Toltécké tajemství štěstí - Ray Dodd

Díky vlastní zkušenosti se znalost stává opravdovou moudrostí a učební látka se stává praktikovanou pravdou. Tradice se tudíž vyvíjí.

Omezující přesvědčení ústí v dramatické sítuace a zármutek, kdežto pozitivní přesvědčení vedou k životu plnému štěstí a možností. Abyste vyloučili sebeodsuzování, neštěstí, konflikty a lítost, musíte pochopit, že přesvědčení, jež máte, spočívají v neopodstatněném strachu, a naučit se tato přesvědčení změnit.

Klíčem k tradici je pro každého studenta nebo čtenáře to, aby souzněl s poselstvím učitele.

Přesvědčení je MOC - moc tvořit. Vy sami si vytváříte svou realitu prostě tím, čemu jste se rozhodli věřit.

Vaše nejhlubší přesvědčení ohledně všech skutečností strhávají vaši pozornost a pobízejí vás k činu, anebo vás naopak od činu zrazují. To, čemu věříte, ovlivňuje váš výkon při práci, vaše názory na peníze, na to, jak proplouváte světem a pěstujete si vztahy. Přesvědčení zabarvuje každý zážitek a určuje, jak v každé situaci reagujeme, a přece si existenci skrytých přesvědčení, jež nás vedou, často ani neuvědomujeme. Někdy nám naše přesvědčení brání, abychom si uvědomili vlastní nejniternější tužby.

Když vycházíme z detailů, vznikají řízená rozhodnutí, jež nemají trvalý účinek, protože dosud nebyl vyřešen skutečný problém. aby člověk mohl docílit trvalé pozitivní změny, musí změnit to, čemu věří.

způsob, jak člověk žije, považovali za jeho vlastní umění, takže toltécká filozofie neznamená ani tak náboženství, ale spíše se týká životního stylu.

Toltécký popis lidského uvědomění zní, že lidská mysl nikdy neodpočívá a jedním z jejích hlavních účelů je snít. Mytologie Toltéků tvrdí, že sníme neustále, nejen v noci, ale i v bdělém stavu, a to, co prožíváme uvnitř snu, se výrazně proměňuje v důsledku našich přesvědčení.

Ať už si to uvědomujete nebo ne, celá tapiserie vašeho života - utkaná z nití přesvědčení - je výhradně vaším mistrovským dílem. My všichni jsme Toltékové, umělci života.

Nevidíme věci takové, jaké jsou - vidíme je takové, jací jsme my. Anais Ninová

Přesvědčení je sen, simulovaná realita, kterou formují vaše stěžejní zážitky a to, co na základě vašeho rozhodnutí tyto zážitky znamenají.

Přesvědčení vytváří vaši osobní realitu: jedinečný názor na svět, kde je často pravda to, co je pravdou jen pro vás. Nemluvím zde o názorech politických ani náboženských, ale mám na mysli neviděné dohody, které jste uzavřeli kdysi dávno a které ovlivňují každé slovo, jež vyřknete, každou myšlenkou, jež vám bleskne hlavou, a každý čin, který hodláte vykonat.

Interpretace života přes filtr přesvědčení mění to, co vnímáte.

Přesvědčení se obvykle chápe jako produkt mysli, vytvářený naším rozumem. Něco je pravda proto, že když si myslíme, že něčemu věříme, doopravdy tomu věříme. Avšak často tohle bývá pouze názor. Názor není přesvědčení, ale jde o uplatnění veškerých nashromážděných znalostí, na nichž jsme se dohodli, a naši houževnatou obranu těchto dohod. Přesvědčení je mnohem víc než jen to, co považujeme za pravdu. Původ přesvědčení netkví ve slovech, nýbrž v zážitcích, v emocích, jež se z těchto zážitků rodí, a ve vývoji toho, co podle našeho vnímání dotyčný zážitek znamená.

Z hlediska toltécké filozofie je všechno, čemu o sobě věříme, a všechno, co jsme se rozhodli vědět o světě, naplněno iluzemi, které vyplodila naše snící mysl.

