Dítě má vysoký obsah vody v těle – 75-80 %. Proto mají děti větší potřebu vody než dospělí. Kojenec potřebuje 85-170 ml/kg/den vody, tj. 10-15 % tělesné hmotnosti. Metabolismus vody je řízen v CNS pomocí antidiuretického hormonu (ADH). Voda je vstřebávána ve střevě a vylučována ledvinami (60 %), kůží a plícemi (33 %) a střevem (6 %).
Bílkoviny jsou složeny z aminokyselin. Mezi esenciální aminokyseliny patří: valin, leucin, isoleucin, threonin, methionin, lysin, fenylalanin a tryptofan. Semiesenciálními aminokyselinami jsou arginin a histidin. Esenciální aminokyseliny si lidský organismus nedokáže syntetizovat, proto je třeba mu je dodávat ve stravě. Semiesenciální aminokyseliny jsou důležité pro správný vývoj dětí. U novorozenců, hlavně u nedonošených, jsou dále nezbytné aminokyseliny cystein a taurin.
Dlouhodobý nedostatek bílkovin se projevuje zpomalením růstu, sníženou hojivostí ran, zvýšenou náchylností k infekcím, edémy z hladu, snížením hladiny krevních bílkovin.
Zvýšit příjem bílkovin o 20% je vhodné při rekonvalescenci po onemocněních, při pravidelné tělesné zátěži a po obdobích sníženého příjmu. Naproti tomu snížit příjem bílkovin minimálně o 50 % je nutné při zažívacích potížích a poruchách trávení. Dlouhodobý nadbytečný příjem bílkovin má negativní vliv na organismus:
- Zplodiny, které vznikají při přeměně bílkovin, zatěţují játra a ledviny a zhoršují jejich funkci.
- Nadbytečné aminokyseliny se přeměňují na tuk.
- U kojenců je přebytek bílkovin, které nepocházejí z mateřského mléka, příčinou zažívacích problémů a alergií.
- Zpracováním nadbytečného objemu bílkovin je organismus ochuzován o energii spotřebovanou při jejich přeměně.
SACHARIDY
V těle se sacharidy ukládají ve formě glykogenu; nejvíce je ho v játrech a ve svalech. Při nedostatku sacharidů v potravě dochází ke štěpení tuků a proteinů – glukoneogenezi. Nadbytek sacharidů v potravě vede k obezitě
TUKY.
Tuky ve stravě také podporují absorpci, transport a tvorbu vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K), slouží k syntéze fosfolipidů, které jsou hlavní složkou buněčných membrán, a jsou zdrojem esenciálních mastných kyselin.
VITAMINY
Vitamin A je důležitý antioxidant, zlepšuje imunitu, chrání kůži a zabraňuje kožním onemocněním, urychluje hojení, zlepšuje vidění a regeneruje oči. Je také důležitý pro stavbu sliznic a pro růst.
Vitamin D je antirachitický vitamin, jehož účinnost je spojena s metabolismem vápníku a fosforu. Vitamin D se vytváří v kůži především vlivem slunečního záření. Zvyšuje imunitu a snižuje krvácivost. U dětí může být následkem jeho nedostatku nedostatečná pevnost kostí (rachitis) a zkřivení namáhaných kostí.
Vitamin E je antioxidant, který také zlepšuje imunitu, zvyšuje odolnost proti plicním onemocněním, zlepšuje kvalitu kůže a omezuje riziko nočních svalových křečí. Chrání ostatní vitaminy např. vitaminy A a C a mastné kyseliny před odbouráváním.
Vitamin K je důležitý při srážení krve. S malou zásobou už dítě přichází na svět. Později, když dítě dostává kravské mléko, je syntetizován střevními bakteriemi. Protože střevní mikroflóra novorozenců a kojenců není ještě plně rozvinuta a obsah vitamínu K v mateřském mléce je malý, je podáván uměle.
Vitamin C je antioxidant, který také podporuje tvorbu kolagenu a elastinu, stimuluje imunitní systém a podílí se na zbavování těla jedů, podporuje odolnost vůči stresu, snižuje cholesterol, podporuje schopnost učení, zlepšuje hojení ran, zvyšuje tvorbu bílkovin a podporuje vstřebávání bílkovin a železa. Je důležitý pro látkovou výměnu buněk.
