Když někomu dlouhodobě nevěnujeme svůj čas,
učíme ho žít bez nás. Potažmo s někým, kdo mu ten čas, na rozdíl od nás,
věnovat bude. Vztah má velmi blízko k zahrádce, o kterou je nutné průběžně
pečovat. Pro zahrádku je zahradník prioritou. Pokud se však zahradník přestane
zahrádce dlouhodobě věnovat, nemůže se divit, že ji ztratí.
Všechny největší vztahové chyby, které už
bohužel zpětně nelze napravit, souvisejí s časem. Jednou z těch chyb je
nevěnovat čas těm, pro které my sami jsme (byli) důležití.
Naopak, když si dlouhodobě neumíme udělat čas
na blízké lidi, kteří naopak dokážou kdykoli stát při nás, je poučné, jestliže
o ně v důsledku svého (ne)jednání přijdeme. Pak totiž pochopíme, že oni
neztratili. Jen ve svém životě přestali mít někoho, pro koho nebyli důležití?
Je pro ně blahodárnou časovou i psychickou úsporou, když jim takového člověka
život odebere. Přestanou totiž marnit čas i energii a trápit se pro někoho, kdo
se pro ně netrápí. Naopak my zjistíme, že jsme ztratili - přišli jsme o
člověka, který nám byl schopen dát to nejdražší a stát při nás, kdykoli to
potřebujeme. Druhou takovou osobu už nemusí být snadné najít. Proto mějme na
paměti, že neztrácí ten, kdo přijde o milovanou bytost, která si na něj neuměla
udělat čas; naopak ztrácí ten, kdo přijde o milující bytost, která si čas
dovedla udělat kdykoli. Zakleti do možností kariérního či finančního růstu až
příliš lehce zapomínáme na člověka. Tolik toužíme po úspěchu, až na něj
zůstáváme sami. Nemáme ho s kým sdílet. Pak poznáme, jak chudý je ten, kdo má
jenom peníze.
Člověk se stává člověkem teprve
prostřednictvím jiných lidí.
A my blízké lidi potřebujeme.
Krátkozrací lidé se rádi tváří, že úspěchu dosáhli
sami. Jenže, nikdo ničeho velkého nedosáhl sám. Za všemi úspěšnými lidmi stojí
nějací jiní lidé. To, jak jsme cestou nahoru schopni udržovat vztahy s
důležitými lidmi, nejlépe říká, kdo opravdu jsme a co lidem kolem sebe můžeme
nabídnout.
Pro práci se stáváme svěžejšími, nabitějšími,
motivovanějšími. A to proto, že "změna je život".
Být požádáni o pomoc, obejmutí, vyslechnutí,
radu, předání vědomosti nebo zkušenosti je od blízké osoby pocta. Znamená to,
že máme něčí důvěru, že jsme pro ni možná jediní či nejlepší, že není nikdo tak
dobrý jako my. Byt pro někoho takovou bytostí je vyznamenání. A být tak blízký
dokonce vlastnímu dítěti je velké privilegium.
Porozumění je největší poklad ve vztazích.
Soucítěním narůstá vlastní srdce - do kterého se posléze vejde víc lásky. Co
dáme, to se nám vrátí. Dáváme-li dobro, budeme šťastnější, naplněnější, protože
užiteční. Naopak hodíme-li blízké lidi přes palubu, zůstaneme na lodi sami.
Jakmile si dokážeme najít čas na důležité lidi svého života, poznáme moc
sdílení, a to bez ohledu na to, zda sdílíme to dobré, nebo to špatné. Vždy nám
sdílení pomůže. Ale musíme mít s kým, stejně jako to potřebují lidé v naší
blízkosti. Nezlobme se na ně, když od nás odejdou, jestliže jsme se jim
nevěnoval. Přejme jim to, že zamířili do lepších vztahů.
Firstclass 01/2019
Žádné komentáře:
Okomentovat