Skutečná transformace vašich přesvědčení vychází ze zájmu o vaši bytost jakožto celek, nejen o vaši mysl. Člověk je daleko víc než jen intelekt a rozum. Jste nekonečně víc než jen vaše myšlení. Jste lidské tělo obdařené smysly: hmatem, zrakem, sluchem, chutí a čichem. Jste instinkt a intuice. Jste pocit souladu s emocemi. Jste duch prosycený silou života - vědomím - a prostřednictvím svého vnímání jste snílek.

To, co prožíváte právě v této chvíli, je vyvrcholením všeho, čemu jste se uvolnili věřit.

Malé děti si všímají podstaty věcí a nechávají se přitom vést pravdou vlastních emocí. Emoce nikdy nelžou. Radí člověku neomylně na základě toho, jak situace působí.

Tito malí lidé mají svobodu být, kým jsou. Někdy trpí a někdy se bojí, ale žijí v současné chvíli a mají silnou schopnost radovat se ze života: hrát si, projevovat nekonečnou zvídavost a milovat.

Tím, že dospělí upoutávají naši pozornost a učí nás kód, předávají nám svůj osobní názor na svět. Učí nás, co je co. Sdělují nám svoje mínění o lidech i o sobě samých. Říkají nám, kým jsme, a co je snad ještě důležitější: kým nejsme. Jako bychom do počítače instalovali nový program.

Každý pojem, o kterém nám dospělí povědí, každý názor, který nám sdělí, odhaluje jejich osobní sen. Sdělují nám svoje vnímání světa, pozměněné jejich jedinečným filtrem přesvědčení. Tyto lekce k nám přicházejí v mnoha různých podobách, ale když upoutají naši pozornost, zanechají v nás určitý dojem.

Když jsme byli malí, žili jsme ve světě plném zázraků, možností a imaginace. Protože naše celistvost byla dosud nedotčená, věřili jsme v Já jsem a Já můžu. Věřili jsme přesvědčením jako Jsem chtěný a svět je krásný, Jsem milován, Dokážu všechno, pro co se rozhodnu..a tak dále. Dospělí nám často vnesou do duše zcela odlišný postoj - postoj založený na strachu. Dospělí jsou silnější, větší a mají moc.

Při vzniku Prvního snu se odehrává spousta nádherných a pozitivních věcí, které nám později mohou pomoci vytvořit si život, jaký milujeme. Každý z nás má vzpomínky na šťastná setkání, moudrá ponaučení a na dary soucitu, které nám pomohly rozkvést. Důležité je rozpoznat základní přesvědčení, která vylepšují náš život, a máme-li dosáhnout skutečné a trvalé změny, je nutno rozpoznat všechna přesvědčení, jež nám brání uvědomit si, po jakém štěstí a úspěchu toužíte.

Stejně jako hlavní postava filmu i vy žijete ve svém vlastním světě. Každý, s kým jste se kdy potkali, všechna místa, kde jste žili, všechna zaměstnání, která jste kdy měli, veškeré výlety, jež jste podnikli, všechny pamětihodné události (dobré i špatné), zkrátka všechno, co se vám kdy v životě přihodilo, utvářejí Ostrov "To, co víte". Váš osobní ostrov se skládá z vašich přesvědčení, názorů, z názorů jiných lidí, z vašich zážitků a z veškerých znalostín jež jste až dosud nashromáždili. Co vteřinu za vteřinou prožíváme, si vykládáme prostřednictvím všeho, co se na našem "ostrově" nachází. Jedním z důvodů, proč to děláme, je bezpečnost. Ostrov "To, co víte" je ve skutečnosti ostrovem bezpečí. Musíme si všechno vysvětlovat tak, aby se to šikovně vešlo do hranic našeho ostrova.

Prozkoumat neznámé, rozšířit vlastní hranice a pak svůj objev uznat za známý, to chce kuráž.

Co se nachází na vašem ostrově, je vaše pravda, a přece je to patrně pravdou jen pro vás. Ostrov "To, co víte" je výsledkem vaší dohody - to, s čím souhlasíte, místo, kam jste vložili svou víru. Je to nádoba na "já" vymezená tím, čemu věříte.

