Vadim-Zeland - Ovlivňování reality I: Prostor variant

Tvrdí vám, že jste neúplní, nedokonalí, a proto se musíte změnit, jinak se nedá s ničím počítat. Snad se sebou skutečně nejste zcela spokojeni. Ale v hloubi duše se do žádných změn vůbec pouštět nechcete. A správně děláte. Nevěřte nikomu, kdo říká, že nejste dokonalí. Kdo může vědět, jací máte být? Není třeba se měnit.

Jenže mně nestačí utvrzovat se v tom, že veškerá krása, která nás obklopuje, je jen produktem mého vnímání.

Spustil jsem ohranou písničku o tom, že ne každý se narodí v přepychu a že nikdo nemůže poroučet svému osudu. Strážce nechal má slova bez povšimnutí a řekl: „A v tom to je, každý člověk má volnost vybrat si jakýkoli osud. Jediná svoboda, kterou disponujeme, je svoboda volby. Každý si může vybrat vše, co si přeje.“

Zas a znovu kolem sebe slýcháte nová vysvětlení typu: „Chceš být šťastným – buď!“ Zůstávej optimistou a spokoj se s tím, co máš. Tak člověka přinutí k tomu, aby pochopil, že se cítí nešťastně z toho důvodu, že u něj ustavičně převažuje nespokojenost a protože toho chce příliš. Jakmile si vymezí hranice, usídlí se u něj spokojenost. Ze života je třeba se radovat. S takovým konstatováním člověk jakoby souhlasí, ale zároveň – když má s radostí vítat šedou realitu – si připadá tak nějak trapně. 

Absolutní skutečnost nebudeme nikdy schopni popsat zcela přesně, protože pojmy a představy, kterými disponujeme, jsou samy o sobě relativní.

Jenže lidský rozum je sestaven tak, že má usilovat o to, aby měl pod nohama pevnou půdu, kde nebude existovat nejednoznačnost.

Existuje pouze jedna jediná pochybnostem nepodléhající skutečnost, která slučuje a smiřuje všechna odvětví poznání – mnohotvárnost a mnohostrannost forem projevu skutečnosti. Kvalita našeho světa spočívající v nesčetné variantnosti představuje jeho nejdůležitější základní vlastnost.

Kdybychom měli grafické znázornění funkce rozložit na nekonečně malé body, mohli bychom každý bod pozorovat jako příčinu a bod po něm následující jako následek. Ve výsledku lze každičký pohyb materiálního bodu v prostoru a čase znázornit v podobě nekonečně dlouhého nepřetržitého řetězce nekonečně drobných příčin a následků. Ve svém poznání si pohyb hmoty přibližujeme v podobě zákona, zatímco v přírodě se takový pohyb zakládá na přirozené formě – jako nekonečné množství příčin a následků. 

Prostor variant představuje zcela hmotnou informační strukturu. Jde o nekonečné pole informací, jež obsahuje všechny potenciální varianty veškerých událostí, ke kterým může dojít. Lze říci, že v prostoru variant se nachází vše. Nebudeme se dohadovat, jakým způsobem se tyto informace skladují – pro naše cíle to nemá význam. Důležité je pouze to, že prostor variant slouží jako šablona, souřadnicová sít libovolného pohybu hmoty v prostoru a čase. V každém bodě prostoru existuje vlastní varianta jakéhokoli jevu. Pro snadnější pochopení si představme, že varianta sestává ze scénáře a dekorací. Dekorace zobrazují vnější podobu či formu projevu a scénář zachycuje cestu, po níž se hmota pohybuje. Prostor variant můžeme pro lepší znázornění rozložit na sektory. Každý z nich se vyznačuje vlastním scénářem i dekorací. Čím větší rozestup mezi sektory vznikne, tím výraznější rozdíly se projeví v jejich scénáři a dekoracích. Podobné je bezpočtem variant tvořen také osud člověka. Ani pro scénář, ani pro dekorace lidského bytí teoreticky neexistují žádná omezení, protože prostor variant je nekonečný. Jakýkoli bezvýznamný počin může způsobit obrat osudu. Život člověka stejně jako i každý jiný pohyb hmoty představuje řetězec příčin a následků. V prostoru variant bývá následek umístěn vždy blízko své příčiny. Jedno následuje za druhým, proto se sektory osudu řadí do drah života. Scénáře a dekorace sektorů se na takové dráze víceméně shodují a udržují. Život člověka plyne rovnoměrně jedním směrem tak dlouho, dokud nedojde k události, která scénář a dekorace změní. Tehdy osud učiní obrat a přeskočí na jinou dráhu života.

Skutečnost se ve vší mnohotvárnosti projevuje právě proto, že počet variant dosahuje nekonečna. Libovolné východisko přechází v řetězec příčinně-následkových vztahů. Tím, že si vyberete nulový bod, nabýváte té či oné formy projevu skutečnosti. Lze říci, že realita se projevuje na dráze života v závislosti na vybraném nulovém bodu. Každému se dostává to, co si vybírá. Právem vybírat si disponujete právě proto, že nekonečnost variant již existuje. Nikdo vám nezakazuje, abyste si zvolili osud vyhovující vaší duši. Veškeré řízení osudu se sbíhá do jediné prosté záležitostí – provést výběr. 

Na jedné straně se materiální realizace pohybuje v prostoru a čase a na druhé straně zůstávají varianty na místě a existují věčně? Znamená to, že vše již bylo, je i bude? A proč by vlastně ne? Čas je ve skutečnosti stejně statický jako prostor. Tok času lze pociťovat pouze tehdy, když se točí film a záběry následují jeden za druhým. Rozviňte film a podívejte se na všechny snímky zároveň. Kam se poděl čas? Všechny snímky existují zároveň, v tomtéž čase. Čas je statický do té doby, dokud nezačínáme prohlížet postupně snímek za snímkem. Život se odehrává právě tak, proto se hluboko v našem podvědomí usadila myšlenka, že vše přichází a odchází. Ve skutečnosti platí, že vše, co je zapsáno v poli informací, tam vždy bylo a navždy tam zůstane. Dráhy života fungují jako filmy.

Přesto tvrdím, že myšlenky vykazují velmi silný vliv jak na osud člověka, tak i na jeho konkrétní jednání. Lidé si zvykli na to, že jejich činy bývají odměněny patrným a snadno vysvětlitelným následkem. Vliv myšlenek se projevuje nepozorovaně, a proto nevysvětlitelně a nepředvídatelně. Může se ukázat, že stanovit názorný příčinný vztah mezi myšlenkami a následujícími činy bude dosti složité. Brzy se však přesvědčíme, že lidské myšlenky formují realita zcela přímo. Člověk dostává to, co si sám vybírá.

Veškeré okolnosti v životě člověka se formují nejen konkrétními činy, ale také charakterem jeho myšlenek. Jste-li vůči světu naladěni nevraživě, bude vám také tak odpovídat. Pokud ustavičně vyjadřujete nespokojenost, důvodů k takovému počínání vám bude přibývat. Jestliže ve vašem postoji ke skutečnosti převládá negativizmus, pak se k vám bude i svět otáčet horší tváří. Naopak pozitivní vztah vám bude měnit život k lepšímu tím nejpřirozenějším způsobem. Člověk dostává to, co si vybírá. Taková je realita, ať se vám to líbí, nebo ne.