Vitamin B1 (thiamin) je nezbytný pro metabolismus sacharidů. Je také potřebný pro správnou činnost nervových buněk a svalů, pomáhá odstraňovat olovo z organismu, omezuje duševní stres a zvyšuje duševní výkonnost. V potravě je hojně rozšířen.
Vitamin B2 (riboflavin) jako součást enzymů se účastní metabolismu základních živin, je důležitý pro kůži, sliznice a zrak, urychluje hojení tkání. Částečně je syntetizován střevními bakteriemi.
Vitamin B3 (niacin nebo kyselina nikotinová) jako součást enzymů je odpovědný za získávání energie při metabolických procesech, čímž zasahuje do přeměny všech živin, snižuje hladinu cholesterolu, prokrvuje pokožku a omezuje riziko působení toxických látek.
Vitamin B5 (kyselina pantotenová) je důležitý při přeměně látek, zvyšuje imunitu, zlepšuje kvalitu kůže a vlasů. Také významně zlepšuje hojení spálenin, omezuje stárnutí a mírně snižuje hladinu cholesterolu.
Vitamin B6 (pyridoxin) je důležitý pro tvorbu bílkovin, růst a tkáňové hormony; zlepšuje krvetvorbu, zlepšuje činnost a vývoj mozku, je nezbytný pro imunitní systém, snižuje riziko záchvatů u epileptiků a podporuje regulaci krevního cukru u diabetiků. V mateřském mléce je ho dostatek, náhradní kojenecká výživa je jím obohacována. Musí být průběžně doplňován, protože tělo ho téměř neukládá.
Vitamin H (biotin) reguluje přeměnu sacharidů a tuků, podporuje tvorbu nehtů a vlasů, udržuje hladinu cholesterolu a snižuje riziko náhlého úmrtí kojenců. Mateřské mléko obsahuje hodně biotinu.
Kyselina listová (folacin) je důležitá pro krvetvorbu a dělení buněk, podporuje vývoj mozku a zlepšuje kojení. Za účasti vitaminu B12 a vitaminu C se mění na účinnou kyselinu folinovou, která pak zasahuje do metabolismu nukleových kyselin.
Vitamin B12 je důleţitý při metabolismu bílkovin a stavbě buněk, čímž podporuje růst. Také zlepšuje činnost nervové soustavy, hlavně sluchu, podporuje krvetvorbu, a zvyšuje chuť k jídlu.
MINERÁLNÍ LÁTKY
Nejsou zdrojem energie. Jsou důležité pro stavbu kostí a zubů (Ca, Mg, P), pro udržení vnitřního prostředí (Na, K, Mg, Ca, Cl, P), pro činnost enzymů, bílkovin, vitamínů a pro spoluřízení přeměny látek (Zn, Cr, B) a pro činnost nervové soustavy (Fe, P, B, Cr, Mn). Důležité je nejen dodávání minerálních látek, ale i zachování jejich poměru. Vápník a fosfor jsou základní stavební minerály. Vápník odpovídá za stavbu pevných kostí a dobrých zubů. Účastní se také všech reakcí imunitního systému a pomáhá při alergických změnách kůže. V období růstu přispívá vyvážený přísun vápníku a fosforu k tomu, aby kosti získaly co nejvyšší hustotu. K tomu, aby mohl být vápník dostatečně zpracován, je zapotřebí vitamin D. V případě nedostatku vápníku si tělo tento minerál bere z kostí. Železo je stavebním kamenem červeného krevního barviva hemoglobinu. Podílí se na mnoha metabolických procesech, mimo jiné i na stavbě mozku. Posiluje imunitu a zvyšuje odolnost proti nemocem. Všechny děti čerpají ze zásob železa, které získaly ještě před narozením od své matky. Počáteční kojenecká výživa a mateřské mléko obsahují dostatek železa, pokud sama matka netrpí nedostatkem.
