Shledání

Sníh padá na ulice,

přikrývá střechy sníh.

Chci vyjít ze světnice -

ty stojíš ve dveřích.

Jsi sama, prostovlasá,

nalehko oděná.

Sněhové vločky střásá

tvůj ret. Jsi vzrušená.

V zamžené dálce tratí

se ohrada i sad.

Sníh vlasy pokrývá ti -

tak tě tu vidím stát.

Po copu kapky prýští,

za rukáv sjíždějí

a vlasy svítí v tříti

tajících krůpějí.

V záři tvých vlasů topí

se vše jak v pozlátku:

postava, tvář a copy

na lehkém kabátku.

Máš v řasách vláhu sněhu

a v očích smutný třpyt.

Bez jediného stehu

je tvůj obličej sšit.

Jako by ve mně ryli

žhavými železy,

v mém srdci se zajizvily

se tvoje zářezy.

Navždy v něm zaznamenán,

tvůj ostych bude lpět.

A proto jedno je nám,

že ukrutný je svět.

I to, že rozdvojená

je noc a sněžný svit,

nám dnes nic neznamená,

nás nelze rozdvojit.

Když lidé tlachají si

historky zašlých dob,

kdo vlastně jsme - my kdysi

zmizevší beze stop?

Boris Pasternak