Za rohem čeká virtuálno.

Jednou z příjemných novinek, které se krátce po rozvolnění opatření začaly objevovat už i v českých restauračních zařízeních, je virtuální jídelní lístek. Ten si lze načíst do mobilu skrz QR kód umístěný přímo na restauračním stole. Odpadá tak potřeba roznášet menu vytištěná, což jednak chrání hosty před nutností listovat v „ohmataných“ listech, ale zároveň urychluje proces objednávky. S QR kódy pracujeme na podobném principu i my v Qerku: načtením kódu ze stolu může zákazník díky našemu systému útratu okamžitě zaplatit, ať už kartou, nebo mobilem. Role číšníka se tak díky těmto vychytávkám zásadně proměňuje, může se nyní daleko lépe soustředit na komfort zákazníka, a restaurace tímto získávají další konkurenční výhodu.

A nemění se pouze role obsluhy v restauracích, ale i role restaurací samotných. Vůbec bych se nedivil, kdyby v příští dekádě existovalo více virtuálních než fyzických gastropodniků. Už dnes patří food delivery mezi nejrychleji se rozvíjející odvětví gastronomie – a je jen otázkou času, kdy se objeví první kuchyně, které otevřou brány pouze kurýrům a na stoly v nich nebude místo.

Věřím totiž, že se zásadně promění i možnosti, kdy a kde si jídlo dopřát. Velkou roli by v tomto mohl – pro některé možná překvapivě – hrát rozvoj samořiditelných aut. S automatickými řidiči se nejen podstatně zlevní zmiňovaný rozvoz jídla (nebude třeba platit lidské síly, aby oběd či večeři dovezly až domů), ale zároveň vznikne další prostor, ve kterém se bude dát jídlo konzumovat. Tam, kde býval dříve umístěný volant, možná bude už brzy vyklápěcí stoleček, u kterého na trase Praha–Brno hravě zvládnete oběd i s dezertem a kávou. A s tím přijdou i propracovanější drive-through, které nabídnou náročnější pokrmy než ty, jež je potřeba bleskově slupnout v krátké pauze na benzinové pumpě.

Při pohledu do budoucna samozřejmě nelze opomenout robotiku, která již brzy zvládne zastat pozici pravé ruky šéfkuchařů. A teď nemluvím o klasických kuchyňských robotech, ale o těch, které třeba za pomoci strojového učení samy zvládnou opakovat repetitivní pohyby, a ušetří tak čas například při sekání cibule. Neznamená to, že nám do deseti let budou jídlo servírovat roboti, ale jsem přesvědčený, že automatizace si pomalu najde cestu i do gastra a bude v něm hrát čím dál důležitější roli.

V delším časovém horizontu se pak můžeme těšit na zapojení umělé inteligence, která díky své schopnosti analyzovat neuvěřitelné množství dat může přispět k hledání a rozvoji nových kombinací chutí, jež lidský jazyk dosud nezažil. Nedivil bych se, kdyby v budoucnu existovala kulinářská AI, která bude mít stejně věhlasná jména jako někteří michelinští šéfkuchaři. 

Se stárnoucí populací, vyšším výskytem diabetu a stále rozšířenější obezitou je také pravděpodobné, že budou přibývat nároky na všemožné dietní úpravy jídel. I s tím by mohla pomoci umělá inteligence, která s využitím analýzy dat od lékařských profesionálů nabídne jídlo na míru. Na to se budou muset připravit i restaurace, které budou chtít v konkurenci uspět.

Ať už se z výše představených předpovědí naplní, či nenaplní kterákoli, jedno je jisté. Gastrotech už není jen hudba budoucnosti, ale začíná si pomalu klestit cestu do běžných životů. A možná je jen otázkou času, kdy budou původní recepty od umělé inteligence stejně běžné jako QR kódy na stolech restaurací.

Autor je zakladatel a CEO společnosti Qerko.