zrcadla

Je to, jako byste procházeli zrcadlovým bludištěm. Ale obrazy v zrcadle neukazují to, co byste očekávali. Neukazují to, jak vidíte sami sebe. Ani to, jak Vás vidí ostatní. Ukazují bolavá místa. To, co na sobě člověk nemá rád. Co by na sobě rád změnil. I to, co o sobě ještě neví. Pokud se odvážíte pohlédnout tomuto odrazu do tváře, uděláte první důležitý krok na cestě sebepoznání a dalšího rozvoje. Vaše okolí je totiž jako vnitřní zrcadlo, které odráží stinné stránky Vašeho ega. Vašeho chování. Vašich chyb. Klacky, které si sami házíte pod nohy. Důvody Vaší nespokojenosti. Případy, kdy se podceňujete. Kdy se cítíte sami a bezmocní. S těmito informacemi ale můžete skvěle pracovat. Každý z nás je zrcadlem a zároveň se odráží v ostatních. Pokud se k nám někdo nechová tak, jak bychom si přáli, není to jen jeho chyba. Vždycky se to týká obou. A tím druhým článkem jsme my sami. Lidské zrcadlo Vás upozní na zásadní věci týkající se Vašeho nitra. Na utkvělé vzorce myšlení a chování, kterých se nemůžete zbavit. Na spletité záležitosti, které není snadné rozmotat. A také Vás popostrčí, když si sami stojíte v cestě. Člověk se přitom o sobě mnohé naučí. Když začne svoje chování analyzovat a má odvahu být sám k sobě upřímný, klást si i nepříjemné otázky a hledat chyby především sám u sebe. Učí se rozpoznávat silné stránky i ve svých slabinách. Vidět se v jiném světle. A mít se dokonce rád. Nebo také ne. Stává se totiž, že v sobě objevíme i stránky, o kterých bychom raději nevěděli. Je ale třeba být k sobě velkorysí. Akceptovat se takoví, jací jsme a zbytečně se neodsuzovat. Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá, říká lidové přísloví. Active beauty 7/2015