Jsou dny i noci,
kdy se nechceš probudit.
Poté, co nasáváš inspiraci
v různém skupenství...
Postel = nejsladší droga.
Závislost na polštáři, peřině,
pod víčky nevědomí
a představa Freuda na morfiu,
jak se v psychoanalytickém nebi
válí s Jungem na kanapi.
Dřímáš,
nádech střídá výdech...
Do toho budík začne vykřikovat:
"Vrať se ze snu do reality!"
Vytěsňuješ komplex vyvolávaný skutečností,
dokud tě nedostihne.
Když napopáté neodoláš hlasu
"měl/a bych vstávat",
přijmeš vyzvání světa
k další partii šachu...
Vědět tak,
že jsme víc než pouhé figurky
mezi poledníky a rovnoběžkami
vláčené cizíma rukama.
Jakub Urbanec
Z pírka bázní
Surreální st(r)av(a)
Žádné komentáře:
Okomentovat