cestování "doma"

Takové cestování si ale dovedu představit jen po Česku. Mám noční můry o tom, že jsem někde v Africe a musím za každou cenu někam jít, protože bych mohl něco zameškat, a přitom bych radši ležel, protože mám zrovna kocovinu. Když cestujeme doma, tak se s ničím nemusíme stresovat. Před pár lety jsme vyrazili do skal u zříceniny hradu Drábské světničky. Měli jsme s sebou jídlo, buřty, cigára a všechno, ale na místě jsme zjistili, že nikdo nemá sirky. Být na treku v horách v Jižní Americe, tak je to malér. V Česku to byla legrace, i když jsme chroupali studené buřty s cibulí. Nebo jsme šli na výlet do Českosaského Švýcarska a zjistili, že jsme si nevzali ani jeden žádné peníze. Zase – v zahraničí by to byl průser, v Česku to bylo dobrodružství. Obejít se bez peněz. Tři dni jsme chodili po lese, sbírali houby a brambory, pekli si je na ohni a zajídali je borůvkami. To byl teda trochu problém, protože jsme jich snědli každý asi kilo a měli jsme z nich hroznou zácpu.

Nemáš přece jen pocit, že o něco přicházíš, když nejezdíš za hranice?

Nemám a je mi vlastně hrozně líto lidí, co touží cestovat a nemají na to. Mám dojem, že jsme si zvykli na létání a ježdění autem a svět se nám kvůli tomu hrozně zmenšil. Myslíme si, že když nejsme tisíc kilometrů od domova, tak nic nezažijeme. Když se vzdáme létání a auta, tak svět zůstává velký, i když zůstaneme doma. Kolik potápěčů jezdí k moři, aniž by zkusili šnorchlovat v lesním rybníku A kolik cestovatelů zkusilo třeba jen vylézt z domu a jít někam týden pěšky. To je jedno kam. Schválně to zkus a určitě každý den objevíš něco, o čem jsi neměl ani tušení, že máš hned u nosu.

Jan „Hrubý“ Suchý