Ušetřil díky tomu, že je součástí tzv. couchsurfingové komunity.
Převážně mladí lidé z celého světa v ní nabízejí prostřednictvím
internetu cestovatelům své hostitelské služby.
„Je to postaveno na tom, že když cestuju já, mohu využít
nabídky noclehu nebo prohlídky města člověkem z komunity, který
v daném místě žije. Tuto pohostinnost splácím ve chvíli, kdy naopak nějaký
cizinec potřebuje přespat v Praze,“ vysvětluje Šťastný princip
couchsurfingu. Není to ale jen o tom, sehnat nocleh zdarma. Z couchsurferů
se stávají přátelé a hlavně průvodci městem „bez cenzury“, „Zavedou vás i na
místa, do kterých se běžný turista obvykle nepodívá, a mnohokrát mi pomohli
v kontaktu s místními lidmi,“ podotýká student oboru nizozemský jazyk
a literatura.
Díky tomu se třiadvacetiletý Čech například dostal do
nejhorších slumů ve filipínské metropoli Manila. „Chtěl jsem vidět pravou tvář
Manily a dostal jsem se v doprovodu místních dobrovolníků do Smokey
Mountain, což je obrovská skládka v centru města ohraničená takovou zdí,
kde lidé žijí doslova v odpadcích. Ráno ti lidé vstanou, jdou odpad
třídit, vydělají si tím nějaké čtyři dolary a z toho pak ten den žijí,“
popisuje.
V tomto a dalších slumech v Manile strávil Ondřej
Šťastný dva dny ze své tříměsíční cesty. Hodiny v chudobě v něm
zanechaly jeden z nejsilnějších cestovatelských zážitků. „Člověk si
uvědomí, že není třeba se tolik hnát za materiálními věcmi. Jasně, je dobré mít
co jíst, kde spát, ale zároveň tady vidíte, s jakým málem jsou schopni
lidé vyjít. Nemají prakticky nic, přitom se starají o děti a ve výsledku mají
lepší vnitřní pohodu než mnozí lidé v Česku, kteří si stěžují na špatnou
životní úroveň,“ říká.
5 plus 2 číslo 16 ročník V
Žádné komentáře:
Okomentovat