Vlivy stresu

"Základní důvod, proč jsem tam, kde jsem, spočívá v mém opačném přístupu ke všemu, co ostatní lidi děsí. Celé roky poslouchám, že ze stresu je možné onemocnět, že se jeho vinou zvyšuje riziko všech nemocí, od běžné rýmy až po kardiovaskulární onemocnění. Lékaři přetvořili stres v nepřítele. Ale já tomu nevěřím!"

Branson se opírá o psychologickou studii, která po dobu dlouhých osmi let sledovala třicet tisíc dospělých osob ve Spojených státech. Na počátku průzkumu byli všichni účastníci dotázáni, jak velké množství stresu ve svém životě postupují a zda věří, že tento stres je pro jejich zdraví škodlivý. U těch, kteří si vysokou míru stresu propustili a báli se ho, odhalilo lékařské vyšetření přibližně o polovinu vyšší předpoklady k náhlému úmrtí. Naopak u těch, kteří si sice uvědomovali vysokou míru podstupovaného stresu, ale nevnímali ho jako škodlivý, bylo riziko úmrtí znatelně nižší.

Psychologové z toho vyvozují, že nebezpečí nemoci, nebo dokonce úmrtí si na sebe člověk do jisté míry přivolává. Odhadli, že každoročně zemře okolo dvacet tisíc Američanů ne následkem stresu, ale vnitřního přesvědčení, že způsob, kterým žijí, je pro ně špatný.

I podle Bransona je mnohem škodlivější zkrat z rozporu mezi tím, co děláme, a tím, co si o tom myslíme.

Zrychlený tep, dech i pot jsou naopak znaky toho, že se tělo s tlakem UMÍ vyrovnat. Bušící srdce připravuje k činu. Zrychlené dýchání dodává více kyslíku do mozku. Aktivní pot odvádí z těla toxiny a urychluje látkovou výměnu. Stačí, aby člověk začal svou fyzickou reakci na stres vnímat naopak jako přínos pro výkon, a pojednou je méně stresován, vykazuje menší úzkost, větší sebevědomí a vyrovnanost a celá stresová reakce se změní.

FC ročník VIII, vydání 6/ 2018