Ačkoliv má podzim své hezké stránky, okrádá nás o jednu důležitou věc – denní světlo. S každým dnem ho teď ubývá o čtyři minuty, což má výrazný vliv na zdraví. Kvůli nedostatku světla býváme unavení, podráždění, častěji nás bolí hlava, pálí oči, jsme méně odolní vůči stresu a oslabuje se také imunita.
Zabrat dostává i psychika, což se projevuje špatnou náladou a v horším případě depresí.
„Myslím, že to sám na sobě pozoroval každý z nás. Když klasickou zimní inverzi, v níž v české kotlině obvykle žijeme tři až čtyři měsíce, na chvíli prozáří slunce, cítíme se najednou mnohem lépe. V zimě máme všichni méně energie, horší náladu a méně výkonný imunitní systém. K psychickým obtížím lze řadit i poruchy spánku, které jsou v této době poměrně časté, možná i kvůli méně výraznému střídání dne a noci,“ říká psycholog Tomáš Prajzler. Že problémy souvisejí s nedostatkem světla, dokazuje příklad severských zemí, kde se často objevuje tzv. sezonní afektivní porucha, jinými slovy zimní deprese způsobená dlouhotrvající tmou, která se v prosluněných jižních státech prakticky nevyskytuje.
„Svou roli hraje vitamin D, který se syntetizuje v kůži vlivem slunečního záření a jehož osmdesátiprocentní potřebu získáváme právě ze slunce,“ vysvětluje Tomáš Prajzler. Vitamin D v zimě chybí až polovině dospělé populace, přitom hraje klíčovou roli v obraně proti chřipce a jiným respiračním nemocem. Jeho nedostatek může způsobovat pesimismus až depresivní nálady, ale také častější zlomeniny, a dokonce může vést k závažnému onemocnění střev, tzv. Crohnově chorobě. Když není možné vitamin D doplnit ze slunce, další možností je načerpat ho z tučných ryb, vaječných žloutků, jater nebo mléka, které je dobré v zimě častěji zařazovat.
Již před několika tisíciletími lékaři pochopili, že je slunce léčivé. Staří Řekové nechávali slunit pacienty s nejrůznějšími chorobami, jako byla epilepsie, astma nebo žloutenka. Věřili, že to pomáhá k jejich uzdravení. Jak ale připomíná Richard Hobday, autor knížky Léčivé slunce, pro sluneční terapii je příznačné, že v historii byla několikrát objevená a zase upadala v nemilost. Teď je zrovna v nemilosti kvůli studiím, které prokazují souvislost slunečního záření a rakoviny kůže. Strach z této nemoci vede k tomu, že lidé pobyt na slunci zkracují, Richard Hobday je však přesvědčený, že pozitiv zůstává více, když jsou tedy lidé rozumní a se sluněním to nepřehánějí.
„Věděli jste, že sluneční světlo hubí bakterie a dokáže tak činit dokonce i tehdy, když prochází přes skleněné okno? A tušili jste, že v nemocničních pokojích, které jsou zality slunečním světlem, se nachází méně bakterií než v potemnělých pokojích a že se zde pacienti uzdravují rychleji?“ ptá se odborník na sluneční terapii, který dříve navrhoval stavby využívající solární technologie.
Právě při této práci se dostal k zapomenuté tradici prosluněných budov, jejichž cílem nebyla úspora energie jako dnes, ale především snaha předcházet nemocem. Hobday se tehdy začal zajímat o působení světla na lidský organismus, až se vypracoval na respektovaného odborníka. V knize například zmiňuje, že zimní deficit denního světla snáz ustojí lidé, kteří v létě trávili co nejvíce času na slunci a nabrali energii z paprsků do zásoby (nabírat můžete i teď během podzimu), a že v zimě se přes nedostatek světla lépe přenesou ti, kteří nezůstávají zavření v tmavých budovách. Což doporučují i čeští lékaři.
