Je známo, že se nám po vytrvalostním běhu nebo nějaké jiné aktivitě pohybového charakteru zmnoží endorfiny, pocity štěstí. Podle některých studií a dle doporučení WHO může být pravidelná pohybová aktivita týdně účinnější než léky na depresi. To doporučení WHO je 150 minut střední nebo 75 minut vysoké intenzity pro dospělé ve věku 18 až 65 let. Pro seniory a děti se toto doporučení mírně liší.
Takže zahoďme Zoloft a pojďme běhat?
Kdyby to bylo takhle jednoduché, bylo by to super. Jenže změna životního stylu je strašně těžká. Ve Velké Británii teď v British Journal for Medicine vycházejí články s otazníkem: Je čas v tuto chvíli promovat zdravý životní styl? Ano, teď je ten správný čas, protože z dat vidíme, že obavy vyvolaly potřebu zajímat se o zdravý životní styl a lidé začali měnit svoje chování.
Takže teď by se měl tohoto tématu chopit nějaký politik?
Minimálně třeba ve Velké Británii Boris Johnson řekl: Pojďme udělat strategii zdravého životního stylu, protože po prodělaném těžkém průběhu covidu zjistil, že je to docela důležité. Na Novém Zélandu prezidentka také velmi pěkně shrnula pro občany doprovodná doporučení. Pozitivní přístup založený na výzkumné evidenci z různých oblastí od duševního zdraví až po fyzické zdraví, které jsou propojené, je důležitý. Pro mě třeba bylo velmi nešikovné to, že se povolila docházka do základních škol, ale zrušila se tělesná výchova, přitom pro děti neexistoval metodický pokyn, jakým způsobem by ji mohly alespoň trochu nahradit. Už teď máme problém s obezitou a děti vlastně už skoro rok zavíráme doma.
Vy jste docent. Jak vám říkají studenti?
S doktorandy si tykáme. Myslím, že je to dobrý zvyk. Autorita by neměla vyplývat z nějakého titulu. Tohle jsme zdědili z mocnářství. Na to si v Americe nehrají. Oni mají celý systém postavený jinak. Tam univerzity vypisují na pozici docenta a profesora výběrová řízení na určité časové období. Pak skončí a s tím i profesura. U nás uděláte habilitaci nebo profesuru a nadosmrti jste profesorem nebo docentem, což nemotivuje k takovému výkonu jako v USA.
Můžete představit projekt HAIE?
My v jeho rámci provozujeme tak trochu i hotel. Každý den tady máme čtyři lidi, kteří s námi stráví dva dny, kdy je měříme. Sledujeme je rok.
Jak?
Mají Fitbit náramek a ten je propojený s aplikací v jejich mobilním telefonu. Zjišťujeme takové ty základní údaje o tom, jak se ten člověk pohybuje, kolik energie vydává, kolik udělá kroků, zároveň zjišťujeme, jakou má tepovou frekvenci a v jak znečištěném prostředí se pohybuje. Cílem projektu je zjistit, jestli a jaký dopad má znečištěné prostředí na lidi aktivní/neaktivní a na jejich zdraví. Je to pětiletý projekt, měl by končit v roce 2022. Je v něm zapojeno 1500 lidí z Ostravy a z jižních Čech, kde je v rámci republiky nejčistší ovzduší. Ostrava byla zase třeba v ukazatelích benzo(a)pyrenu nejznečištěnější oblastí Evropy. Výzkum má několik rovin. Data nám ukážou, jestli má to, že pobýváme 20 let ve znečištěném ovzduší, dopad třeba na velikost šedé kůry mozkové nebo jestli je ovlivněna chrupavka kolenního kloubu, genetici z Prahy z Akademie věd zkoumají, jestli je nějakým způsobem ovlivněna genetika, veterinární lékařství zase, jestli je ovlivněna kvalita spermií a další ukazatele.
Nekomplikuje vám to covid?
