Naše neverbální projevy ovlivňuje způsob,
jakým o sobě přemýšlíme a jaký ze sebe máme pocit. Naše tělo pak změní mysl,
která následně ovlivňuje naše rozhodnutí.
Většina lidí se dokáže nejlépe ztotožnit se stresovou
situací, kterou už několikrát v životě prošli. Nezáleží tedy na tom, čemu
konkrétně čelíme. Záleží na tom, jak moc se toho bojíme a do jaké míry neznámo
spojujeme s ohrožením.
Naší osobnost a sebevědomí nevytváří jen to,
jak jednáme s ostatními, ale především to, jak jednáme se sebou. A to zejména
předtím, než začneme jednat s ostatními.
O zhodnocení člověka by přece nemělo
rozhodovat jen to, jak strukturuje svůj projev nebo jakou má kvalifikaci, ale i
to, do jaké míry vkládá sám sebe, své myšlenky, svou energii. Zkrátka svou
jedinečnost, svou přidanou hodnotu. Freud to vyjádřil krásným postulátem:
"Naše těla mění naší mysl. Naše mysl dokáže ovlivnit naše chování. A naše
chování dokáže ovlivnit naše výsledky."
Co můžeme předstírat, tím se dokážeme stát. A
to už proto, že začneme do svého chování vkládat sebe, a nikoli svou představu
o tom, jak jiní máme být (a ještě k tomu podle druhých).
Stačí si nastavit mozek na správnou frekvenci.
A ta jednoduše zní: Prostě si s danou situací poradím co nejlépe. Tím se zvýší
testosteron a sníží kortizol.
Kdykoli jsme sami sebou, nemáme co ztratit.
Firstclass 01/2019
Žádné komentáře:
Okomentovat