Václav Hrábě - Dobrou noc

Je slyšet, jak přichází den
Pomalu jako by se vracel z flámu
Bloudí
ulicemi hospod a hrámů
Teď zívá.
Zastavil se na rohu
Spi
Já nemohu

Jsem Nikdo! A kdo jste vy?

Jsem Nikdo! A kdo jste vy?

Jste také — Nikdo — jako já?

Tak to už nás je pár!

Však mlčte! Ať to nepraskne!

Jak trudné — býti — Někdo!

Tak naduté — jak Ropucha —

Kvákat své jméno — po celé léto —

Močálu do Ucha!

Emily Dickinson

Princip nepochopení

Člověče

řekni co chceš

a já ti to dám

řekla Země

a bylo jaro voňavé

Člověče 

řekni co chceš

a já ti to dám

řekl Život

a bylo plodné léto

Člověk

však nepochopil

že i podzim je žloutnoucí spadaným listím

je dar Země

nepochopil

že i zima vyhlížející slunovrat

je dar Života

Zcela upřímně rozesmutněn

svým osudem

vyřkl rozsudek

                        K čertu

                        s životem na této zemi

Ten 

dosud hloupý

člověk

Inovace srdečního svalu aneb Šaškův oddechový čas

Ivan Šeiner

Srdce...

Srdce

je podle vědeckých poznatků

dutý svalový orgán,

dráždivý, srážkový, vodivý

a neunavitelný,

podle nevědeckých poznatků

je sídlem

duše, lásky, štěstí nebo trápení

a nesmrtelnosti.

Přijďte na kus řeči, 

budeme-li mít trochu štěstí,

plamínek porozumění se rozhoří

zelenými lístky jara,

které ví všechno

o neunavitelnosti a nesmrtelnosti!

Inovace srdečního svalu aneb Šaškův oddechový čas 

Ivan Šeiner

Nerozlučně

Kdo ví, zdá není

život umíráním,

dech rdoušením,

slunce nocí?

Z božských dubů

padají plody

přes prasata v lejna, 

z nichž stoupají

vonné závany růží

v strašlivém koloběhu,

mrtvola je zárodek

a zárodek mor.

Albert Ehrenstein

Volání revoluce

Přijď, duše rozvodněná, vtrhni mezi nás!

Potopí rozběsněná,strhni starou hráz!

Vždyť s tebou přijde změna, ať hřmí mocný hlad!

Dost zahnívání, klanění se zdem!

A ty už táhni s tím mrtvým Já jsem!

Jen odříkáním vede cesta ven.

Ač všechno zády obrací se k tobě,

umlč hlas tedy, který hlodá v tobě.

Hleď, z ohně pádí spravedlnost k tobě.

Ať tvůj strach tvůj žal najdou místo v hrobě!

Vodou znáš, ohněm spal prokletí v sobě!

A běž, běž stále dál proti staré bídné době!

Konec světa

Náhlý pláč světem proplouvá,

jak Bůh by zemřel, zmizel beze stop

a padá stín, tak temný, z olova

a tíží jako hrob.

Pojď blíž, a jeden druhého ať střeží...

Jak v rakvích ve všech srdcích

život leží.

Ty! Tiskni mě a líbejme se z hloubi...

Slyš, na svět tluče touha,

nástroj naší zhouby.

Není to pobíhání

Není to pobíhání

od jedné věci k druhé

od člověka k člověku

od lásky k lhostejnosti

není jen únikem

od sebe k sobě?

Jakub Pacześniak

Tady se láme realita

Bezradnost

Jak k tobě proniknout

po divokém proudu

nesplavné duše

A jak tě najít

když sám se nehledáš

a snad ani nevíš

že ses dávno ztratil

Markéta Procházková - Na prahu lásky

Přímka nás nespasí...

Odkud až kam ta míra

nám vždycky chyběla

vynechávka či díra

po křídle anděla

Chtěla jsi přímočaře

a zapomněla jsi

v meandrech života že

přímka nás nespasí

V geometrii vztahů

jsou zakřivenosti

mající svoji váhu

jen díky milosti

co jako rosa kane

v přímosti neslýchané

Josef Javora

Čerň

Čerň vpíjí slunce a všechny barvy pohlcuje.