Většinu toho, co se nachází na našem ostrově, ve skutečnosti představují názory jiných lidí na to, jaké jsou věci a jací jsme my. Pěstujeme si názory, jelikož je nám nepříjemné nevědět. Máme rádi všechno vysvětlené a sešité do úhledných balíčků. Když nevíme, co se vzápětí stane, cítíme nejistotu. Jsme neklidní, když nevíme, kdo co udělá. Kdo co řekne. Kdo se asi zachová takhle a kdo jinak.. Vw snaze alespoň s něčím se obeznamit zaplňujeme prázdná místa a navykneme si leccos předpokládat. Spoustu energie vkládáme do vytváření předpokladů, díky nimž se cítíme bezpečně.

Kvůli své nenasytné potřebě vědět jsme si vypěstovali očekávání. Očekávání je domněnka týkající se něčeho, co se má stát. A je to bohužel i matkou krize.

V nekonečné honbě za znalostmi, motivované snahou mít všechno pod kontrolou a cítit se bezpečně, se staváte tím, co studujete, a tato znalost vás ovládá. Ostrov "To, co víte" je nádobou vaší vlastní výroby - a vy stejně jako voda zaujímáte tvar nádoby.

Jestliže doopravdy chcete změnit to, čemu věříte, troufněte si z Ostrova "To, co víte" odejít. Díky tomu snad objevíte celý nový svět. Svět možností, které mění způsob myšlení.

Věnujte pozornost tomu, co o sobě pořád tvrdíte. Co říkáte, když o sobě mluvíte s ostatními? Jak se představujete? Co jiným lidem vykládáté o své minulosti, budoucnosti, penězích, práci či lásce? Uvědomte si, s čím se v životě ztotožňujete, co hájíte, na čem lpíte.

Máte-li uvidět život takový, jaký je, musíte od něj poodstoupit, jinak ho neuvidíte. Mně pro mě začátek si troufněte opustit Ostrov "To, co víte".

Mít zlomené srdce je stav, který začíná jako šok a rychle se rozvíjí v zál, někdy provázený intenzivní emocionální bolestí. Jádrem bolestí ze zármutku je hlavně to, že vzdorujeme rozpadu čehosi, co je pro nás povědomé. Když se nám něco hroutí, zdrojem velkého utrpení je pro nás fakt, že lpíme na tom, jak by to mělo být. V podstatě se nám hroutí stavba, kterou jsme vybudovali. Nakonec se přizpůsobíme - musíme.

Proces truchlení má pět stádií: popření, hněv, smlouvání, depresi a pak stadium poslední, jímž je přijetí.

Strategie zlomeného srdce jsou zkopcipovány tak, aby nás napříště ochránily před stejnou bolestí. Jednou z nich je nosit masku. Maska nám pomáhá předstírat, že jsme někým, kým ve skutečnosti nejsme, poněvadž se bojíme, že kdyby někdo zahlédl naši pravou tvář, ublížil by nám.

Pokud žijeme obaleni brněním a zbrojí, oslabuje to naši povahu a dusí veškerou vášeň. Když tuto vášeň ztratíme, přistihneme se, že místo abychom si sami vybírali, dopouštíme, aby si věci vybíraly nás, což je bezpečnější. Odhalit vlastní vášeň začne být nebezpečné, poněvadž riskujeme tu spoustu času a energie, které jsme investovali ve snaze nějak se ochránit.

Zásadním krokem při obnově uvědomění je umlčet Tlumočníka. V bojových uměních i v mnoha duchovních tradicích celého světa bývá jedním z prvních úkolů nového žáka, aby se naučil zastavit proud tlachání, které nám zní v mysli. Tohle cvičení má celou řadu názvů: bdělost, meditace, reflexe.. Toltékové používají k zastavení vnitřního dialogu metodu, kterou nazývají "zastavení světa". Právě "zastavení světa" vám dává jedinečnou příležitost uvidět, co se děje, aniž vás obestírá mlha v podobě Tlumočníka, který všechno analyzuje z perspektivy Prvního snu. Když se učíte "zastavit svět", pěstujete si vůli. Vůle je schopnost cíleně, s jasným záměrem rozhodovat, co uděláte dál. Posilování vůle vám umožňuje ovládat pozornost, vědomě, soustředěně myslet a s určitostí se rozhodovat, čemu věříte. "Zastavením světa" přerušíte mitote. Zastavíte-li svůj vnitřní dialog, získáte zpět velkou část energie, kterou obvykle věnujete tomu, abyste udrželi pohromadě svůj osobní popis světa.

