Žena v pozdním kapitalismu

Dnešní feministické myšlení stojí na rozcestí: na jedné straně volá po emancipaci žen v práci a pro práci, na straně druhé touží překlenout samotnou logiku komodifikované práce, což by umožnilo rozbít disciplinující moc kapitálu nad lidskými životy.

Patriarchální rámování ženy je inherentně spjaté s chápáním reproduktivních aktivit péče a výchovy jako samozřejmé domény sociálně konstruovaného konceptu „ženskosti“, kterou není nutno ohodnocovat jako práci. 

Žena je tak postavena mezi dva mlýnské kameny – na jedné straně je volána do boje za rovnoprávnost na pracovišti, zároveň na jejích bedrech zůstává nutnost výchovy a péče, čímž se přibližuje k momentu totálního psychického vyhoření. 

Otázkou pak je, jak z tohoto bludného kruhu vystoupit. Volat po defeminizaci péče? Hledat cestu v ženských kolektivech? Nebo se vzdát kategorie genderu a přitakávat nekonečným možnostem sebeidentifikace každého člověka? 

A jak přesunout pozornost feministického hnutí z boje za emancipaci v práci k boji za emancipaci od práce? Nebo jde spíše o vynalézání nového konceptu práce, jež by byl nosnou linkou procedur vedoucích k post-kapitalistickým budoucnostem?

diskuze A2
8. 6. 19: 30 HaDivadlo
Alfa pasáž, Poštovská 8d, Brno