Na jedné straně hovoříš o studentské organizaci Fridays for Future, na druhé jsem poslouchal tvůj rozhovor pro podcast od společnosti Sev.en, které v Česku patří hnědouhelné doly nebo elektrárny. To jsou dvě organizace, které se asi nemají úplně rády. Máte vyjasněné hranice, co byste nedělali?
Diskutujeme to otevřeně v týmu, snažíme se o pragmatický přístup. Nemusím se s lidmi shodnout, abych s nimi byl ochoten mluvit. Jestliže se má stát nějaká změna tak rychle, jak v klimatu potřebujeme, potřebujeme propojovat mnoho aktérů. Přes své rozdíly musí hrát stejným směrem. Bez určité inkluzivity to nepůjde.
Myslím, že důležitější než emoce bude, jak s těmi emocemi lidé naloží. Jeden směr může být politický. Na jaře jsme třeba viděli vzedmutí lidí kolem IT a technologií, kteří se už nemohli dívat na to, jak státní správa nedokáže reagovat, a uspořádali hackathon, podíleli se na vývoji eRoušky… v podstatě se zapojili do fungování státu. Druhý zajímavý směr jde jakoby dovnitř, souvisí s rozeznáváním, které věci nebo činnosti nás opravdu vyživují, a kdy jen máme iluzi nasycení, ale ve skutečnosti zůstává jakýsi pocit hladu. Často bývá vyživující zpomalit, přestože nám k tomu technologie nepomáhají, a nejezdit autem do posilovny a tam běhat dvě hodiny na pásu, ale projít se po okolí, chvíli postát a jen koukat na řeku…
V tvojí prezentaci při předávání ceny mě zaujalo, že jsi říkal, ať přemýšlíme, co nás dělá šťastnými. Jak to souvisí s klimatem?
Ta myšlenka hodně vychází od Colina Beavena, který v New Yorku zkoušel žít s nulovým impactem. Hlavní zjištění z experimentu měl, že je mnohem šťastnější a zdravější. Když žije způsobem dobrým pro klima, je víc se svou rodinou, užívají si víc srandy… Říkal: pojďme si uvědomovat, co nás vyživuje. To souvisí i s tím, že žijeme ve společnosti, kde se nás spousta impulzů snaží přesvědčit, abychom si koupili něco, co ne vždy potřebujeme, co pro nás není vždy výživné…
Co považuju za zajímavé na přemýšlení, je to, jak dosahovat rozhodnutí, i když máme různé pohledy. Technooptimista i skeptik se neshodnou na pohledu na svět, ale můžou se shodnout, že jim oběma dává smysl zavřít hnědouhelné elektrárny. Nemusíme se snažit dosáhnout hodnotové nebo názorové jednoty, abychom mohli dělat kroky kupředu.
No o to se možná mnozí snaží a myslí si, že když budou dostatečně silně přesvědčovat, tak nakonec přesvědčí všechny. Víš, k čemu to vede? Zažil jsi někdy situaci, že někoho zkoušíš přesvědčit a ten člověk ti po půl hodině řekne: „Tak jo, uznávám, že jsem se mýlil, měním názor?“
Nojo, já vím. Ne.
Neměli bychom spoléhat pouze na přesvědčování. Příliš silná snaha vytváří konflikt, který stahuje energii. Můžeme se hodiny hádat o tom, jestli máš být vegan, ale to není dobré využití energie. Pojďme dávat energii tam, kde ji můžeme využít i přes neshody.
Žádné komentáře:
Okomentovat