MATEŘSKÉ MLÉKO
V prvních dnech po porodu se v prsou matky tvoří mlezivo (kolostrum). Je nažloutlé barvy, husté jako vaječný bílek. Svým složením dokonale vyhovuje potřebám novorozence. Po porodu dochází k váhovému úbytku novorozence, který je zčásti způsoben změnou obsahu vody v jeho organismu a odchodem stolice (smolky), která se nahromadila ve střevech během pobytu v děloze. I když nezralý žaludek novorozence může pojmout pouze několik mililitrů mateřského mléka při každém krmení, dokáže novorozenec tento váhový úbytek rychle překonat a začít přibírat. Je to způsobeno vysokou energetickou hodnotou kolostra. Mlezivo totiž obsahuje hodně tuku, hlavně nenasycených mastných kyselin, a proto je energeticky dvakrát vydatnější než zralé mateřské mléko.
V mlezivu je 5-6x více bílkovin a 2x více solí než ve zralém mateřském mléku Obsahuje také 2x více vitaminu A a vitamin K. Neméně důležitý je také obsah imunitních látek a protilátek. Proto se také nazývá „prvním očkováním dítěte“. Je bohaté na bílé krvinky (leukocyty), které zajišťují obranyschopnost. Obsahuje také hodně imunoglobulinu A (IgA), který chrání organismus před choroboplodnými zárodky usazujícími se na sliznici. IgA zevnitř jako film pokrývá střevo a tím je chrání proti proniknutí původců nemocí a cizorodých bílkovin. Dítě tak získává dlouhodobou záštitu před infekcemi a alergiemi. Světová zdravotnická organizace nazvala mlezivo “potravou i lékem“.
Mateřské mléko vzniká v mléčné žláze v období laktace. Jeho tvorba je odstartována porodem. Řízení sekrece mléka zabezpečují kromě pohlavních hormonů estradiolu a progesteronu hormony prolaktin a oxytocin. Laktaci usnadňuje a podporuje časné přiložení dítěte.
Bílkovin obsahuje mateřské mléko právě tolik, kolik dítě potřebuje. Obecně je to 0,9 – 1,2 g/100 ml, ale hodnota bílkovin se u jednotlivých matek liší. Bílkoviny mateřského mléka se skládají z mléčných bílkovin, imunoglobulinů a sérových bílkovin. Mléčné bílkoviny jsou kasein a syrovátkové bílkoviny. Poměr kaseinu a syrovátky je 20:80. Kasein v kyselém prostředí žaludku vytváří jemnou sraženinu, která je pro dítě lehce stravitelná. Tato sraženina v žaludku nějakou dobu přetrvává a vytváří pocit sytosti. Naproti tomu u kravského mléka je poměr kaseinu a syrovátky opačný. Kasein z kravského mléka vytváří v žaludku kojence velké kusy sraženiny, která je hůře stravitelná a pocit sytosti trvá déle.
K významným imunoaktivním bílkovinám v mateřském mléce patří:
- laktoferin- tvoří 10-15 % celkového obsahu bílkovin. Každá molekula laktoferinu váže dva atomy železa. Má velký imunologický význam - je bakteriocidní, viricidní, bakteriostatický. Má také značný probiotický efekt.
- α-laktalbumin – je hlavním syrovátkovým proteinem. Podílí se na syntéze laktózy, tvoří komplex s kyselinou olejovou, má výrazný efekt na lidské nádorové buňky, může být ochranným faktorem před leukemií u dětí.
- sekreční imunoglobulin A (SIgA) - pomáhá udržovat bariérovou funkci střevní sliznice, brání vstřebávání antigenů, a tudíž potenciálních alergenů z potravy, ale i absorbci a prostupu patogenních bakterií střevní stěnou.
- lysozym – působí synergicky se sekrečním imunoglobulinem A (SIgA) a laktoferinem. Mechanismem účinku je vazba na lipopolysacharidy buněčné stěny a hydrolýza bakteriální stěny. V průběhu laktace má v mateřském mléce stoupající hladinu.
