Opravdu se může naučit zpívat každý?
Může, ale má to jednu podmínku, která kupodivu se zpěvem nijak nesouvisí. Musí být ochotný uvědomit si svou nejistotu a strach. Je jedno, zda se člověk bojí zpívat nebo mluvit na veřejnosti, nemá potřebný rozsah, zpívá falešně, příliš nosově nebo potichu, příčina je vždy stejná – nejistota a strach. Že to bude špatně. Že se mi budou smát.
Dobrá, ale jak z toho ven?
Strach vede k zadržování dechu. A zpěv je výdech. Tedy čím víc se bojím, tím méně vydechuji a tím méně mohu zpívat. To je právě ten známý pocit sevřeného žaludku a knedlíku v krku. Při učení zpěvu jde ve zkratce o to odbourat strach, svobodně se projevit a uvolnit nevědomé svalové napětí, které z tohoto strachu vzniká. Taková trochu psycho a fyzioterapie.
Je něco, co se naučit nedá?
Jen velmi těžko jde naučit mít se rád. Ten, kdo se má rád, může přijmout sám sebe se vším všudy, i s nedostatky a s chybami. A ten, kdo doopravdy přijímá sám sebe, je přirozeně sebevědomý. A sebevědomý člověk už se může uvolněně a radostně projevovat beze strachu, co tomu řeknou ostatní. Třeba zpěvem.
Je na to aspoň nějaký návod?
Přestat se tolik kontrolovat a občas se místo vzteku, že mi to nejde, usmát. Většina lidí je na sebe velmi zlá, když se jim něco nedaří. Mají tak nějak automaticky pocit, že něco určitě zazpívají, řeknou nebo udělají špatně. Proto na hodinách začínáme tím, že děláme záměrně špatné zvuky. Čím hroznější zvuk, tím lépe. Vzdycháme, zíváme, kvílíme, bečíme, prostě děláme cokoli, co lidem pomůže uvědomit si, že žádný tón ani projev není zakázaný, že je jen vhodné určité zvuky neužívat v určitých situacích. Díky tomu se postupně mohou přestat bát, že něco udělají špatně, a začnou být svobodněji sami sebou.
Jak často je zpěv potřeba trénovat? Dáváte i domácí úkoly?
Dávám, především cvičení, která pracují s tělem. Chybné dechové a pohybové návyky a způsob držení těla se bez pravidelného cvičení změnit nedají. Domácí úkoly nemají u studentů velkou oblibu, ale občas se najde někdo, kdo cvičí opravdu poctivě. Potom si výsledků všímá i jeho okolí, protože jinak chodí, mluví, tváří se, zkrátka je z něj nový člověk.Z toho mám vždycky radost.
Jací lidé k vám na kurzy zpěvu docházejí?
Široká veřejnost. Profesionálové, nadšení amatéři i úplní nezpěváci. Největší skupinou jsou asi ti, kteří často slýchali větu: „Ty radši nezpívej.“ Obvykle mezi dvaceti a čtyřiceti lety. Ale měla jsem i paní, které bylo hodně přes sedmdesát. Celkově jsou ženy trochu v převaze. Pouze s úplně malými dětmi nepracuji, spíš až s dospívajícími.
Poznáte už na první pohled, například podle postoje či barvy hlasu, zda člověku zpěv půjde?
Určitě. Zpěv souvisí se sebevědomím, takže už to, jak člověk chodí, mluví a hýbe se, prozrazuje, jak je uvolněný a spokojený sám se sebou. Dá se tedy poměrně dobře odhadnout i jeho pěvecký projev.
Platí pravidlo, že ten, kdo hraje na nějaký hudební nástroj, lépe vnímá rytmus a má lepší hudební sluch?
V zásadě platí. Zejména když k tomu byl veden odmalička. V dospělosti se to dohání těžko. Samozřejmě i to jde, ale je to náročné a spoustu lidí to může odradit. Proto je určitě dobré dopřát dětem hudební vzdělání, když to jde. Melodické nástroje, například housle či flétna, podporují schopnost zpívat čistě, harmonické nástroje jako klavír nebo kytara navíc rozvíjejí i rytmické cítění. Ale samotné hraní na nástroj určitě nestačí, je především potřeba dětem a s dětmi zpívat.
Jak je to s vlivem cigaret a kouřením všeobecně na hlas?
Kouření vysušuje. Sliznice jsou podrážděné, máte častěji potřebu si odkašlat a snadno ochraptíte. Mám vyzkoušeno. Navíc když kouříte hodně, máte zahleněné plíce a vyloženě chrchláte. Takže ano, cigarety vadí, záleží taky na množství.
Platí rovnice – je slavný, tak určitě zpívá dobře –, nebo je to předsudek?
S tímto názorem budu možná nepopulární, ale minimálně v operním světě, který sleduji nejvíc, to neplatí v žádném případě. Za posledních sto let tento žánr neskutečně upadl. Mnoho dnešních světově uznávaných zpěváků by před lety jednoduše vypískali. Umění a schopnost rozeznat dobrý zpěv se vytrácí. Upřímně zcela chápu, že na operu dnes chodí tak málo lidí. Ty zvuky prostě nejsou příjemné.
Proč myslíte, že lidé tak touží umět zpívat? Má zpěv nějaké pozitivní účinky?
Myslím, že lidé touží po svobodě, radosti a síle, které se ve zpěvu ukrývají. Přitahuje nás potřeba otevřít se a projevit. Odmala se učíme spíš uzavírat a kontrolovat. Je to silný návyk. Dusivý. Možná se pro jednou chceme jen zhluboka nadechnout a od plic si zazpívat. A pozitivní účinky? Ty má zpěv snad na všechno. Na psychickou uvolněnost a pohodu především. Ideální lék na trudnomyslnost, jak věděl už český velikán Jára Cimrman.
Dana Marečková, učitelka zpěvu
Žádné komentáře:
Okomentovat