To, že smím svírat v pažích den co den
tisíce vonných lilií a fial
víc než ten břečťan, který s láskou přijal
tisícem rukou milovaný kmen,
to, že má tvář už hořem nežloutne,
že moje blaho najednou tak vzkvetlo
a že mám tmu teď raději než světlo,
to vše je tvoje milost, božský sne.
S tebou bych věru vzlétl do nebe,
ale mé štěstí, pořád přerývané,
šálí ten obraz, jenž mi v očích tane.
Uprostřed blaha jsem zas bez tebe:
prcháš jako blesk, když mizí beze stopy,
jak obláček, když se ho vítr chopí.
Pierre de Ronsard
Tři lásky
tisíce vonných lilií a fial
víc než ten břečťan, který s láskou přijal
tisícem rukou milovaný kmen,
to, že má tvář už hořem nežloutne,
že moje blaho najednou tak vzkvetlo
a že mám tmu teď raději než světlo,
to vše je tvoje milost, božský sne.
S tebou bych věru vzlétl do nebe,
ale mé štěstí, pořád přerývané,
šálí ten obraz, jenž mi v očích tane.
Uprostřed blaha jsem zas bez tebe:
prcháš jako blesk, když mizí beze stopy,
jak obláček, když se ho vítr chopí.
Pierre de Ronsard
Tři lásky
Žádné komentáře:
Okomentovat