je autentická a na nic si nehraje a hlavně s mužem si nehraje, že má vášeň pro různé věci, vnímavost a schopnost láskyplně přijímat. Pokud je žena pro muže okouzlující a ještě ho přitahuje sexuálně, drží v ruce klíč k nekonečné lásce, péči a pozornosti od svého muže.

Takže, pokud pro muže splňujeme tyto podmínky a on je k nám přitahován a chce se o nás starat a činit nás šťastnými, tak proč se to děje chvíli a potom změní své chování, když nás polapí? Stejnou otázku se ptají i muži. Proč ona je na začátku tak úžasná a potom se vždycky změní? Takže odpověď je: ano muži se mění, když nás uloví, protože my se měníme. No a muži jsou nastaveni tak, že reagují na naše chování k nim. My se měníme, když jsme ulovené. Přilneme k muži a všechno co udělá, bereme osobně. Myslíme si, že všechno co udělá se nás nějak týká a přeložíme si to jakoby tím vyjadřoval jeho city k nám. Místo, abychom mu nechaly prostor, aby on mohl dělat věci pro nás, děláme my více pro něho, jako důkaz lásky a pak se divíme, že ztrácí motivaci něco pro nás dělat. Začneme kontrolovat jeho chování a máme velká očekávání. Že bude číst naše myšlenky a že uvažuje jako žena. Neříkáme, co potřebujeme a čekáme, že si to z lásky k nám vydedukuje. Pak jsme frustrované, když to nedostáváme a začneme vyčítat. Občas muž udělá něco, co se nám nelíbí. Vždycky to tak bude, nikdo není ideální. Bereme to jako výraz toho, že nás nemiluje. Ztrácíme svoje sebevědomí, přestaneme se chovat přirozeně a mile a přestaneme vyjadřovat svoji vášeň (a když tak jen v negativních emocích). Přestaneme být vnímavé a láskyplné a začneme na sílu vyžadovat to, co si myslíme, že nám patří. To co jsme od něj měly na začátku. Začneme vyžadovat a více a více, protože tam, kde kdysi bylo naše sebevědomí, je teď prázdná díra a chceme po partnerovi, aby ji naplnil.

My se měníme a muži na to reagují. Jsou okouzleni pouze do doby, do kdy jsme okouzlující. Když se přestaneme starat o důvěru sami v sebe, muž přestane mít chuť se o nás starat. Když přestaneme být sami sebou, je pro muže těžké nás milovat. Když přestaneme vyjadřovat svoji vášeň, přestaneme inspirovat jejich vášeň, když přestaneme přijímat a vnímat jejich výrazy lásky, přestanou nám ji dávat.

Takže ženy, ano, můžete mít neustálou lásku a pozornost od mužů! Stane se to tak, že muži, který je vámi okouzlen a má touhu vás činit šťastnou dovolíte, aby v tom byl znovu a znovu úspěšný. Pokud je v módu dávání, potřebuje od vás pouze jasně vědět, co potřebujete a co vás učiní šťastnou. Řekněte mu to, pak už se jen uvolněte a oceňte jeho snahu a výsledek. Když jdete večer parkem a on se vám snaží přes ramena dát svoji bundu, aby vám nebyla zima, neříkejte mu, ať si ji nechá, že bude pak zima jemu (ano, to jsem dělala často), ale přijměte jeho snahu a pochvalte ho za ni.

Vaše laskavé přijímání ho bude pohánět k ještě větším výkonům. Od vás jen bude potřebovat informace co potřebujete, abyste byla šťastná, protože on není chlupatá žena, nebo jasnovidec, aby to dokázal odhadnout. Když si budete říkat o to, co potřebujete a budete jeho činy láskyplně přijímat, nepřestanete ho motivovat k tomu, aby to pro vás chtěl dělat stále.

Vídíte, že je to ve vašich rukou? Co s tím teď uděláte?