V mateřském mléce je poměrně vysoká hladina cholesterolu, která indukuje tvorbu degradačních enzymů, čímž vzniká příznivý poměr LDL a HDL cholesterolu. Tím se zdůvodňuje nižší výskyt kardiovaskulárních onemocnění v dospělém věku u dětí plně kojených alespoň čtyři měsíce. Mateřské mléko také obsahuje více nenasycené mastné kyseliny, které jsou důležité pro dobrý vývoj nervové soustavy. Lipáza přítomná v mateřském mléce usnadňuje trávení tuků.
Hlavním cukrem je disacharid laktóza, který se štěpí na glukosu a galaktosu, které jsou pro dítě dobře stravitelné. Dalším sacharidem obsaženým v mateřském mléce je galaktosa, která zlepšuje vstřebávání vápníku a železa a usnadňuje růst Lactobacillus bifidus. Oligosacharidy přítomné v mateřském mléce znesnadňují adhezi patogenních mikroorganismů na střevní epitel. Oligosacharidy kojených a uměle živených kojenců se liší a tím ovlivňují rozdíl ve složení střevní flóry kojených a nekojených dětí. Souborně jsou nazývány prebiotika. Jsou to nestravitelné složky výživy, které podporují růst a metabolickou aktivitu prospěšných bakterií v tlustém střevě. Oligosacharidy nepřímo zlepšují i vstřebávání minerálních látek, snižují poměr mezi triglyceridy a cholesterolem, snižují tranzitní čas tráveniny ve střevě, zvyšují objem stolice a chrání před zácpou.
Obsah vitaminů je zcela závislý na výživě matky. Složení mateřského mléka je nejvíce ovlivněno příjmem vitaminů rozpustných ve vodě, méně příjmem vitaminů rozpustných v tucích a nejméně příjmem minerálních látek. Deficit vitaminů u plně kojených dětí je vzácný. Ve srovnání s kravským mlékem obsahuje mateřské mléko více vitaminů A, C, E, ale méně vitaminů B a D. Mateřské mléko obsahuje málo sodíku, což zaručuje nízkou osmotickou zátěž ledvin. Vápník a fosfor jsou v mateřském mléce v optimálním poměru 2:1. Železo mateřského mléka se snadno vstřebává. Mateřské mléko obsahuje také řadu a růstových faktorů: hormony štítné žlázy, estrogeny, kortisol, insulin, somatotropin, somatomedin a hormony střevního traktu. Tyto hormony přispívají k vývoji střevního traktu kojence. V mateřském mléce jsou také obsaženy dusíkaté látky nebílkovinné povahy, např. volné aminokyseliny a nukleotidy. Mezi volné aminokyseliny patří i arginin, který i při podání s potravou stimuluje sekreci insulinu a somatotropinu. Nukleotidy jsou základní jednotky nukleových kyselin. I když nejsou esenciální, využívají je tkáně s vysokou rychlostí obměny buněk, např. střevní sliznice. Pokud v potravě nukleotidy chybí, je snížena rychlost syntézy nukleových kyselin a bílkovin a je snížena rychlost růstu slizničních buněk.
Hlavní živiny v mateřském mléce (laktóza, laktalbumin a vápník) si zachovávají stabilní koncentrace, které nejsou závislé na příjmu matky. Strava matky má ale vliv na zastoupení některých živin v mateřském mléce. Jedná se hlavně o vitaminy rozpustné ve vodě (B1, B2, B6, B12 a C). Také příjem tuků, vitaminu A, jódu a selenu se přímo odráží v jejich obsahu v mateřském mléce. Mezi živiny, jejichž přítomnost ve stravě matky se neodráží ve složení mateřského mléka, patří železo, vápník, kyselina listová, vitamin D, zinek a měď. Jejich dobré zastoupení ve stravě chrání matku samotnou a šetří její zásoby.
Pokud je konzumace alkoholu u matky vyšší než 0,5 g na 1 kg hmotnosti, snižuje se produkce mateřského mléka.
