Jednoho pěkného dne skupina vědců z univerzity v Parmě zkoumala aktivitu neuronů v mozku opic. Zjistili, že když opice zvedá ze země jídlo, tak se jí zapojuje určitý okruh neuronů. Jednou ze země zvedl jídlo vědec a opice to viděla. Co se stalo? Opici se zapojily ty samé neurony, jako když si ho zvedala sama. Později byl ten samý jev zjištěn i u lidí, a tak byly objeveny zrcadlové neurony – jeden ze základních pilířů empatie. Některé vědecké objevy vznikají skvělou souhrou náhod.
Podobný jev byl odhalen i u reakce na bolest. Vždycky jsem byla překvapená, že když se například moje děti nebo i někdo cizí třeba o něco pořádně praštil a já jsem to viděla, fyzicky jsem ve svém těle na tom samém místě cítila bolest jakoby „s ním“. Připadalo mi to zvláštní, později jsem se ale dozvěděla, že je to zcela běžný jev.
Na úrovni neuronů existuje „matrice bolesti“, která představuje oblasti mozku, jež se aktivují, když prožíváme bolest. Patří sem především přední cingulární kortex, talamus, insula a cerebelum. Studie prokazují, že pokud pozorujeme bolest blízké osoby, aktivují se nám v mozku stejné struktury, jako bychom bolest prožívali my sami. Většinou nezažíváme stejnou sílu bolesti, ale sdílíme podobnou emoční zkušenost. Toto je neurologický základ soucitu.
Mezi sebeuvědoměním, empatií a soucitem existuje těsný vzájemný vztah. Pokud sám nevím, co cítím a jaké to je, nedokážu to odhadnout ani u druhých. Pokud nemám soucit sám se sebou a neustále se kritizuji za každou domnělou chybu, nemohu soucítit a mít pochopení pro druhé. Jak potom mohu mít dobré vztahy? Když prohlubujeme sebeuvědomění, posilujeme také soucit a empatii – k sobě i k druhým.
Empatie také neznamená souhlas. Je možné porozumět jiné osobě na intelektuální i citové úrovni s laskavostí a stále s úctou nesouhlasit. Aristoteles řekl: Rozvinutá mysl se pozná tak, že je schopna pojmout myšlenku, aniž by ji přijala. Empatický nesouhlas je něco hodně podobného.
Většina lidí dělá to, co dělá, protože ze svého úhlu pohledu jedná rozumně. Lidé se v daném okamžiku chovají nejlépe, jak dovedou, na základě informací, které mají k dispozici, svých vědomostí, schopností, cílů, emočních a myšlenkových vzorců… Kdyby to v dané chvíli uměli lépe, tak by to určitě lépe udělali. Jak se říká, po bitvě je každý generálem.
Přijměme fakt, že lidem důvody jejich chování dávají smysl, předpokládejme, že se rozhodují nejlépe, jak umí, i když my tomu nerozumíme a sami bychom učinili jinou volbu. To je důležitý úhel pohledu empatie a nám umožňuje vidět sociální interakce s větší jasností, objektivitou a nadhledem.
Laskavost a empatie zvýší i váš pocit štěstí.
Radka Loja, psycholog
Žádné komentáře:
Okomentovat