Monika Trčková

Očekávání mladých mužů a žen v partnerském vztahu s důrazem na uspokojování emočních potřeb - Bc. Denisa Červená

V naší kultuře je manželství spojeno s vytvořením monogamního dlouhodobého vztahu, které je v dnešní době založeno, víc než kdy předtím na lásce. Jedinec by měl být schopný vytvořit oboustranně důvěrný vztah, jak fyzický, tak citový. Nestydět se před partnerem za své chyby a stejně tak dokázat přijmout partnera i s jeho nedostatky. Takový vztah se může vytvořit po každodenním soužití zhruba 2 až 3 let.

Erikson ve své periodizaci lidského života uvádí, že mladá dospělost řeší psychosociální konflikt intimity proti izolaci.

Podle Eriksona je intimita zdravým spojením vlastní identity s identitou druhého beze strachu, že člověk ztrácí sám sebe, nebo svou identitu. Proces intimity může člověku pomoci vyjasnit si svou vlastní identitu prostřednictvím identifikace s druhým člověkem.

Říčan intimitu v psychologickém smyslu popisuje v těchto bodech:

Tělesná a duševní něha, která není brzděna ani ostychem, ani opatrností a strachem ze závislosti nebo ze zesměšnění, ani rozumnými důvody nebo společenskými konvencemi.

Sebeotevření, přání dát se poznat ve svých silných i slabých stránkách.

Důvěra bez výhrad.

Vzájemná úcta a respektuji. Je třeba respektovat i partnerovu svobodu, že má svou vlastní životní cestu.

Pravidelné poznávání partnera. Intimita znamená milovat ho i s jeho chybami (což znamená milovat jeho chyby).

Pravdivé poznání vlastních citu k partnerovi. Jsme otevřeni k tomu, co právě cítíme, přiznám si i to, že se právě nudíme, zlobíme, ...

Společné dílo, záměry a plány, sdílená budoucnost. Radost ze závazku věrnosti, ale není vnější, ale vyplývá z povahy vztahu.

Hravost, tvořivost, smysl pro humor. Nejbližší vztah nemůže být stále vážný, snese odlehčení i úlevný nadhled.

Objevování, úžas, obdiv. Důvodem k úžasu není jen něco výjimečného - každý člověk je něčím úžasný.

Výlučnost.

Společná historie dlouhodobého partnerství nám dává pocit, že máme na tomto světě své místo a domov, že nejsme sami.

Jak krizi řešit? Důležitá je vzájemná otevřenost. Mluvit o svých životních představách a sdělovat si svá očekávání, prožitky a plány. Matějková uvádí, že lepší než dělat kompromisy, které nevyhovují ani jednomu z partnerů, je vhodnější hledat plné, i když ne každodenní uspokojení pro každého.

Mursteinova teorie S - V - R chápe vývoj vztahu jako postupné kroky jdoucí za sebou.

První fázi pojmenovává jako fázi podnětu. Partner působí jako stimulující podnět především svou přitažlivostí ve vzhledu a chování. Důležité je také, jak tyto charakteristiky oceňuje okolí a jak se u partnerů vyrovnávají. 

Ve druhé fázi hodnot jde o podobnost a shodu v zájmech, postojích a uznávaných hodnotách. Partneři se navzájem poznávají a zjišťují, zda mají podobné zájmy, hodnoty a postoje ke světu. Zjistí - li, že se k sobě nehodí a nejsou - li tyto nedostatky kompenzovány jinak, partneři se rozcházejí.

Ve třetí fázi se uplatňuje kompatibilita rolí. Partneři se porovnávání a zjišťují, zda ve vztahu mohou zaujmout vzájemně se doplňující role a získat uspokojení svých potřeb (extroverze/ introverze, sexuální aktivita).

Ve všech fázích se uplatňuje princip vyváženosti výměny. Výměna by měla být vyrovnaná. Pokud partnerský vztah stále poskytuje dostatečnou úroveň odměn v porovnání s náklady do vztahu, může nadále pokračovat a později vyústit v manželství.

Mnoho lidí má problémy ve vztahu z toho důvodu, že nevzali v potaz kulturní a sociální pozadí svých partnerů.

