Druhý břeh

Chvíli chutnáš chlebem,

chvíli trpkou trávou polních cest

Chvíli jasná ohněm, chvíli sněhem,

jsi můj druhý břeh.

Celé dlouhé roky jako spící motýl

na výkladních sklech,

v patrech cizích domů slýchávám tvé kroky

ve větru tvůj dech.

Jsi můj druhý břeh...

Jako hvězdář s rukou v soukolí

cítí v zádech žlutý měsíc stát,

když odcházíš jsem jako mrzák bez holí,

ale pak se cítím snáz.

Rozdáváš se setměním,

trháš peří o hedvábnou klec.

Oplácím tě za zranění zraněním

a pak říkám tak si leť.

Jsi můj druhý břeh, jsi můj druhý břeh.

Běžíš prázdnou ulicí,

čtverec světla na prostřený stůl.

Hledáš cestu za konečnou stanicí,

v duchu volám stůj.

A jako opilý muž na rohu,

který byl náhle zasažený bleskem,

jsme poznáním podobni zralým plodům,

ale nakaženi steskem.

Jsi můj druhý břeh, jsi můj druhý břeh.

Oldřich Janota