Oheň krematoria předkládá svou navštívenku...: jůtůb

neděle 18. října 2020

Čtěte!

Lidé, čtěte, stojí v podzimní výzvě prezidenta Miloše Zemana pro čas karantény. Souzním s ním. Přestože to je pan prezident, ve mně nejvíc chuť na čtení podporuje YouTube. Pokud je totiž v literatuře skutečně tolik věcí, kolik z ní dokáže vykřesat youtuber PaperBird, nezbývá než číst.

Znám pouze jeho ruce, přesto to je jeden z mých nejmilejších přátel na internetu. Nepravidelně na svůj kanál nahrává krátká surreální videa o knihách přesycená podivnými záběry, memy, bizarními pointami. Vůči knihám netrpí falešnou úctou: jednou v její elektronické verzi přepíše všechna zájmena a přívlastky jejich opaky, podruhé knihu rozemele, vyrobí z ní rybu a tu hodí do řeky.

Většinu času netuším, o co ve videích s pár tisíci zhlédnutí běží. To ale vůbec nevadí. PaperBird díky své nespoutané práci s všemi dostupnými médií, kdy nezapojuje snad pouze bramborová tiskátka, dokáže skvěle předat svůj dojem z knihy. Přenos z média na médium přitom není vůbec lehká záležitost, jak víme z nepodařených knižních adaptací nebo i vlastních pokusů převyprávět přátelům, proč se nám tolik líbilo divadelní představení. Tady sice nerozumím, ale zírám, žasnu, něco skutečně prožívám. Nemožnost výkladu nevadí, kvalitní literatura přece také nedovoluje rozhřešení a jednoznačnou interpretaci.

Videa mají sotva pár minut, pro jejich informační překotnost a absurditu se ale okamžitě nořím do mediální narkózy. Třeba televize mě dokáže vcucnout jen výjimečně. Příliš špatně totiž skrývá svou mediální podstatu. Všechna ta studia... Vyruší mě ale i oznámení, že vidím ilustrační záběr. Já ale nechci přiznání, že jde o záběry. Chci se nechat unést, chci věřit, že tohle je realita, aby to mohlo poznamenat i realitu mou.

To samé ale platí pro tolik youtuberů, jejichž práce byla kdysi vykládána jako autentická. Nevím, co je na mluvící hlavě před kamerou autentického, opravdového. Já mám pocit opravdového zážitku, když mě někdo okouzlí pečlivě připraveným videem, na jehož konci si říkám „safra, co jsem to právě viděl!“.

Přesně jako u PaperBirda nebo po dočtení dobré knihy.

Mediář