"Zastavení světa" neberu jako cvičení ve zdrženlivosti, ale spíš ho vnímám jako cestu k rozkoši. Vím, že když přeruším sled vlastních výkladů a odhodím obvyklou optiku víry, prožívám neobyčejný klid. Všechny moje problémy zmizí. Protože mi v hlavě najednou nebubnuje příběh o tom, jaké co je, všímám si nového světa nekonečných možností.

Sílící rozrušení signalizuje přítomnost toho, co lovíte. Když ve vašem životě nastanou takové chvíle, začnete si jich všímat. Jaký příběh sami sobě vypravíte? Jak se cítíte?

Kdy si všimnete, že se vás zmocňuje rozčilení, a díky němu si začnete klást určité otázky: Co se to tu právě stalo? (Soustřeďte se spíše na vlastní nitro, místo abyste řešili názory ostatních lidí.) Jak se cítím? Co to sám sobě říkám? Je to vážně pravda?

Část mysli, která v sobě přechovává naše zranění, je komplikovaná. Vzkvétá ve složitém a zmatečném prostředí, ale přesvědčení založená na strachu mají společné kořeny. Když veškeré zmatky vyplejeme, zjeví se nám jedno základní přesvědčení, jež se vyjadřuje tisicerým způsobem

: Já nemůžu a Já nejsem.

Nejsem dost dobrý. Nejsem dost chytrý. Nechtějí mě. Takový, jaký jsem, za nic nestojím. Nemůžu to udělat správně. Nemůžu dostat, po čem toužím...

A takhle bychom mohli pokračovat dál a dál.

Postoj Já nemůžu a Já nejsem se dá promítat i do ostatnich lidí.

Démon dokonalosti tvrdí, zehlásila je lhostejné, co děláme, je lhostejné, čeho dosáhneme, a je lhostejné, kolik dobra z toho vzejde - nikdy to nebude dost dobré.

Oběť si stěžuje a vymýšlí si příběhy ve stylu "Já chudák", protože Oběť v sobě nemá žádnou vděčnost. Vděčnost je stav bytí, schopnost děkovat za všechny dary, které člověku v současné chvíli život nabízí. Hledí do minulosti a věří, že všechno bude v pořádku, až... Ano, mohlo by to být v pořádku, avšak v mysli Oběti to tak nikdy nebude.

Zachránce - Šampion - Hrdina je hlasem, který odhaluje, že přesvědčení Já nemůžu a Já nejsem k sobě nechová žádnou úctu. Činy Zachránce hlasitě vypovídají v tomto smyslu: Nerespektuji tě natolik, abych věřil, že to zvládneš. A protože dostatečně nerespektuji ani sám sebe, nevěřím, že bych to zvládl i já.

První sen promlouvá daleko více hlasy. Tyto hlasy se umějí chovat vzdorovitě, drze, povzneseně, netrpělivě, uraženě, odsuzovačně, sobecky a lačně, pomstychtivě či divně - všechny však vyjadřují totéž bytostné přesvědčení: jsou to hlasy Já nejsem. Otvírají komunikační kanály k sebevyjádření pomocí klevet, nadávek, srovnávání, viny, ospravedlňování se, obrany, výčitek, stížností, sarkasmu, obviňování a lhaní. Mnoho přesvědčení vyjadřovaných hlasy Prvního snu má své kořeny v názorech jiných lidí.

Skutky, které lidé dělají, jsou důsledkem jejich názorů. Pokud na nás má daný skutek velký vliv, pak lze říct, že tento názor je nakažlivý - nakazíme se však jedině tehdy, když trpíme zkresleným vnímáním podobného druhu.

Když dospějeme, máme sklon ohánět se obsáhlým seznamem odsouzení týkajících se rodičů a na základě těchto odsouzení se k nim chovat.

Zkuste na to jít z jiného hlediska. Pokud je některý z vašich rodičů ještě naživu, tak až s ním příště budete, pokuste se pochopit, jak zpracovává svůj svět. Sledujte, jak reaguje na to, co upoutá jeho pozornost. Buďte nestranným badatelem, který vědecky pozoruje chování dotyčného člověka a bez odsuzování naslouchá jeho slovům. Co vám na chování rodiče připadá povědomé? Neděláte náhodou i vy něco takového?

