Čáry

K výživě přece slouží hlavně cukry, bílkoviny, tuky, tedy různý organický sloučeniny. To zní, co? Organický sloučeniny… Je z nich celý naše tělo, z ničeho jinýho. Celý tělo, dokonce i kůže, jemná a měkká… Je příjemný hladit mladou holku po zadku, že jo? A tak jsem si řekl, že bych se tomu mohl trochu věnovat.

Vidíte, všechno to do sebe zapadá. Vezměte si třeba rakovinu. Jo, rakovina je dobrej příklad. V poslední době se o ní mluví pořád dokola, až je to otravný. Dá se vyléčit? Nedá se vyléčit? Jak je to s imunitou? A co regenerace mozkový hmoty? Není rakovina nějaká zvláštní živá bytost? Nebo se sem snad dostala z vesmíru? Možná jo, možná ne, kdo ví… To se lehce řekne, že z vesmíru. A jak je to s geny? Jako by aspoň tohle bylo jasný, a přitom to jasný není. Takže nic vlastně není jasný. Guanin, adenin, cytosin, thymin, ty kontrolujou celý naše tělo. Kromě nich máme taky ještě uratin nebo mitochondrie. Ale to už je chemie. Dokonce i dnešní děti se tváří, že vědí, co jsou to geny, ale kdo to opravdu dokáže vysvětlit? Zní to jako magický zaklínadlo – guanin, adenin, cytosin, thymin. Jo, a možná to nebyl uratin, ale uracil. A místo thyminu možná cyninim, čert ví… A čím se liší geny od chromozómů? To nikdo neví. Chromozómy jsou tvořeny spirálami, ty se skládají z menších spirál a ty zase z ještě menších spirál, až po tu nejmenší spirálu, kterou je DNA, dneska se jí snad říká genom. Zní to jako fór, ale takovej genom je údajně neskutečně dlouhej. A pak se ten psychiatr zmiňoval ještě o nějakým axonu a taky intronu, ale tomu jsem už vůbec nerozuměl. Tak tedy rakovinný buňky jsou prostě nějaký jiný živý bytosti, vzniklý mutací. Všechny můžou vzniknout třeba tím, že moje tělo bude vystaveno ultrafialovýmu záření. Nebo stačí obyčejný opalování na slunci. To je prý pro tělo škodlivý.

Ve čtvrti, kde vyrůstal, žily samé obyčejné rodiny, kterým byly cizí nejen knihy o psychiatrii, ale i odborné termíny jako třeba autismus nebo depersonalizace.

Aby muži byli schopni sexu, musejí prý projevovat agresivní instinkty. Jinak se na nic nezmůžou…“ „Hm, mám pocit, že tomu rozumím.“ „Že mám pravdu? Když je muž pořád jenom s jednou ženou, časem se s ní přestane milovat, že je to tak? Přitom to neznamená, že by jí už měl plné zuby. Problém je spíš v tom, že když jsou pořád spolu, stávají se jeden druhému příliš blízcí, vlastně něco jako důvěrní přátelé…

No, a zrovna v době, kdy jsem tam byl, otevřeli v Miami Beach jeden suši bar a měli tam dokonce japonskýho kuchaře. Hned jsme tam proto s kolegou vyrazili. Kromě nás byli všichni ostatní hosté domorodci a kuchař, jakmile nás uviděl, radostně vykřikl:,Konečně Japonci!‘ Když jsme se ho ptali, proč tolik radosti, ukázal na jednoho Američana a řekl: ‚Jen se sami podívejte!‘ Host si objednal uramaki, tedy makidzuši naruby, kdy sušená mořská řasa je uvnitř a rýže zvenku, a než začal jíst, rozdloubal všechno hůlkami a zalil až po okraj talíře spoustou sójový omáčky. Z rýže, náplně a mořskejch řas vznikla kaše, ve který už nebylo poznat, co je co. ‚No vidíte! Copak mělo smysl dělat pro něho nějaký rolky suši?‘ ušklíbl se kuchař. Soucitně jsme mu přitakali, ale tady u nás je to přece stejný. To v naší kavárně, když připravujeme kakao, tak k tomu používáme jedině pravý boby z kolumbijskýho kakaovníku…“

Její náramkové hodinky byly značky Omega. Koupila si je před více než deseti lety v duty free shopu na ostrově Guam, kam tehdy letěla s tím mužem. Nebo že by to bylo na Saipanu? Už si přesně nepamatovala. Snažila se na toho muže nevzpomínat, ale občas se jí to nedařilo.

Bylo to v podstatě příživnictví, ale říká se tomu soužití…

V obrazech je klid. A krásné obrazy vyzařují signály, které jsou velice jemné, mírné, takže uklidňují lidskou duši…

‚Ať člověk působí sebešťastněji, nikdo netuší, co se mu děje v duši, proto je chyba posuzovat lidi podle toho, jak vypadají.

...ale právě publikum je to, co takový hajzlové rozhodně potřebují. Ti, kdo šikanují ostatní, se ale cítí v nejistotě, protože netuší, kdy někdo začne pro změnu šikanovat je. Nesmí proto šikanovat každýho, kdo jim přijde do rány, ale je třeba, aby mezi svými oběťmi rozlišovali, proto se zaměřují jenom na hlupáky a slabochy, kluky, co se špatně učí nebo jsou ošklivý. Tím, že zesměšňují právě tyhle typy, si dodávají klidu, že oni sami jsou přece úplně jiný. Ideálními oběťmi šikany nejsou ti, kdo se hned rozbrečí nebo kdo se snaží proti násilí postavit, ale ti, kdo hodně vydrží. Nejlepší jsou takoví, co trpělivě snášejí, když si z nich děláš otroky, který ti slouží, když je nutíš, aby běhali po čtyřech jako psi a nosili v zubech boty, a jenom se přitom červenají hanbou. Nevyvádějí, takže učitelé si ničeho nevšímají. Ta šikana je podívaná určená pro elitu.

Měla za to, že televize dělá z lidí hlupáky a zároveň existuje právě proto, aby takové hlupáky produkovala ve velkém.

Myslím si, že každej člověk je svůj, ale když se setká s někým dalším, jeho osobnost se v důsledku toho nepatrně změní. Vlastně se z něho s každým takovým setkáním stane jinej člověk, protože pomocí jiných lidí se utvrzuje ve svém vlastním já.

Stejnou duchovní prázdnotu jako u dívek ze sadomasochistických salonů, které vystupovaly v Topazu, lze dnes pozorovat jako cosi naprosto přirozeného ve všech společenských vrstvách. Těm lidem chybí slova, jazyk.

Kdesi uzavřené pocity stísněnosti a beznaděje a naléhavé myšlenky na zpřetrhání vazeb mezi sebou a společností se vzájemně proplétají a jakoby protáčí naprázdno.

Ryu Murakami