Nikotin je alkaloid z rostliny Nicotiana tabacum. Množství nikotinu, které se dostává do mateřského mléka, je vyšší než množství nikotinu v krvi matky. Nikotin negativně ovlivňuje senzorické vlastnosti mateřského mléka (chuť a vůni) a snižuje tvorbu prolaktinu, čímž klesá produkce mateřského mléka asi o 30 %. Nikotin má také špatný vliv na organismus dítěte: zvracení, špatné sání, nadměrné zatížení jater a ledvin, silnější novorozenecká žloutenka, vznik závislosti na nikotin v pozdějším věku, pomalý růst, častější onemocnění infekty dýchacích cest, alergiemi, záněty středouší, častější syndrom náhlého úmrtí. Nikotinové náplasti a žvýkačky nejsou vhodné pro odvykání kouření v době kojení. Pro ženy, které se nechtějí vzdát kouření, se doporučuje jeho omezení maximálně na pět cigaret denně, kouření těsně po kojení a prodloužení intervalu mezi kouřením a kojením na alespoň 2 hodiny.
Prebiotika jsou nestravitelné části potravin, vláknina, která podporuje růst tělu prospěšných bakterií. Tím pozitivně ovlivňují složení střevní mikroflóry tlustého střeva a posilují obranyschopnost. Jedná se o složitější cukry fruktooligosacharidy, galaktooligosacharidy nebo jejich klinicky odzkoušenou a funkční směs, která vstupuje do metabolismu vlastních střevních bakterií. Tím působí na vyvážené pH ve střevě, chrání střevní sliznici, podporuje imunitní systém a zdraví dítěte.
Probiotika jsou kultury živých mikroorganismů (nejčastěji mléčné bakterie – laktobacily a bifidobakterie), které zlepšují vlastnosti střevní mikroflóry a tím prospěšně ovlivňují zdraví člověka. Forma, ve které je probiotikum do zažívacího ústrojí podáno, musí obsahovat dostatečné množství životaschopných bakterií, které mohou přežít ve střevě a být aktivní.
Kombinace prebiotika a probiotika se nazývá synbiotikum. Synbiotický účinek vykazují např. fruktooligosacharidy v kombinaci s bifidobakteriemi nebo laktikol s laktobacily.
Vícenenasycené mastné kyseliny s dlouhým řetězcem (LC-PUFA) jsou strukturálními složkami všech tkání těla. Obzvláště bohatá je na ně nervová tkáň, zejména mozek a sítnice. Děti, které kojeny nejsou, zejména děti nedonošené, potřebují v kojeneckém věku stravu s dostatečně bohatým obsahem těchto látek. Mléka pro nedonošené děti a děti s nízkou porodní hmotností jsou těmito mastnými kyselinami obohacovány. Je tomu tak hlavně proto, že zásoby LC-PUFA se u plodu vytvářejí zejména ve třetím trimestru těhotenství a jejich spotřeba je v prvních týdnech a měsících života vysoká. Jsou důležité pro rozvoj mozku, pro zrak a sluch, pro růst organismu a rozvoj obranyschopnosti.
Mateřské mléko mění v průběhu laktace své složení, ale po celou dobu kojení obsahuje poměrně vysoké množství nukleotidů. Protože kravské mléko neobsahuje dostatek nukleotidů, jsou do některých formulí dodávány. Nukleotidy tvoří základní stavební kameny nukleových kyselin. Chemicky jsou to estery tvořené 5-uhlíkovým cukrem, zbytkem kyseliny fosforečné H3PO4 a dusíkatou bází. Dusíkaté báze představují deriváty purinu (adenosin, guanosin) nebo pyrimidinu (cytosin a thymin, příp. uracyl). Nukleotidy jsou důležité v mnoha biologických dějích rychle rostoucího organismu. Tyto látky mají příznivý vliv na zrání systému obranyschopnosti, na růst a vývoj zažívacího traktu dítěte.
