Upozornil, že svět,
ve kterém žijeme my na povrchu, je podivný a že zdaleka není jediným nutným
světem - že pod ním jsou ještě jiné světy, světy opravdovější a upřímnější.
Právě orientace na
avantgardní kulturu a na surrealismus je možná hlavním zdrojem odpovědi na
otázku, jak to, že Bondy prohlédl stalinismus už v roce 1948, a ne v roce 1956
či dokonce 1968 jako všichni ti Kohoutové, Kunderové, Vaculíkové a podobná
původně stalinistická a posléze demokratická spisovatelská elita, ji Bondy už
navždy držel v hlubokém pohrdání (v čemž mu můžeme dát plně zapravdu, ač se nám
některé počiny zmiňovaných autorů mohou zamlouvat literárně).
Anarchisté by měli
zvlášť pozorně číst tu, která se zabývá otázkou, proč dělnické hnutí vedlo ke
zbytnění státu v podobě různých diktatur - ačkoli totiž anarchisté i marxisté
promítali do tohoto hnutí své naděje v osvobození člověka, toto hnutí si podle Bondyho
ze své povahy vynucuje nikoli svobodnou individualitu, ale silnou kolektivitu,
a hledá partnera, kterému může adresovat své požadavky, přičemž takovým
partnerem se zpravidla stane stát.
O globalizaci už
jsme něco četli, Bondy ji ale pojmenoval rázně - román o dvou nadnárodních
firmách, které marginalizují ve sv konkurenci většinu obyvatel planety, a
nakonec dojdou k závěru, že většinu lidí nepotřebují, a nechají je proto
vyhubit, se dal číst jako skvělé mobilizační memento - zejména vzhledem k tomu,
že Bondy byl schopen mistrně zachytit i existenciální rovinu člověka.
..s jeho myšlením
znamenala zasvěcení do jiného světa, než je ten, který nám je předkládán jako
danost a zároveň nejlepší možnost.
A
- kontra 02/07: Institucionalizovaný porod
Žádné komentáře:
Okomentovat