Hraboši prérijní jsou velmi jedineční a v
jedné věci před ostatními maximálně vynikají. Patří totiž k jednomu z
nejvěrnějších druhů.
Hraboši prérijní jsou tak monogamní, že se
spárují ihned po páření. Vědcům to samozřejmě nedalo, a proto se rozhodli, že
mozky těchto hrabošů prozkoumají. Zajímavým objevem bylo, že v oblasti
"nucleus accumbens" (která je v mozku zároveň centrem odměn) objevili
skutečně husté oxytocinové receptory.
Jak už určitě víte, i láska je (z velké části)
jen chemickým procesem, v rámci kterého jsou přesně tyto receptory zaplavované
nejen oxytocinem, ale i dopaminem. V důsledku toho máme ve stádiu čerstvé
zamilovanosti pocit euforie a přesvědčení, že toto je ten pravý/ ta pravá.
Vědci se však většinou řídí rozumem a ne city,
proto nevěřili tomu, že tento chemický proces se nedá "oklamat".
Hrabošům proto podávali speciální "drogy", které odstavily jejich
oxytocinové receptory. Výsledek? Vskutku fascinující. Hraboši rázem ztratili zájem
o vytváření párových vazeb a rovněž se ztratil i jejich cit pro monogamii.
Psycholožka Abby Marsh tvrdí, že struktura
mozku nás, lidí, je velmi podobná a funguje na podobném principu: "Jak v
nás někdo vzbudí romantické pocity, stane se i příčinou zvýšené tvorby
oxytocinu a dopaminu v našem těle. Kdyby se tak nestalo, jednoduše se
nezamilujeme.
Právě toto zajímavé zjištění vypadá jako důkaz
toho, že lásku jako cit je skutečně možné zpochybnit. Pravděpodobně totiž může
jít jen o velmi silnou chemickou reakci, vůči které se nedokážeme bránit.
Zkuste si na to při dalším zklamání láskou vzpomenout, možná vám to alespoň
trochu pomůže.
Žádné komentáře:
Okomentovat