Teď máme přes tisíc lidí změřených, chybí nám ještě 500. Vypadá to, že ještě rok budeme měřit, protože lidé nechtějí cestovat. Covid nám samozřejmě v některých věcech zkresluje to, co jsme si na začátku mysleli, že budeme zkoumat, na druhou stranu prospektivní studie jsou typicky deskriptivní. My nemáme ambici zasahovat do toho dění, jen popisujeme, co se děje, a po pěti letech budeme mít nějaké závěry, které nám možná něco řeknou i o chování během covidu a dopadech na zdraví.
Vy chcete vytvořit profesi kinantropologa?
Kinantropolog je strašné slovo, ale je to v podstatě věda o lidském pohybu. Ano, chceme. Ještě v 90. letech se lidé smáli, k čemu bychom potřebovali psychology, a dnes je to zcela běžná profese. Když jezdíme na mezinárodní konference, vidíme, že v některých státech se už snaží kinantropology integrovat do zdravotní péče. V podstatě to funguje tak, že pacient přijde k lékaři, který identifikuje nějaký počínající metabolický syndrom. V tu chvíli má několik možností – může pacientovi napsat léky na tlak, nebo mu může doporučit, aby přestal kouřit a začal se hýbat. Ale my víme, že člověk to sám nezvládne, když nemá podporu. Moje matka pracovala tady ve fabrice ve Vítkovicích v úřednické pozici a od 17 let kouřila do svých asi 60 let. Přestože jsem se snažil, nebyla šance ji motivovat, aby přestala. A když jsem jí zaplatil tady u nás na katedře voucher na tři setkání k podpoře zdravého životního stylu, sama mi říkala, jestli bych nemohl zařídit ještě další tři setkání. Dneska je to už rok, co změnila své návyky výrazně k lepšímu, což jí i v jejích letech úplně změnilo kvalitu života.
Když člověk takovou podporu dostane včas, může to být o hodně levnější než zdravotní péče. Právě univerzity musí být tím hybatelem, který změnu začne tlačit. Musíme mít vyškolené lidi, kteří umějí pracovat s moderními technologiemi. Budou umět během týdne vyhodnotit výsledky, udělat psychologický rozbor, zjistit osobní motivace člověka a navrhnout psychologii pohybu. To je nový pojem. Tohle u nás už dělá naše kolegyně Steriani Elavsky, která pracuje se seniory. Je velice šikovná, přišla z Pensylvánské státní univerzity, je špičková odbornice právě přes psychologii pohybu.
Pomáhá seniorům se hýbat?
Pomáhá jim změnit životní styl. Propojila u nich funkci náramků s informacemi, které od nich dostává, a snaží se je motivovat ke zdravému životnímu stylu. Ona díky tomu vidí, že se klient třeba tři dny nehýbe, ten pak dostane elektronické upozornění, a když se nic nezmění, zatelefonuje mu. Podpora je stejně důležitá jako nastavení toho správného pohybu. Adherence v současné době není příliš vysoká – u devíti z deseti lidí se pohyb nestane trvalou součástí jejich života. Podobně jako alkohol nebo kouření je sedavý způsob života silná závislost, návyk.
Jak se v Ostravě ocitne Američanka, která rozpohybuje seniory?
To nám umožnil právě projekt HAIE. Na jeho základě jsme mohli zaměstnat čtyři lidi. Kromě Steri tu máme jednoho Australana, Julii z Nevady a Garetha z Cardiffu. Částečně zaměstnaného máme Joea Hamilla z USA. Vytvořil se takový disciplinární tým, který změnil charakter našeho pracoviště. Až ve chvíli, kdy kolem sebe máte chytřejší pracovníky, než jste vy sám, to začíná být pořádně zajímavé.
To je na Ostravu docela dobré…
Mně se vždycky líbilo, jak třeba Brno změnila Masarykova univerzita. V určité fázi se zaměřili na mezinárodní vztahy, úplně změnili charakter města. Najednou jste tam začali potkávat zahraniční studenty, investory, inženýry. A něco podobného si myslím, že se začíná dít i v Ostravě. Je načase, abychom zapomněli na hornickou minulost.
Daniel Jandačka, vedoucí Katedry studií lidského pohybu na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity
Žádné komentáře:
Okomentovat