Srpnové poledne

Živote, postůj, já jsem tvůj,
mám ústa, oči, noc a řeku,
miluji, vidím, hořím, teku,
radostem pláč svůj obětuj,
na čelo polož vrásu  vrásce,
mé rty dej nocím, smrt mou lásce!

Živote, postůj,
tohle je jistě ta chvíle chvil,
všechno, co jsem do tebe zasil, všechno, pro co jsem žil,
pro tuhle chvíli zrálo - živote, postůj tedy,
všechno vidím jako poprvé, jako naposledy.

Živote, postůj,
tohle je jistě ta chvíle chvil!
Teď musíš stanout!
Kdyby ses pohnul, čím bych dál žil?
Živote, postůj,
dám ti všechno, celou svou bytost,
postůj, máme poslední příležitost!

-------

Živote, díky, žeš nestál!
Z každé chvíle se rodí tisíce nových chvil.
Kdybys byl stanul, byl bych mrtev, nebyl bych žil.
A žiji jen proto, že jsem nikdy a nikde neměl stání.
I ona chvíle pukla žárem, díky, žes nestál, díky ti za ni!





Až do konce lásky
František Hrubín