pátek 1. ledna 2021

odpadkový byznys

A že se v přírodě válí sem tam nějaká petka? Ale vždyť ona se tam válí i použitá pneumatika, dětská plenka, sklo, prázdné konzervy nebo starý nábytek. Dobře to samozřejmě není, ale jako lepší řešení vidím petky prostě nekupovat. 

A co zálohování plechovek, kartonů, sklenic a dalších obalů?
To je v zásadě to stejné jako u plastů. Ptejme se: Čeho tím vlastně chceme docílit? Ačkoliv v přírodě končí dost odpadků, opravdu čekáme, že se zálohováním něco změní? Myslím, že je lepší se opravdu zaměřit na prevenci vzniku odpadu a na snížení nadužívání obalových materiálů. Toho, kdo je schopen vyhodit lahev od limonády v lese, stejně nějaká koruna zálohy nebude zajímat. Nepřenášejme tedy v některých věcech nutnost individuální odpovědnosti na bedra nějaké instituce nebo státu. Koneckonců legislativa vznik zálohového systému nijak neomezuje, kdokoliv se může do tohoto projektu pustit. Myslím si, že je to ale zbytečná práce.

Co si myslíte o takzvaných bioplastech? Tedy plastech vyrobených ze škrobů a dalších alternativních materiálů, které se mají v přírodě rozložit? Experti varují, že v určitých směrech dělají víc škody než užitku, protože se rozloží jen za určitých podmínek, a to ještě spíš rozpadem na mikroplasty. Je to podle vás slepá ulička, nebo mají bioplasty smysl?
Na plasty má dnes počíháno kdekdo. Jsou synonymem pro ohrožení povrchových i podpovrchových vod, zdraví lidí, fauny i flóry, skloňují se v souvislosti s bezpečností potravin. Ale ony jsou opravdu úžasný materiál! Nedívejme se na ně jako na zplozence pekla. To my s nimi neumíme správně nakládat a hledáme různé alternativy, než bychom se smířili s tím, že je mnohdy zkrátka nepotřebujeme. V případě bioplastů navíc často vyháníme čerta ďáblem. Ano, rozkládají se, někdy… Možná… Některé… A za definovaných podmínek. Což ale nejsou podmínky na skládkách.
U plastů je v první řadě třeba snažit se definitivně uzavřít kruh jejich využití největší možnou mírou recyklace. A pozor, třídění nerovná se recyklace. A ano, nahradit je tam, kde se dá. Na zahradní párty opravdu nepotřebujete kupovat plastové vidličky. A tyčinky na čištění uší mohou být dřevěné. Ty tolik diskutované petky také mají své řešení, například velmi často je lze bez problémů nahradit vlastní, dlouhodobě používanou a vymyvatelnou lahví či sklenicí vody z kohoutku. Bioplasty mohou někde mít své opodstatnění, je ale úplně stejně nutné s nimi umět pracovat, až se stanou odpadem, a hlavně by se neměly stávat automatickou náhradou za klasické plasty. 

Když už jste zmínila, že je lepší obaly nekupovat než pak řešit, co s nimi, tak v poslední době se v Česku výrazně rozšířily bezobalové obchody. Potraviny se v nich nakupují do vlastních nádob či pytlíků. Jsou už téměř ve všech větších městech. Je to podle vás cesta, jak se zbavit zbytečných odpadů, nebo to nebude ve velkém měřítku fungovat?
Ze své subjektivní zkušenosti s nákupy v bezobalech v mém okolí říkám, že tak, jak jsou nyní většinou nastavené, to nebude ve velkém nikdy fungovat. Můj názor je takový, že pokud bychom chtěli v tomto směru nějakou významnou změnu, je třeba spotřebiteli nabídnout ideálně ten samý sortiment věcí, které je zvyklý nakupovat. Já chci nakupovat bezobalově, ale nechci prací gel z mýdlových ořechů, já chci ten svůj, chci běžné těstoviny, ne ty celozrnné, chci kypřící prášek a čistič na vany bez toho, abych musela dlouze studovat, jak si ho doma správně namíchat. Já vím, jak to teď ode mě zní, ale nemyslím to špatně. Já tam nakupuji ráda. Ale zároveň vidím, že to má své rezervy, a to nemluvím o tom, že velká většina nabízených komodit, ač bez obalu, tam stojí víc peněz. Tím davy prostě nezaujmete.
Navíc často tyto obchody nabízí i různé rádoby ekověci denní potřeby. Co je ekologického na kartáčku na zuby sice ze dřeva, ale původem někde z daleka, který nadto stojí přes dvě stovky? To si raději koupím plastový od české firmy, který nakonec zhyne ve spalovně a jeho uhlíková stopa bude rozhodně menší. Až budou k mání kartáčky z našeho kůrovcového dřeva, dám jim přednost.