Americký psycholog Paul Hauck doporučuje být co nejvíce v kontaktu s budoucími tchyněmi a tchány. "Podívejte se, jak se k sobě navzájem chovají, jaké mají politické a náboženské názory, jak zacházejí s penězi a zda se hádají, nebo si v klidu věci vyříkají. Nemyslete si naivně, že váš budoucí manžel/ka se bude nějak zásadně lišit od toho, co vidíte u nich v rodině.

Je pravděpodobné, že názory, temperament a životní styl, ve kterém byl partner vychováván, budou nedílnou součástí vztahu, který na nás čeká mnoho pět.

Roli budoucího partnera se učíme už v dětství v interakci se svými sourozenci.

Muži nemají chuť obdivovat ženy za to, co dokázaly, ale pro lásku, kterou jim na oplátku dávají.

Nakonec je nám obvykle dobře s lidmi, kteří jsou tak trochu jako my sami, podobně přemýšlejí, mají rádi stejný druh zábavy a odpočinku, stejné jídlo, stejné politické názory atd.

Jiné formy hluboké neshody mohou souviset s otázkami pevné nebo volné výchovy dětí, utrácení nebo šetření peněz, jak často bude sex atd. "Jsou to neshody v hodnotách, které partneři vyznávají a mít někoho takového doma je hluboce frustrující zážitek."

V návaznosti na Freuda především W. Reich zdůrazňoval význam sexuality pro vznik psychických poruch. Podle něho je odvádění sexuální energie orgasmem předpokladem tělesné a duševní rovnováhy, zatímco nahromaděné vzrušení vede ke stavu napětí, k celkové i specifické svalové křeči, k duševnímu napětí a frustračním reakcím. Freud a Reich došli k závěru, že úplné sexuální uspokojení má velký význam pro duševní vyrovnanost. V opačné situaci dochází ke vzniku frustračního napětí.

Čím snaze je sexuální objekt dosažitelný, tím menší je intenzita sexuálního vzrušení. Nesprávné je považovat chřadnoucí sex za projev úbytku lásky. Gynekologové vypočítali, že se stačí 3 - 4 dny nevidět, a jsme zase na vrcholu.

Pojetí partnerského vztahu ovlivňuje individuální zkušenost (z dětství i z prvních lásek), dosažená vývojová úroveň a aktuálně dominantní potřeby. Tyto potřeby bychom měli uspokojovat, pokud si chceme zachovat duševní klid.

Muži i ženy se shodují v prvních dvou požadavcích a to v důležitosti respektu a tolerance, stejně tak v porozumění a komunikaci v partnerském vztahu. Jako třetí nejčastější odpověď ženy uváděli spolehnutí a muži důvěru. Dalším shodným předpokladem spokojeného partnerského vztahu je u mužů i žen láska.

Jednoho dne ti to dovolím..

Jednoho dne ti to dovolím.. Vidět mě úplně nahou, se všemi jizvami na duši. Dokonce dovolím dotknout se jich všemi jemnými doteky. Bude to jen jednou... na okamžik.. A ty si dobře rozmysli, jestli se mě dokážeš dotýkat tak, aby si nezanechal další... Protože to bude tvoje první a poslední šance...

Spoveď jednoduchej ženy

Čas

Největší dárek, který můžeme někomu dát, je náš čas. Protože když někomu darujeme svůj čas, darujeme mu kousek svého života, který už nikdy nevrátím. Zkusme být opravdu vděční za to, že s námi někdo tráví svůj čas. Je to totiž ten největší dárek, který nám může dát. Dává nám něco, co se nedá vzít zpět. Dává nám čas svého dne. V tu samou chvíli nemůže být nikde jinde a trávit čas s nikým jiným.

Takový dárek si často dáváme vzájemně, aniž bychom si to uvědomovali. Dárky nemusí být jen fyzické. Vnímejme jako dar, když můžeme s někým blízkým prožít nádherné okamžiky.

Usínat spolu v náručí

Usínat spolu navzájem v náručí, je jedním z největších a nejkrásnějších projevů důvěry ve vztahu...

Je to o mnoho víc než pouhý sex..

Je to čas, kdy říkáme druhému věřím ti v té nejzranitelnější chvíli..