Při vyprávění příběhů o sobě si všímejte, jestli v nich nevystupujete jako Oběť, či jako Soudce. Nezapomínejte si klást Otázky nedůvěry. Sledujte, zda jsou vaše myšlenky doopravdy vaše - zda jen nepapouškujete názory ostatnich. To jsou první kroky k tomu, abyste dokázali odhalit kouzlo, které vás opřádá.

Vzdáte-li se potřeby mít pravdu, učiníte přítrž všem způsobům, jimiž se přesvědčení vyjadřuje. Přestanete se ospravedlňovat a shromažďovat důkazy, čímž zablokujete primární zdroj, ze kterého se přesvědčení živí - sebe sama!

Začal jsem chápat, že se don Miguel úmyslně chová určitým způsobem, aby tím v sobě vyvolal nějaké emoce - aby mu to připadalo příjemné.

Bez ohledu na to, jaká výměna názorů mezi námi proběhla, jsem měl vždycky pocit, že ke mě přistupuje s nepodmíněnou vlídností, úctou a láskou. A tak jsem se pokusil o totéž. Emoce, které se pojí s tím, že se člověk chová sám k sobě a k ostatním s úctou, vlídností a soucitem, neobyčejně těší.

Když neumíte někomu odpustit urážku, jde čiště o to, abyste mohli sami sebe trýznit. Pokud máte pravdu a rozčilujete se, jen si tím ubližujete.

Chovat se k sobě opravdu láskyplně znamená, že přijmete sami sebe takové, jací jste právě teď, a to navzdory všem konverzacím ve vaší mysli, v nichž se donekonečna omílá, jací byste měli či neměli být nebo co jste měli udělat v minulosti.

V současném okamžiku jsme nešťastní, protože nejsme takoví, jací bychom být měli.

Program, který jsme si osobně sestavili, je nakažen virem, parazitem strachu, a je v rozporu s osobou, jíž bychom podle vlastního rozhodnutí měli být. Když dojde na ty části naší osobnosti, které jsou nepřijatelné, chceme je schovat, odizolovat, chceme předstírat, že neexistují, "transformovat" je nebo dočista vymazat ze světa.

Nezvládnuté emoce ústí v nezvládnuté chování.

Pokaždé, když odkryjete další "nežádoucí" část sebe sama, celý proces začne nanovo: budete se snažit dotyčnou věc změnit, abyste mohli konečně přijmout sami sebe.

Ať se vám to líbí nebo ne, jste výtvorem lidí, s nimiž trávíte delší čas. Jejich chování, činy a slova vás formují, ačkoli nejde vždycky o vědomou dohodu, ale třeba je to jen vliv dlouhodobého působení.

Jestliže svou divokou, temnou stránku zavrhnujeme, začíná být zanedbávána a špatně využívána. V období velkého stresu prosakuje na povrch v nanejvýš nevhodnou chvíli - ignorovat se totiž nedá. Jestliže tuto část své osobnosti ukrýváme a oddělujeme ji od zbytku svého já, sílí a stává se nevypočitatelnou. Její sílu sníží jedině uvědomění, plné uznání její existence a soucit se sebou samým. A zbavit ji síly úplně může jenom láska bez hranic.

Až procitnete a uvědomíte si, jaké máte přesvědčení, přičemž si tříbíte stanovisko - Měla jsem mít víc rozumu. Tohle jsem si měl uvědomit už před lety! Jak jsem mohla promarnit tolik času?-, jde o potřebu mít pravdu. Babráte se v dané věci pořád dokola, posedle zkoumáte, co se stalo a co jste měli udělat, a to vás nutí setrvávat v roli obránce přesvědčení Já nejsem, přestože máte v úmyslu je změnit.

