Sen pod jabloní,
za soumraku je člověk vždycky trochu sám,
když cítí, jak se k zemi kloní
minulost větví do všech stran.
Den pod jabloní.
Na konci času je svět vždycky trochu sám,
když cítí, jak se k zemi skláním
a hledám klíče od svých bran.
Jsem pod jabloní.
Na konci bdění se člověk cítí vždycky sám,
když přitahován se k zemi sklání
a nebem chce být milován.
Žádné komentáře:
Okomentovat