Není člověka, na němž by nebylo něco vzácného, pro co ho musíme mít rádi, není věci, na níž by nebylo něco zvláštního, pro co se jí nepřestaneme znovu a znovu podivovat, není události, není drobné příhody, v níž jako v jádru by nebyl ukryt košatý strom. Přejdeme - li bez zamyšlení, netečně kolem člověka, přehlédneme - li zdánlivě všední věc, neprožijeme - li s hlubokou upřímností okamžik, který nám zdánlivě nic nedává, buďme si jisti, že jsme ze života něco ztratili. A stane - li se nám nezájem, netečnost a necitelnost zvykem, ztrácíme celý život. Poezie nás učí, jak žít, abychom ze života neztratili ani drobeček, dává kolem nás rozkvétat všemu, co by bez nás pro naše oči nikdy květ nenasadilo.
Až do konce lásky
František Hrubín
Až do konce lásky
František Hrubín
Žádné komentáře:
Okomentovat