Egon Bondy 1930 – 2007: Život a smrt v undergroundu

Právě kulturní orientace na avantgardní kulturu a na surrealismus je možná hlavním zdrojem odpovědi na otázku, jak to, že Bondy prohlédl stalinismus už v roce 1948, a ne až v roce 1956 či dokonce 1968 jako všichni ti Kohoutové, Kunderové, Vaculíkové a podobná původně stalinistická a posléze demokratická spisovatelská elita, již Bondy už navždy držel v hlubokém pohrdání (v němž mu můžeme dát plně zapravdu, ač se nám některé počiny zmiňovaných autorů mohou zamlouvat literárně).

„Nepřikládám té práci, kterou jsem dělal během života, žádný význam. Na co? Proč? Co s tím? To mě nezajímá. Někdo to takto dělat musel, tak jsem to dělal já. To muselo být udělané, tak co!

Jak věděl už Dante, cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. V dnešní dob+ je cestou k opakování těch nejhorších prvků minulého režimu (omezování svobod, vynucování konformismu, ideologizace pohledu na minulost) právě antikomunismus. Egon Bondy to moc dobře věděl.

Drtivá většina lidí je, jak jste sama řekla, v takové bídě, že budou tleskat každému sebemenšímu zlepšení jejich životní úrovně. Budou lehce s to stát se fanatickými stoupenci despotismu. Budou k tomu zcela určitě velmi brzo i manipulováni.

Chaos ovšem je něco, co každý, kdo chce něco řídit, i pod pretencí, že to řídí k lepšímu, vidí rád ze všeho nejméně a bude vůči jeho nositelům vystupovat brutálně.

Bez odstranění kapitalismu se nedá mluvit o ničem. Skoro úplně už zničil celou planetu, zplodil pomalu sedm miliard zbídačelých a je připraven zničit fyzicky i je.

Intelektuál má zodpovědnost za všechna svá slova.