Hospodský jídelníček vypadal trochu jinak než dnes. Nejpopulárnějšími jídly byly různé druhy kaší, třeba jáhelné, slazené medem. Z masitých pokrmů pak pečeně. Zvěřina byla spíše výsadou šlechty, v hostincích se konzumovala drůbež, vepřové a hovězí. K pití už tehdy dominovalo pivo. "Středověké prostředí bylo dobou minipivovarů, vařii ho v mnoha měšťanských domech. Lidé preferovali spíš slabší. Pivo a víno běžně pily i děti. Voda nebyla oblíbená kvůli časté kontaminaci," podotýká historik. Populární se stalo i časté popíjení ovocných a bylinných čajů s medem. Hostince kromě chudiny navštěvovaly všechny sorty lidí, obchodníci, řemeslníci, vojáci či úředníci. Šlo o místa sociální komunikae. "Tradice hospod u nás pochází právě z vrcholného středověku," doplňuje Beneš.
Stejně jako dnes houfy lidí navštěvují supermarkety, ve středověku nakupovaly potraviny na tržištích. Prodejci byli zejména venkované. Masné krámy a pekařství se nacházely v situaci okamžité spotřeby. Kromě ovoce, zeleniny či mléka nabízely některé středověké prodavačky čili hokyně "podivnosti".
"Běžně se daly koupit veverky, jež hokyně prodávaly vedle mnoha druhů malých ptáků. Další kuriozitou na tržišti byli i bobři, které tehdy lidé považovali za ryby. Nesměla se prodávat zvířata pokousaná od vlků, to bylo rituálně nepřijatelné," podotýká historik.
Stravování ve městě a na vesnici se příliš nelišilo. Na vesnicích jedli společně ve světnici ráno, malé jídlo v poledne, hlavvní dávka stravy přicházela večer po celodenní práci na poli nebo v lese. Venkované jedli prostě. Hlavně obilné kaše, mléko kozí i ovčí. Maso, téměř vždy z domácích zvířat, bylo jen občas. "Významnou část stravy poskytovaly lesní plody jako maliny, ostružiny a lesní jahody, což je archeologicky doloženo," popisuje Beneš. I v městě měl každý dům živá domácí zvřata na dvorku a zeleninovou zahrádku při ruce.
Ve vrcholném středověku se jedlo lžící nebo rukama. Na stolech sice byly ostré nože na chléb a maso, ty se však používaly, jak známe z ikonografie, pouze na porcování. Nůž a vidlička je záležitost až velmi mladý. "Z parazitologických analýz, provedených z fekálních jímek vrcholného středověku, víme, že promořena byla nejen vesnická populace, ale i bohaté městské čtvrti. Nedělejme si o středověku žádné iluze. Z našeho výzkumu, provedeného ve středověké Chrudimi, například víme, že vedle tasemnic a škrkavek se u lidí vyskytovali i parazité jako motolice jaterní nebo lamblie střevní," doplňuje historik. "Hladovění nebylo ale ve vrcholném středověku tak časté, jak se někdy ličí. Dnes pohlížíme na toto období jako na stabilizovanou periodu a dobu rozkvětu společnosti," uzavírá Jaromír Beneš.
Speciální profese: Kuchmistr a lovčí
O stravování na významných hradech pečoval tzv. kuchmistr neboli hradní kuchař. Spolu s lovčím organizovali příjem a zpracování masa. "Kuchmistr byl vážený člověk, který měl k ruce řadu pomocníků. Zvěřina se na hradech nakládala v tunách čili speciálních sudech, jak tomu bylo v případě divočáků, jejichž maso bylo nakládáno se solí a jalovcem. Tak například kuchmistr Jiřího z Poděbrad na Pražském hradě připravoval běžně tura, zubra, daňka, ale i medvěda a losa," vypočítává historik Jaromír Beneš. Strava na Pražském hradě ve vrcholném středověku se výrazně neodlišovala. Základ tvořily kaše z obilovin a z luštěnin, v sortimentu masa najdeme zvýšené procentu lovné zvěře. V průměru si jsou však kuchyně hradu a v podhradí velmi podobné. Pravidelná byla konzumace hroznů vinné révy a importovaných fíků - je doložena od měšťanů po nejvyšší šlechtu.
5 plus 2 8. 4. 2016 číslo 14 ročník V
Žádné komentáře:
Okomentovat