„Pobytem na denním světle se nemůžeme předávkovat, takže bychom na něm měli trávit co nejvíce času. Doporučila bych minimálně dvě hodiny denně,“ říká lékařka Michaela Vančatová. Účinky na zdraví jsou samozřejmě vyšší, pokud venku svítí slunce. „Přesto platí, že pozitivní vliv má pobyt na denním světle za každého příhodného počasí, a určitě bych ho nevynechávala jen proto, že je zrovna zataženo,“ podotýká doktorka.
Nejlepší přitom je, když na procházku vyrazíte ráno nebo dopoledne, protože v tomto čase světlo (i to umělé) ukončuje produkci nočního hormonu melatoninu, čímž dochází k rychlejšímu probuzení a nastartování organismu.
Dny se teď budou neustále zkracovat až do zimního slunovratu a přinese nejdelší noci v roce. Potrvají až šestnáct hodin. Poté se slunce začne vracet a denního světla bude přibývat – zase jen po minutách, takže změnu nejspíš zaznamenáte až někdy na přelomu ledna a února, do té doby nás čeká spousta tmy. Anebo skvělých pár hodin světla, když se na to podíváme očima lidí z mrazivého severu, kde zima bývá mnohem temnější než u nás.
V norském městě Tromso na severu Norska trvá polární noc dva měsíce – před pár lety ji zažil Jaromír Marek, zahraniční reportér Českého rozhlasu. „Tamní lidé jsou na dlouhé noci víceméně zvyklí. Jak mi říkali, nekonečná odpoledne a večery tráví hlavně před televizí. V dnešní době je to přece jen jednodušší než třeba před sto lety. Tehdy seděli doma, opravovali nářadí, vyráběli různé předměty,“ řekl Jaromír Marek magazínu Ona Dnes s tím, že zima je také obdobím, kdy norští rybáři vždy vyplouvali a dodnes vyplouvají na moře. „Jak mi vyprávěl Roar, muž, který doslova žije se svým sobím stádem, v přírodě vlastně ani během polární noci není úplná tma. Oči si zvyknou, je sníh a všechno je sněhobílé, a když svítí měsíc, je vidět jako ve dne.“
Přesto zůstává spousta lidí, kterým dlouhodobá tma bere energii, zdraví i chuť do života. Ve Finsku i Norsku stoupá v zimním období počet sebevražd. „Ne nadarmo také v Norsku platí částečná prohibice a tvrdý alkohol je tam obtížně dostupný a velmi drahý,“ připomíná Jaromír Marek, který v Norsku během polární noci strávil několik dní, a jak sám říká: zvyknout by se na ni nejspíš dalo. „Zimní noci jsou vyvážené dlouhými dny v létě a navíc, během zimního šera a tmy je vidět polární záře. Sice jen občas, ale stojí to za to!“
Že lidé tráví zimu jinak než před sto lety, platí v Česku stejně jako v Norsku. Nejstudenější roční období bývalo časem zklidnění, lidé déle spali a čas trávili doma, dralo se peří, dělaly různé opravy, to vše za svitu svíček nebo petrolejových lamp, elektřinu měla v té době jen třetina domácností. Dnes nám umělé světlo umožňuje pokračovat v denních činnostech i po setmění, ale účinky toho přirozeného nemá, a když se s ním zachází špatně, může dokonce ublížit.
„Denní světlo v sobě zahrnuje sedm barev, které se v průběhu dne různě mění. To umělé osvětlení nedokáže a zůstává celý den stejné, navíc jej často tvoří pouze tři barvy – žlutá, oranžová a červená, které stimulují lidský organismus a při dlouhodobém působení mají vliv především na naši psychiku. Jsme častěji podráždění, ve stresu a pod neustálým tlakem,“ upozorňuje Jakub Brandalík ze společnosti Lightway, která se zabývá zdravým osvětlením interiérů.
