Fáma, že McDonald’s smaží karbanátky na balzamovací tekutině, probíhá sociálními sítěmi přibližně třikrát do týdne. Důkazem bývá youtube video, kde někdo nechá hamburger týden na stole a on nezplesniví. Z čehož logicky vyplývá, že ten humáč je nepoživatelný i pro plísně, že ano? Ve skutečnosti by bylo divné, kdyby zplesnivěl. Když necháte housku na stole, tak na ní nevyraší muchomůrky, ale oschne a ztvrdne, ať je koupená kdekoliv (zeptejte se babičky, jak se vyrábí strouhanka).
Jenže zrovna tak burgr není zlo smažené na jedu. Faktem je, že máme to štěstí, že můžeme jíst dosyta. A zrovna tak je pravda, že toto privilegium zneužíváme a cpeme se až
moc. „Jídlo je jednou z největších záhad našich životů,“ říká doktor Wansink. „Co jíme, kolik a proč to jíme, nemá nic společného s rozumným uvažováním. Ani s logikou nebo znalostmi kalorických tabulek. Naopak záleží na zdánlivých maličkostech. Na tom, kde jíme. Jak nám jídlo servírují. Jak se jídlo jmenuje.“ Takže vybrat si jeden druh jídla a udělat z něj morovou ránu a obětního beránka všech civilizačních neduhů je blbost. Superveliká a s dvojitými hranolky.
Čilichili
Žádné komentáře:
Okomentovat