Energie

Například zákon zachování energie je platný, pouze závěry, které jsou z něj vyvozovány, platné nejsou. Zákon zachování energie tvrdí, že energii nelze vytvořit ani zničit, lze ji pouze přeměnit. Pokud budeme uvažovat, že energie je omezená, tak nám z toho vyjde, že ji nemůžeme čerpat
donekonečna. Pokud ale budeme počítat s neomezenou energií, tak zjistíme, že nás tento zákon nijak neomezuje v sestrojení přístrojů na volnou energii.

Vědci vědí, že celý vesmír vibruje a stále se pohybuje. Zajímavé je, že podle termodynamického
zákona by měla veškerá energie působit směrem k chaosu a rozkladu. Přitom vesmír existuje už velmi dlouhou dobu a převládá v něm řád. Z toho vyplývá, že v něm funguje organizující energie, která udržuje rovnováhu existence a nesměřuje ke konečnému chaosu. 

Svět kolem nás obaluje informační či, chcete-li, biorezonanční pole. Pokud nebudeme schopni přijmout informaci, že stroj na volnou energii je reálný, tak je jeho manifestace v našem
životě velmi nepravděpodobná. 
Pokud tedy neuvěříme, že stroj na věčnou energii existuje, tak nebude fungovat?
On bude fungovat, protože stejně tak funguje i vesmír. Pokud neuvěříme, tak ho nenajdeme. Ty překážky mohou být vnější i vnitřní. Třeba panu Kopeckému (pozn.: badatel a vynálezce, který se zabývá využitím volné energie) bránilo v konstrukci stroje to, že nemohl sehnat sto padesát
tisíc na jeho dokončení. V našem světě existuje silná tendence v rámci „vědecké objektivity“ vyvracet „subjektivně alternativní“ úhly pohledu na svět. 

Michal Pešta