Ach, lásko

Ach, lásko, jak je krásná moje milá,
když vzhlížím k jejím purpurovým rtům,
anebo k očím, těm svým vladařům,
anebo k tváři, jež mě uchvátila.

Ach, lásko, jak je krutá má paní,
když pohrdá a probouzí můj žal,
když vzdoruje, tak že bych zaplakal,
když odmítá a znovu mě tím raní.

Ta její krása chutná jako med,
ta její krutost pálí jako jed
a samou žluč mi do života lije.

A tak se živím celý dlouhý čas:
chvíli jsem živ a chvíli mrtev zas
tak jako ti dva bratři z Oibalie.




Pierre de Ronsard
Tři lásky