Střevo novorozence se postupně vyvíjí. V okamžiku porodu je sterilní, ale už v průběhu několika hodin je osídleno množstvím mikroorganismů. Při přirozeném porodu je střevo v první fázi osídleno hlavně fekálními mikroorganismy matky a vaginální flórou matky (streptokokus, stafylokokus, enterobacter). Při porodu císařským řezem je prvním zdrojem bakterií kolonizujících střevo okolní prostředí (stafylokoky, klostridie, E. coli). Dochází k rychlé konzumaci kyslíku, čímž se vytvoří podmínky pro druhou fázi osidlování, kterou tvoří anaerobní mikroorganismy. Tato fáze je ovlivněna přijímanou potravou. Trávicí enzymy jsou přítomny v přiměřeném množství a umožňují proto zpracování mateřského mléka. Postupným zatěžováním stravou a osídlováním trávicího ústrojí bakteriemi se zvyšuje tvorba enzymů. Mateřské mléko umožňuje optimální kolonizaci střeva. U kojených dětí je střevní mikroflóra tvořena hlavně bifidobakteriemi (90- 95%), laktobacily a E.coli. Po skončení kojení a zavedení komplementární výživy se složení střevní mikroflóry začíná podobat mikroflóře dospělého člověka. U nedonošených novorozenců dochází k rozvoji střevní mikroflóry opožděně. V prvních měsících života je nutné, aby kojenec dostával sterilní stravu, protože jeho žaludek produkuje nedostatečné množství kyseliny chlorovodíkové, která dokáže ničit bakterie a choroboplodné zárodky. Teprve asi po čtyřech měsících je tvorba této kyseliny dostatečná.
Dítě, které má skutečně málo mléka, je neklidné, nevydrží spát po krmení tak dlouho, jako doposud, a hlavně v noci se často budí. Někdy se naopak stává apatickým a stačí mu i velmi málo mléka. Potom ale nepřibývá na hmotnosti, frekvence stolic je menší a postupně se mění jejich vzhled. Hladovění se také projeví na množství, barvě a zápachu moči.
OVOCNÉ ŠŤÁVY
Cukr obsažený v ovocných šťávách podporuje tvorbu zubního kazu. Kromě toho mohou ovocné šťávy obsahovat manitol a sorbitol, které mohou být příčinou průjmů.
PREVENCE ALERGIÍ POSTUPNÝM ZAVÁDĚNÍM PŘÍKRMŮ
Určitý vliv má také frekvence, s níž se potravina konzumuje. Například alergie na rýži je v Evropě vzácná, ale v Asii je celkem běžná.
Vejce obsahuje více než 23 rozdílných bílkovin, u kterých byla popsána schopnost vyvolat alergii, z nichž mezi hlavní patří ovalbumin, ovomukoid a ovotransferin, které se nacházejí v bílku, a globuliny, livetiny a lipoproteiny z vaječného žloutku. Vaječné bílkoviny patří celosvětově mezi nejrozšířenější alergeny
(U plné poloviny dětí s atopickým ekzémem byly zjištěny zvýšené protilátky proti vajíčku, nejčastěji proti ovalbuminu.)
Vzácně byly popsány i zkřížené alergie mezi vejcem a masem, ale většinou alergici na vajíčka mohou drůbeţí maso konzumovat bez omezení. Vzácně mohou mít osoby alergické na peří a výměšky ptáků za určitou dobu i alergii na vejce; pak mluvíme o syndromu „vejce-pták“.
Často jsou také zjišťovány pozitivní kožní testy na obilí, aniž by byly přítomny reakce po jeho požití. To se vysvětluje zkříženou reaktivitou s pyly travin.
Laktózová intolerance není alergií, ale enzymatickou poruchou.
Lepek (gluten) obsahuje 50 % prolaminů – u pšenice je to gliadin, u žita hornin, u ječmene sekalin a u ovsa avenin.
Při bezlepkové dietě jsou zakázané: - Pšenice, ječmen, žito, oves i kříženci uvedených rodů např. žitovec. Oves je sice v České republice uveden mezi obilovinami celiakům zakázaným, ale podle nejnovějších studií většina osob s nesnášenlivostí lepku pravděpodobně může do své stravy oves zařadit, aniž by pocítila nepříznivé účinky na své zdraví. Velkým problémem je však kontaminace ovsa pšenicí, žitem nebo ječmenem, ke které může dojít během sklizně, přepravy, skladování a zpracování.
Eva Lukášová
Výživa dětí od narození do jednoho roku
(bakalářská práce)
Žádné komentáře:
Okomentovat