Nejhorší jsou blikající žárovky a zářivky z nekvalitního LED osvětlení. „Způsobují rychlou únavu a často z nich také bolí či pálí oči,“ upozorňuje lékařka Michaela Vančatová. Důležité také je, v jakou dobu které osvětlení používáme. Zatímco v ranních a dopoledních hodinách ostré LED světlo přispívá k probuzení organismu, stejně funguje i po setmění, kdy je to nežádoucí. „Pokud jsme vystaveni celý den stejné světelné intenzitě, nejen od rána do odpoledne, ale také večer nebo dokonce v noci, ovlivňuje to náš přirozený biorytmus a může způsobovat poruchy spánku,“ dodává lékařka Michaela Vančatová.
Všechno to souvisí s produkcí hormonu melatoninu, kterému se přezdívá hormon spánku. Tělo si ho vytváří ve tmě v průběhu noci, nejvíce někdy mezi druhou a čtvrtou ráno. Jeho úlohou je synchronizovat cyklus spánku a bdění se střídáním dne a noci, proto je důležité se před spaním nenechat rušit ostrým světlem a naopak ráno roztáhnout závěsy a nejlépe vyjít ven, aby se tvorba melatoninu zastavila a člověk se probudil. Když se něco v produkci melatoninu pokazí a tělo ho má nedostatek, člověk může začít trpět nespavostí, rychleji stárne, trpí psychika i kardiovaskulární systém, ale snižuje se také odolnost proti nemocem i produkce pohlavních hormonů.
Důležité tedy je během dne měnit druhy světla. Na denní práci se doporučuje bílé světlo a podle doktorky Vančatové je nejlepším zdrojem teplé bílé (žárovka) na rozdíl od chladného bílého (zářivka). Modré světlo (LED osvětlení, obrazovky mobilů, televizí a notebooků) působí aktivačně, zvyšuje soustředění a zlepšuje náladu, což je přínosem ráno a odpoledne, po setmění už ne.
„Před usnutím je tedy vhodné vypnout přístroje využívající jako zdroj světla LED, protože jejich sledování večer zhoršuje usínání a kvalitu spánku. LED osvětlení nejenže snižuje produkci melatoninu, ale také zvyšuje produkci denního hormonu serotoninu, organismus tedy výrazně aktivizuje,“ říká lékařka.
Na noční svícení a večerní relaxaci je vhodné žluté, oranžové a červené světlo, které usínání negativně neovlivňuje, tzn. klasická žárovka nebo ideálně svíčky či oheň v krbu.
„Naopak nejhorší, co můžete udělat, je posvítit si před spaním do očí ostrým světlem, například zářivkou se studeným bílým či modrým světlem v koupelně při večerním čistění zubů,“ upozorňuje Michaela Vančatová s tím, že zapovězené by v ložnici měly být chytré mobily a televize s LED obrazovkami, které vyzařují světlo narušující kvalitu spánku. Bude se vám hůř usínat.
„Cíleně se vystavovat slunci a slunečnímu záření je tou nejlepší metodou, jak si udržet dobrou náladu celou zimu,“ radí psycholog.
V jeho oboru se léčba světlem (odborně fototerapie) s úspěchem využívá právě u tzv. zimní deprese neboli únavy z dlouhodobého nedostatku světla. Pacient na sebe nechává svítit speciální lampy, které využívají plnospektrální světlo napodobující sluneční záření. Že to funguje, už prokázalo několik lékařských studií.
„Fototerapie může mít podpůrný pozitivní vliv také u ostatních depresí nebo deprese u bipolárních pacientů. Několik studií prokázalo efekt u těhotenských a poporodních depresí, depresí seniorů a pacientů s hraniční poruchou osobnosti. Léčba světlem má také efekt u některých poruch spánku, u pracovníků na směny s poruchami rytmu nebo u lidí, kteří prodělávají jet lag při přeletu několika časových pásem. Je také popsáno pozitivní působení u premenstruální poruchy nebo dokonce bulimie,“ dodává Tomáš Prajzler.
OnaDnes
