Pokud bych chtěla s brain hackingem také začít, jaký první, řekněme nejjednodušší krok mi doporučíte?
To jsme opět u té všímavosti. Poslední dobou mám pocit, že je nouze o vtělenou kognici. Nemáme tendenci podívat se do našeho těla a procítit si věci a informace, které jsou nám předávány skrze vzorce ve společnosti. Více se všímám, jak mi je ve vlastním těle – je to kompas, který máme neustále u sebe, jen jsme ho přestali tolik sledovat.
Za mě je to navíc spánek a kvalitní odpočinek, protože vždycky musíme začít u regenerace, kdy se mozek utváří a roste.
Stejně tak i pohyb – ten není jen o svalech, ale zlepšuje i veškeré fungování mozku, schopnost učení, vůbec celkovou neuroplasticitu mozku, což je ta zmiňovaná schopnost změny.
Jak byste shrnuli poselství projektu Brain We Are?
Už na začátku jsme říkali, že je naším cílem zlepšit zkušenost se životem jednomu jedinému člověku. A hlavně aby nás to bavilo. Což se nám, myslím, daří. Ten širší koncept je pak optimalizace subjektivní zkušenosti pro každodenní život.
Pro mě je to i zamyšlení nad naším životem a prožíváním, uvědomění, že je to to jediné, co kdy budeme mít, což nám najednou dá i zodpovědnost a možnost s tím něco udělat. Zakládáme si na hlubokém porozumění, informace propojujeme s prožitky a předáváme je dál.
Netajíte se svým častým dojetím nad zázrakem života a přítomnými okamžiky. Dá se podle vás vděčnost naučit?
Vděčnost se dá prostě praktikovat. Stačí si vzít každé ráno deník a napsat si tři věci, za které jsem v tomhle momentu vděčný. Svítí slunce, dýchám, voní dobrá snídaně – a najednou se dostávám zpátky k těm základním věcem a učím tím svůj mozek vděčnosti. Je vědecky dokázané, že v něm pak aktivita probíhá trochu jinak.
Vděčnost jednoduše zase začíná u všímavosti – těch drobností si nejdřív musíme všimnout a roztočit celý ten koloběh. Pro mozek je to dlouhodobě výhodný stav související i s optimalizací produkce dopaminu, který stojí za motivací a pocitem odměny.
Jak velkou roli hraje při brain hackingu péče o naše psychické zdraví?
Je to vlastně jeho podstata. Zažitý dualismus těla a mysli se v posledních letech ukazuje jako mylný, my jsme jeden proces. Myšlenky nejen, že mozek zpětně ovlivňují, ale ty myšlenky tím mozkem jsou – mozek tak jenom ovlivňuje sám sebe. Takže je dobré si uvědomit, že to, jak teď přemýšlím, má fyzickou reprezentaci v mozku a já každou další myšlenkou svůj mozek zákonitě měním.
Zvlášť u Alzheimerovy choroby je dokázáno, že změny v životním stylu mohou podporovat nebo preventovat její vznik. I když máte genetické predispozice, kvalitní jídlo, pohyb a trénink odolnosti mozku proti stresu dokáže divy. Minimálně můžeme zmírnit dopady. Takže jo, brain hacking je reálná věc, kterou může praktikovat každý. Třeba proto, aby se dožil víc let, aby byl zdravější déle, aby mu mozek fungoval, tak jak si představuje, nebo aby svůj výkon posunul na další úroveň.
autoři podcastu Brain We Are Vojtěch Hlaváček a Jiří Kryštof Jarmar
