Láska, styl, život - Garance Doré

A naučila jsem se, že styl není jen o tom, co nosíme na sobě. Je to způsob, jak chodíme, jak se smějeme, je to o jiskře v našich očích, o tom, jaký život žijeme. Styl je univerzální jazyk a má moc nás spojovat.

Něco je snad špatně? Vypadám stejně jako moje kamarádky. Ne, počkejte.. Vypadám stejně jako celé město. Ne, jako celá Francie! Ne, úplně stejně jako celý svět!

Vypadat jako ostatní znamená vypadat jako nikdo, říkám si, zatímco popotahuji z cigarety.

Vrátím se zase do bazarů a učím se věci kombinovat.

Jako chudá najednou zjišťuji, že aby byl člověk kreativní, módní a cool, nepotřebuje k tomu peníze. A co je nejdůležitější zjištění: Aby byl člověk šťastný, nepotřebuje peníze.

Být módní obětí znamená být doslova obětí.

Ale začínám zjišťovat, že ať dělám cokoliv, nemohu si pomoci, ale musím být sama sebou.

Dnes už vím, že móda může skutečně dodávat každé ženě nejen sílu, ale i pocit, že je krásná.

Styl je fascinující způsob, jak podtrhnout, kdo jsme, pochopit, kdo nejsme, být kreativní a vyjádřit naše vnitřní já.

Je to úžasný proces, kterým byste si každá měla projít. Zkoušet, zkoušet, zkoušet a vyškrtávat věci ze seznamu. Jinými slovy, redigovat. Takto objevíte ten pravý styl.

Mnoho lidí si myslí, že se musí oblékat podle módy nebo konkrétní značky. Ale styl je o harmonii a sebevědomí. Je o poznání sama sebe.

Myslím si, že sexy je úsměv. Je to smysl pro humor. Je to někdo, kdo je v pohodě, zábavný. To je sexy. Mnohem víc než nějaký dress code.

Protože můj svět se právě rodil a všechno ještě mělo být objeveno, vytvořila jsem si vlastní pravidla.

Z rizika, že selžu, že uvidím, jak se bortí mé sny, jsem si nedělala žádné vrásky. Věděla jsem, že je to lepší, než žít s pochybnostmi.

"Proč bych to měla dělat? Fotím jen mně pro mě zábavu! Nejsem fotografka, jsem ilustrátorka." Na to řekl, že jsem se zavřela do klece.

Nevěděla jsem vždycky, co chci dělat, ale věděla jsem velmi, velmi brzo, že chci být nezávislá žena, která bude mít život ve vlastních rukou, platit své účty a nebude závislá na muži. Muž by byl věcí volby.

Nejdůležitější názor je váš vlastní. Nejdůležitější vztah, který v životě máte, je vztah sama se sebou. Pokud ho máte, pak všechny ostatní vztahy jsou bonus a nikoliv nutnost.

Zaprvé zjistěte, v čem jste dobrá. Pak si za tím jděte. Měla byste to myslet vážně. Ale nesmíte být příliš úzkoprsá. Vždy buďte otevřená novým věcem a novým lidem. To je ta pravá krása života a život utíká rychle.

Když jste na dně, je to pravděpodobně nejzajímavější okamžik, protože tehdy pochybujete sama o sobě a přicházíte s novými nápady.

Ať dostanete při narození do vínku cokoliv, vy jste ta, kdo každý den rozhoduje, kým budete.

Nahé jsme vždycky krásné. Náš muž nás miluje takové, jaké jsme. A našim přátelům je jedno, jestli máme o pár kilo navíc. A my i s tím můžeme být šťastné.

Nedělám si vrásky z výkyvů váhy a snažím se přizpůsobit.

Většina toho, co slyšíte o stárnutí, jsou jen hloupé žvásty vytvořené na míru čtyřicátnicím. Neposlouchejte je. Protože jako čtyřicítka mohu říct, že jsem se nikdy necítila tak svobodná, nikdy jsem neměla víc odvahy, víc humoru, úspěchu, zábavy. Nikdy v životě jsem neuměla lépe naslouchat sobě a druhým a lépe neprožívala svůj život, namísto abych o něm přemýšlela. Nyní, když k vám hovořím jako čtyřicetiletá, mohu Vám říct - nebojte se, je to fajn. Život je pořád stejný, jen lepší. Nikdy dokonalý, nikdy poklidný, nikdy vyřešený, ale vždy nerušeně plynoucí. Víte vy, jaká by to vlastně byla nuda, kdybychom měly vše v životě vyřešené?

Bez každičké životní zkušenosti bych nebyla tím, kým jsem dnes. Věřím, že jsem lepší s tím, jak stárnu, takže se to musí projevit i na vzhledu!

Myslím, že krásní lidé dokážou vynaložit úsilí a snahu říct vám pravdu, dát vám cenné rady a věnovat vám svůj čas. To je pro mě ta skutečná krása.

Yves Saint Laurent to řekl první a nejlépe: "Bez elegance v srdci není elegance."

Elegance tkví v něčem jiném. Je to způsob, jakým se chováme k ostatním. Někdo tomu říká dobré mravy, jiný etiketa, ale pro mě to má hlubší význam, protože dobré mravy jsou jen záležitostí dané kultury. Věděly jste třeba, že otevřít dárek v přítomnosti osoby, která vás obdarovala, je v Japonsku považováno za velmi nezdvořilé? Měly byste si ho vzít domů a otevřít v soukromí. Zatímco ve Francii, když neotevřete dárek hned, jako byste říkaly: "Tvůj dárek mě vůbec nezajímá!"

Pro mě je elegance, když se někdo umí omluvit. Nemusí to znít jako typický příklad elegance, ale je to velmi důležité.

S láskou jsme navždy děti, klopýtající a učící se novému, jak život ubíhá. A proto, ať se stane cokoliv, musíme mít srdce otevřené.

Milovat někoho neznamená ho vlastnit.

Hranice: respekt, žádné hrubosti, nikdy se nechovat majetnicky.

Není to vždy o tom, že máte pravdu. Musíte umět naslouchat, dávat, měnit.

Dát někomu sílu něco změnit je jeden z největších darů pravé lásky.

Zapište si, takový má být vztah: zábavný, nekomplikovaný, sexy.

Zbožňovala jsem jídlo, měla jsem k němu krásný vztah a byla jsem spokojená s tím, jak vypadám. Jak říkáme, cítila jsem se bien dans ma peau.

Oběd v Paříži se končí kávou a dvanácti cigaretami se slovy: " Hele, není to sice vůbec zdravé, ale je to tak fajn."

V Paříži máme přestávku na oběd. V menších francouzských městech chodí lidé dokonce domů entre midi et deux (mezi dvanáctou a druhou) na obed. Ať už si dáte jen malý salát v brasserii nebo jídlo donesené z domova v parku s přáteli, nebo poobědváte sama nad stránkami románu, prostě si vždycky uděláte čas na příjemnou přestávku na oběd. Jíte pomalu a jídlo si vychutnáváte.

Francie je stěží rájem zdraví a přijímání sebe sama. Ale určitě tu neexistují takové extrémy a nemyslíme si o druhých, že jsou buď perfektní, nebo naprostá katastrofa. Stačí být akorát.