Podobné zmatky si ušetřilo malé pobaltské Estonsko, kde má každý občan elektronickou identitu. Nejde jen o občanku; díky e-identitě jsou propojené záznamy všech Estonců. Takže když chtěla vláda poslat zaměstnance na nucenou dovolenou, věděla, kde pracují a jak jim zaplatit. V Estonsku si nikdo nemusel stoupnout do fronty, aby se mohl dožadovat dávek, jako tomu bylo jinde na světě.
Jiné země, jako třeba Británie nebo Amerika, dlouho odolávaly zavedení systému občanských průkazů. Někdo se bál, že by pak pro vládu bylo příliš snadné špehovat lidi, že by bylo takový systém velice snadné hacknout nebo že by ho prostě jen zfušovali nekompetentní byrokraté. Emoce vřely.
Pandemie nicméně digitální občanku podpořila. Nejenže umožní rychlejší a snazší přístup k vládním službám na dálku, navíc by výrazně zefektivnila chytrou karanténu. Pokud by v podobně mimořádné situaci, jako je například pandemie, byly zdravotní a pracovní údaje propojené, vlády by dokázaly rychle zjistit, že skupina pacientů stižených covidem-19 pracuje v té samé továrně.
Obavy o soukromí a bezpečnost údajů lze zmírnit, byť ne stoprocentně. Estonci, které pět desetiletí pod sovětským „dohledem“ naučilo zdravé podezíravosti k Velkému bratrovi, jsou do značné míry uklidněni zákonem o ochraně dat a neustálým updatováním bezpečnostních programů zabraňujících případnému nabourání se do systému, jenž obsahuje dvoufázové ověřování. Dají se také přijmout zákony, které by znemožňovaly policii požadovat po lidech občanský průkaz. Autokratické režimy budou samozřejmě systém digitálních občanek zneužívat, ale demokratické vlády je možné omezit. Estonský systém zaznamená každé nahlédnutí do údajů a všichni, včetně úředníků, se dopustí trestného činu, pokud budou bez dostatečného důvodu nahlížet do soukromých informací.
Vytvoření systému digitálních občanských průkazů je obtížné a nákladné. Ale dokázala to i Indie, obrovská a převážně chudá země. Její biometrický systém „Aadhaar“ vytvořil digitální identity 1,3 miliardy lidí. Má své mouchy: mnoho Indů, kteří se nemohli zaregistrovat, výrazně strádalo, neboť ztratili přístup ke klíčovým službám. Došlo však k modernizaci služeb a rapidně ubylo podvodů. Když mohou svou identitu online prokázat indičtí venkované, je ostuda, že to samé nemůže udělat spousta Britů a Američanů.
Systém digitálních občanských průkazů je možné zavádět postupně a může vzniknout na již existujících platformách. A nemusí to být povinné. Pokud budou dostatečně bezpečné a zredukují otravné jednání se státem, lidé si je pořídí dobrovolně.
The Economist
Žádné komentáře:
Okomentovat