Ramsgate

Tak pozdě, příliš pozdě jsme se potkali

na trnité cestě našeho žití;

tak daleko, příliš daleko nás zaneslo

neúprosné kolo času a bytí.

Příliš pozdě světlo magnetické hlubokých tvých očí

na mne patřilo,

 a ani záření toto vřelé,

 mé zmrzlé srdce víc neobměkčilo.

Hluboký přepadá mne žal,

jako tón zní z časů pravěkých,

jako cesty domů teskný val

pln beznadějné hořkosti.

I já měla kdys bohatství jak sen

nevyčerpatelné byly statky mé;

 s lehkou myslí vše vyplýtvala jsem –

zůstalo jen srdce v rovu hlubokém.

Odvrať přece ten svůj vážný zrak!

Nech klidnou cestou dál mne jít!

Když štěstí si nelze ponechat,

Nechci již vidět, chci jen snít!

Císařovna Alžběta

Deprese jako řeč unavené duše (Rüdiger Dahlke)