Ale teď vážně, snažím se nakupovat primárně českou kvalitní výrobu, věci, které vydrží a jsou nadčasové. Myslím si, že to není špatná cesta. Zero waste nebudu nikdy, ale množství odpadu minimalizuji. Někdy vidím, že k tomu někteří přistupují až militantně, a to není dobře. Nebuďme na sebe tak přísní, my nepotřebujeme sto naprosto bezchybných zero waste hrdinů, my potřebujeme miliony lidí, kteří to sice nedělají dokonale, ale snaží se a jsou ochotni se učit a inspirují tím ostatní.

Budu jednoduše předcházet vzniku odpadu. Nebudu si brát stále nové igelitové pytlíky na nákup pečiva, případně je použiji opakovaně, nebudu nakupovat balenou vodu v plastu. Najdu si dobrého řezníka, kam budu chodit pro maso a uzeninu do vlastních znovupoužitelných obalů, a vykašlu se na salámy v plastu. Najdu si někde dobrou cukrárnu nebo pralinkárnu, kam si zajdu pro sladké, místo abych kupovala bonboniéru, kde víc váží obal než obsah. Ono to s sebou nese jak pozitiva, kdy tímto většinou podpořím lokální výrobce, získám kvalitní potraviny a hezky protáhnu nohy na nákupech, tak i negativa – zvýšené nároky na čas strávený nakupováním, bohužel mnohdy vyšší cena a podobně. To ale v konečném důsledku může být pozitivem, protože si alespoň pořádně rozmyslím, co koupím a co ne. Až třetina potravin totiž v Česku končí v koši, ale to už je zas jiná kapitola. Můžete argumentovat tím, že jeden použitý igelitový pytlík celosvětovou odpadkovou krizi nevyřeší, a ano, máte pravdu. Já ale nepojedu zachraňovat mořské živočichy zamotané do plastu, nepojedu řešit haldy odpadků v rozvojových zemích. Já musím hlavně začít u sebe a ostatní lidé taky.

Za sebe vnímám, že stoupá počet zájemců o výuku právě odpadového hospodářství. Většinou jim hned na začátku vezmu iluze o tom, že odpadařina je krásná práce zachraňující svět, a neustále opakuji, že odpady byly, jsou a budou hlavně byznys. Ale jsou dobří a většinou to se mnou vydrží až do konce. Jsem ráda, když diskutujeme nad různými pro a proti třeba právě ohledně zálohového systému. Všem nám to pomáhá utřídit si názory. A je vidět, že o těchto aktuálních tématech mluví studenti rádi. Někteří by se rádi podívali v rámci praxí i třeba na inspektoráty ČIŽP (Česká inspekce životního prostředí) a je velká škoda, že jim to z mnoha důvodů není umožněno. Když vezmeme ekologii z jiného konce, hodně našich studentů má rádo praxe u AOPK (Agentura ochrany přírody a krajiny). Já v nich u státnic vždy vidím úspěšné podnikové ekology, inspektory, odpadáře měst a institucí nebo pracovníky chráněných krajinných oblastí. 






RNDr. Alena Myslivcová Fučíková, Ph.D.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Zkoušky z lásky

Připadá mi to absolutně nemožné, ale buď se mi rozbilo vyhledávání, nebo jsem skutečně ještě nikdy nevyzval ke zrušení Vánoc. Tudíž je dost ...