Čas, kdy jsme bezbranní..

Kde neexistují výmluvy ani lži..

Kdy naše těla spí a duše si šeptají..

Když tě zažil..

.. když tě zažil veselou, smutnou, opitou na mol, nasranou, unavenou po noční, nevrlou před ranní kávou, uplakanou při Gilmorkách, když se Lorelai rozešla s Lukem, přepnutou od štěstí, hladovou, před krámama, podezřívavou, když mu pípne o půlnoci zpráva, lenivou v nedělní rána... Když zažil všechny moje nálady a i tak nezdrhl a nezměnil si číslo, tak potom to asi může být i ten pravý...

Případová křivka

Při měnící se partnerské vzdálenosti můžeme pozorovat dva body obratu, kdy se náhle změní naše prožívání a následují dvě obranné reakce. Při přibližování se objevuje bod, odkdy člověk začne zvyšovat vzdálenost od partnera, a to signalizuje překročení křivky averze, odporu. Při vzdalování se naopak od určitého bodu objevuje chování zmenšující vzdálenost, jež indikuje překročení druhé křivky apetence, touhy. Právě opětovné překračování této druhé křivky apetence tam a zpět nám dává pocit lásky, tedy že druhého člověka milujeme, a pocit subjektivní jistoty, že nikoho jiného nechceme.

Tyto dvě nezávislé potřeby vymezují prostor, kde Jana toužila mít svého partnera. Bohužel Martin se během čtyř hodin přiblížil z oblasti příliš daleko do prostoru příliš blízko, takže následoval propad Janiných emocí - z rýží touhy do ryzího odporu. To samozřejmě nesouvisí ani tolik s vlastnostmi toho kluka, ale s psychickým rozpoložení Jany. Bohužel člověk si musí touto křivkou mnohokrát projít, než mu dojde, že problém je u něj, ne u druhého.

Partneři a rozchody

Jeroným Klimeš

Láska bláznivá: Jak funguje chemie v zamilovaném těle?

Dopamin - nervový přenašeč vzruchů - nás orientuje a motivuje, abychom se přibližovali ke všemu, co zavání sladkou odměnou. Když jsme zamilovaní, začne se hromadně vylučovat a my jsme zaplněni až po okraj myšlenkami na druhého člověka a city k němu. A když jsme s ním, otvírá se euforické a vzrušující sedmé nebe.

Zamilování bývá mnohovrstevnou zkušeností. Jeho součástí je většinou vyburcovaná sexuální touha, ale nejen ona. Prožitkový koktejl dále tvoří mohutný nájezd emočního poblouznění a zrychlené vytváření citového pouta, na čemž se vedle dopaminu podílí velkou měrou i vasopresin. Toužíme nejen po fyzickém kontaktu, ale také po blízkosti daného člověka v tom nejširším slova smyslu.

Zamilování může být šílené. Jeho intenzita je schopna nepřipraveného jedince zaskočit, pohltit, dokonce vrhnout do náruče destruktivních rozhodnutí. Tento opojný, leč nebezpečný stav však většinou netrvá dlouho. Postupně a nenápadně se vzbouřený oceán pocitů ztiší, člověk se navrátí do své původní zklidněné prožitkové polohy a začne mít partnera rád tak trochu jinak, hlouběji a méně zběsile. V horším případě se s hrůzou probudí vedle neznámého jedince s odpuzujícími vlastnostmi a zjistí, že byl oblouzněn vlastním mozkem, který mu v zamilování přestrojil ušmudlanou realitu do slavnostního hávu. Když láska vyšumí po pár měsících, znamená to, že kromě dopaminového vpádu toho nebylo moc, co by nás k druhému člověku poutalo. Útěk přes hory a doly a údery hlavou o zeď spolu se zvoláním:"Jak jsem jen mohl/mohla být tak slepý/slepá" jsou typickým projevem bolavé kocoviny.

