Pohyb

Byli jsme sestrojeni k chůzi, k pohybu. Jenže současně jsme příliš pohodlní a chytří. A tak jsme se rozhodli život si ulehčit. Tím jsme si zkomplikovali zdraví. Sedíme v práci, škole, autě, u televize, počítače. Kde můžeme, tam si hačneme, protože je toho na nás moc.

Potíž je, že toto "ulevování" škodí svalům. Ty nás potom bolí. Když se nehýbeme, jako by tělo bylo vypnuté.

Jakmile se to stane dlouhodobým životním trendem, zpomaluje se krevní i lymfatický oběh, vrší se potíže s trávením i metabolismem tuků, ochabují svaly a páteř dostává zabrat. Při sezení se totiž neaktivují hluboké stabilizační svaly - jako při stání. Meziobratlové ploténky pak musejí nést tíhu celé horní poloviny těla. Ta navíc pasivním stylem života tloustne, těžkne a dlouhodobé sezení tak vede k postupným deformací, až degeneracím pohybového aparátu.

Ozdravný systém metabolismu podle ní nastartujeme rychle už při dodržování porce deseti tisíc kroků denně. Takový objem pohybu bez problémů zvládne každý průměrné zaměstnaný člověk středního věku.

Z jedné strany se lidé všech generací výrazně méně hýbou. Ztrácejí potřebu pravidelné fyzické aktivity, čímž klesá jejich fyzická i psychická kondice.

Vžil se populární názor, že moderní doba přináší víc stresu. Není to pravda. Stresu není více, naopak je ho méně. Lidé však jsou méně schopni mu čelit, a z toho vyplynul subjektivní pocit, že je strašná doba.

Přílišná pohodlnost nás bohužel činí změkčilými a připravuje nás o zdraví, pro něž paradoxně máme ty nejlepší předpoklady.

FC ročník VIII, vydání 6/ 2018