Představte si, že máte na balkoně pavučinu a
zachytí se do ní hmyz. Hmyz se snaží udělat vše proto, aby se z pavučiny
dostal. Zdá se však, že snaha je marná. Čím víc se hýbe, tím víc se do pavučiny
zamotává a v konečném důsledku ničeho nedosáhne, jen na sebe upozorní hladového
pavouka. Podobný princip platí i pro lidi. Zamotáváme se do pavučin, ze kterých
bychom nejraději unikli.
Všimli jste si někdy, že čím víc se snažíte
problém vyřešit, tím víc se situace komplikuje? Čím víc se chcete nějaké
myšlenky anebo emoce zbavit, tím je intenzivnější a dotíravější? Myslíme si, že
hledáme cestu ven, ale ve skutečnosti vytváříme víc překážek a neschůdných
cestiček.
Zkuste se řídit principem Wu-Wei, který říká,
že věcem je třeba nechat přirozený průběh.
Lidi, kteří nechávají volný průběh svým
myšlenkovým pochodům, jsou spokojenější a méně vystresovaní než ti, kteří se
myšlenky snaží potlačit silou. Podobně je to i s emocemi - jak je akceptujeme,
časem jejich intenzita zeslábne.
Žádné komentáře:
Okomentovat