Rodičovství je náročné! A mnoho současných
rodičů se ve své roli necítí úplně dobře. Ale proč, to není úplně jasné. V
mnohých ne úplně vyladěných rodinách je totiž zdánlivě vše, jak má být: máma,
táta, dům i pes.. Co je tedy problém? Dnešní rodina sama o sobě.
Problém je samotná malá, nukleární rodina.
Péče o dítě leží hlavně na mámě a částečně na tátovi, a tím to často končí,
babičky jsou daleko, nebo v produktivním věku.. A dokonce si obecně myslíme, že
je to tak v pořádku, pořádná rodina musí přece zvládnout aspoň jedno malé dítě
bez mrknutí oka. Ale ono to v této podobě není přirozené. Takto žijeme
posledních pár desítek let, předtím byly rodiny větší, děti byly součástí
širšího společenství, péče se rozložila na víc lidí. Dnes je to, co nefunguje,
samotný model, nejde o naše selhání. Jsme od nepaměti společenstí tvorové a
krásný dům, ve kterém jsme sami, nám štěstí nepřináší. Potřebujeme lidi. Když
je dům prázdný, obsažený jen maminkou s malým dítětem, která čeká, až přijde
táta z práce, vztahy se hroutí.
Hodně lidí jaksi očekává, že se žena bude sto
procent času věnovat dítěti, obětovat se mu, a zůstane při tom vyrovnaná a
láskyplná, ale to není realistické. Matky mají své přirozené potřeby a hranice
a když na to nedbají, podepíše se to na jejich pocitu štěstí, ale i na tom,
jaké jsou mámy. Když se necítí dobře matka, necítí se dobře ani její dítě. A
nešťastný je pak i otec, protože jeho žena je nespokojená a vyčerpaná, on neví,
jak jí má pomoct, ona má potřebu s ním mluvit, stěžovat si, když on přijde z
práce, což je pro něj unavující - a tak se jeden druhému vzdalují.
Také připravujeme další lidi na to, aby uměli
jiným poskytnout podporu. Chceme, aby bylo normální, že na výchovu není matka
sama. Zatím spíš převládá názor, že by měla. Stává se mi, že když někomu
vyprávím, jak žiju, tak to odsoudí. Vlastně nevím proč, ale dost lidí reaguje
káravě. Zdá se mi, že lpí na představě, že vše máme zvládnout sami, bez pomoci.
Žádné komentáře:
Okomentovat