Sexuální touha nás tlačí k páření, které v evolucí navrhnutém sledu událostí vede k vytváření nových individuí. Nic víc. Sexuální touha má co dělat s vylučování pohlavních hormonů: androgenů a estrogenů. Sídlíme ji se všemi pozemskými tvory, u kterých je reprodukce podmíněna spojením dvou jedinců. Zatímco však žába se spáří s žabákem, vyplkne sto dvacet oplodněných vajíček a pak už jsou jí její potomci navýsost ukradení, my, spolu s dalšími savci a ptáky, o svoje mláďata pečujeme. Často kvůli starostem zhubneme, opelicháme a všelijak se pokroutíme. Abychom byli vůbec motivováni něco takového podstoupit, příroda nám nadělila do vínku novou schopnost - citově se připoutat. Nebo, chcete-li, mít rád. Naše děti se rodí s rysy, které vyvolávají něhu v láskyplných okruzích našeho mozku. Stačí jeden pohled na roztomilého tvorečka a jsme oblaženi přílivem oxytocinu - hormonu, který v nás probouzí pečovatelské půdy. Toto přírodní přednastavení usnadňuje vznik citového pouta, které je předpokladem k přežití mláděte. Kdo by se jinak nechal šikanovat od malého, nerozumného křiklouna s nehoráznými nároky na čas a nervy?

Vypadá to, že biochemická báze romantické lásky mezi partnery je jakousi obměnou či rozšířením mechanismu, který v evoluční procesu prvotně vznikal mezi rodiči a jejich potomky. Zatímco při bouřlivé zamilování hraje podle všeho hlavní roli šílený dopamin, v dalších, zklidněných fázích partnerského soužití je vylučování oxytocinu spojeno s pohledem nebo myšlenkami na milovanou osobu. Když se opravdově, hluboce a bláznivě zamilování lidé dívali na fotky svých partnerů, v mozku jim spokojeně poklimbávaly ty části, jejichž zvýšená aktivace je spojená s pocity smutku, strachu, agrese a deprese (jako například amygdala), a naopak měli radostně nabízené části mozku spojené s pozitivními emocemi (jako například střední insula).

Dlouhodobé vztahy většinou díky dopaminu vykvétají na křiklavě zamilovaném podkladu, ten však postupem času bledne, ustupuje do pozadí. Chemické otěže trvanlivé lásky přebírá pečovatelský oxytocin. Oxytocin nás motivuje k očnímu kontaktu, zvyšuje důvěru v druhého člověka, uspává mozkové alarmy nebezpečí a podporuje chování spojené s přibližování. Páry, které se i po letech cítí hluboce zamilovaní, bývají sice čas od času polechtány dopaminovým nájezdem, který udržuje jejích centra slastí probuzená v přítomnosti partnera, na jejich stabilním pocitu vzájemné lásky se však spíše podílí oxytocin.

Psychologie dnes únor 2013

Ženy s jinými hodnotami

Stále existují ženy, které uznávají i jiné hodnoty. Nejsou oslněné penězi. Nepotřebují partnery v drahých oblecích. Neblázní z diplomů, které visí na stěně, ani z trofejí v policích. Ani je nezajímá majetek dotyčného. Jsou to ženy, které si váží více, než tohoto všeho. Pro ně je největší hodnotou upřímnost, respekt, přátelství a někdo, kdo rozumí tomu, co toto všechno znamená. A pro takovou ženu neexistuje nikdo lepší než muž, který ji miluje. Ten, který jí věnuje pozornost, a svůj čas.

Úlomky ženy

Všichni hledáme

Možná všichni jen hledáme někoho, komu na nás bude záležet dostatečně na to, aby se snažil. Někoho, kdo možná nemá nejlepší paměť, ale zapamatuje si maličkosti, které máš rád. Kdo je normálně trochu stydlivý, ale tobě se otevře. Někoho, kdo obvykle není dobrý v udržování rozhovoru, ale v tvé přítomnosti se mu nezavřou ústa. Někoho, kdo nesnáší jízdu autem po dálnici, ale je ochotný cestovat hodiny, aby tě viděl. Ne, nedoufáme, že takovéto lidi změníme, jen doufáme, že jim na nás bude dostatečně záležet.

Som Idealista