Já doběla jsem vybělený, má lajdavá lásko. Vrať se

a zbarvi mne svou prudkou černí zase.

Robert Graves - Kráska v nesnázích

Láska

Jsi jako blesk,

když rozrazí mračnou oblohu:

Vidím tě - trnu,

teskním,

když vidět tě nemohu.

Markéta Hrbková - Sen pod jabloní

Sen pod jabloní,

za soumraku je člověk vždycky trochu sám,

když cítí, jak se k zemi kloní

minulost větví do všech stran.

Den pod jabloní.

Na konci času je svět vždycky trochu sám,

když cítí, jak se k zemi skláním

a hledám klíče od svých bran.

Jsem pod jabloní.

Na konci bdění se člověk cítí vždycky sám,

když přitahován se k zemi sklání

a nebem chce být milován.

Svět - postel

Jsou dny i noci,

kdy se nechceš probudit.

Poté, co nasáváš inspiraci

v různém skupenství...

Postel = nejsladší droga.

Závislost na polštáři, peřině,

pod víčky nevědomí

a představa Freuda na morfiu,

jak se v psychoanalytickém nebi

válí s Jungem na kanapi.

Dřímáš,

nádech střídá výdech...

Do toho budík začne vykřikovat:

"Vrať se ze snu do reality!"

Vytěsňuješ komplex vyvolávaný skutečností,

dokud tě nedostihne.

Když napopáté neodoláš hlasu

"měl/a bych vstávat",

přijmeš vyzvání světa

k další partii šachu...

Vědět tak,

že jsme víc než pouhé figurky

mezi poledníky a rovnoběžkami

vláčené cizíma rukama.

Jakub Urbanec

Z pírka bázní

Surreální st(r)av(a)

není tomu pomoci - Charles Bukowski

v srdci je místo, které

se nikdy nezaplní

prostor

a i v těch

nejlepších chvílích

a

nejlepších

časech

o něm budeme vědět

budeme o něm vědět

víc než kdy

jindy

v srdci je místo, které

se nikdy nezaplní

a

budeme čekat

a

čekat

v tom

prostoru.

Ne, tohleto už snášet nelze...

Ne, tohleto už snášet nelze

to už je pod mou důstojnost

to přesáhlo už všechny meze

už dávno byl čas dupnout: Dost!

Dost, a už ani slovo více

nebo to skončí neštěstím

jediná možnost - rozejít se!

teď akorát mít ještě s kým

J. H. Krchovský

Jan Zahradníček - Pozdrav vlaštovek

U okna zrána zraněn zase

krásou, jíž kraj tvůj podobá se

ráji v zorničkách dítěte,

vlaštovkám řek jsem, vzlétněte.

Pro tolik světla slepý příliš,

pro tolik lásky, kéž ji sdílíš,

to ráno rychle se vzkazem

vlaštovky k tobě poslal jsem.

Tvé oči sladké nevolnice

v radosti prudké uvěříce

poselství štíhlých křídel těch

blankytně přijmou jejich spěch.

I bláto cest a všechna slova,

jež přinesou ti od domova,

od strání, stromů, stébel všech,

v příboji něhy jeden vzdech...

Co já tu slunce vozataje

k pomoci vroucně vyzývaje,

pro zem, již zvážil jas tvých řas,

s andělem v zápas vcházím zas.

Jdi po břehu - Leonard Cohen

Lásko jdi po břehu všech potoků

v nichž ryby uvidíš.

Jdi po břehu všech potoků

tam potkáme se spíš.

Jdi po břehu všech řek

tah úhořů sleduj chceš?

Po břehu řek má lásko

vždyť já tam budu též.

Jdi břehem oceánů

dívej se na velryby

všech oceánů lásko má.

Budu tam bezpochyby.

Bohuslav Reynek

Duši hostí listopad

chudobou a písní deště.

Mráz už z opuštěných lad

zavolal a nejde ještě.

Vítr klepe na vod sklo.

Světlo mezi dvěma mraky

jako klíč se zablesklo,

tajemný a křivolaký.

Brána tmy se zachvěla.

Oblak po oblaku sahá.

Svítí v dlani anděla

Děsem zkřivený klíč bláta.