Pokud chcete být šťastní a poučit se z činů, které vám nepřinesly výsledky ani pocit pohody, po nichž toužíte, nepomůže vám, když budete vůči sobě přehnaně kritičtí a slavnostně si slíbíte, že "špatné" části svého já odbouráte. Dohody, jež se snažíte zrušit, se tím naopak utvrdí. Milovat sám sebe bez hranic, to znamená pečovat o sebe tak, jak byste pečovali o někoho, koho máte upřímně rádi - o svého milovaného, o svou milovanou. Milovat sám sebe bez hranic, to znamená chovat se k sobě s takovou láskou, jakou matka dává svým dětem bez ohledu na uličnictví, která zrovna dnes natropily. Milovat sám sebe bez hranic vyžaduje neprohřešovat se proti sobě. Neznamená to, že vaše chování nemá chybu, ale spíš jde o to, že jste se rozhodli nedělat nic, co působí zbytečné utrpení, a nebudete podporovat žádné stanovisko vedoucí k tomuto výsledku.

Co kdybyste změny, které byste rádi udělali, začali chápat spíš jako akt sebelásky než sebeodmítání? Co kdybyste tyto změny začali brát spíš jako dar než jako podmínku, jíž musíte vyhovět, abyste mohli sami sebe přijmout?

Změna jako akt sebelásky je rozhodnutí, že se sebou budete zacházet dokonale - je to závazek, že se k sobě budete chovat spíše soucitně než kriticky, spíše vlídně než s pohrdáním a že o sebe budete co nejlépe pečovat, místo abyste se trýznili.

Když dnes zjistíte, že vám dohoda, kterou jste kdysi uzavřeli, připadá bláhová, je normální, že se cítíte jako blázen. Ať už jste však pro sebe jejím prostřednictvím vytvořili cokoli, nic lepšího jste tehdy udělat nemohli. Přestaňte se trestat za to, že jste tenkrát měli projevit víc rozumu. Neodmítejte sami sebe kvůli tomu, že vám emoce spojené s tím, čemu jste začali věřit, neumožňují chovat se tak, jak byste si přáli. Oprostěte se od potřeby mít pravdu ohledně toho, jak jste se měli podle vlastního názoru zachovat v minulosti či kde byste dnes měli být.

Je velmi důležité pochopit, že jazyk, jímž přesvědčení popisujete, není přesvědčení samo. Jde o způsob, jakým vyjadřujete svoje smýšlení a smýšlení dalších lidí. Přesvědčení je víc než pouhá slova - daleko víc. Alespoň na chvíli zavřete oči a najděte výchozí bod starého přesvědčení, které chcete změnit. Nejdřív přepište přesvědčení, jež chcete změnit. Dohody se rodí z přesvědčení; až tedy přesvědčení přepíšete, zvolte si několik nových dohod, které vám umožní ho předělat.

Uznání, přijetí a láska, po kterých toužím, mají svůj počátek u mě. Už si nebudu brát osobně názory jiných na to, kdo jsem nebo co bych měla dělat - tohle je přece jejich sen. Souhlasím s tím, že se proti sobě nebudu prohřešovat a nikdy si nebudu škodit. Mám sice řadu cílů, kterých ještě musím dosáhnout, a chci se zdokonalovat tím způsobem, že půjdu kupředu, ale v této chvíli přijímám samu sebe právě takovou, jaká jsem.

Jestliže nemáte jasno v tom, čeho chcete dosáhnout, nikdy toho nedosáhnete.

Když o svém trápení mluvím s těmi, kdo lyžují dobře, slýchám pořád dokola totéž: než se staré návyky změní, chce to čas a cvik. A stejně jako lyžování je i zmena přesvědčení sportem, který musíme trénovat.

Navykněte si oceňovat a zdůrazňovat všechny příležitosti, které přispějí k budování toho, oč se snažíte. Začnete zkrátka shromažďovat důkazy jiného druhu!

Pátrejte po člověku, který den po dni prožívá úhel pohledu, jenž si chcete vytvořit pro sebe. Spojení s učitelem přesvědčení nemusí být pouze individuální vztah mezi dvěma lidmi - vliv učitelů objevíte třeba v knihách, filmech, seminářích či novinových článcích. Ať už je takový učitel slavný nebo žije hned za rohem, jeho činy a úspěchy vydají za celé objemné svazky, jež by hovořily o tom, čemu věří.

Když to dokážu já, dokážeš to taky. A když to dokážeš ty..., inu, pak to dokáže KDEKDO!

Mít odvahu neznamená, že přitom nemáte strach. Projevením odvahy ale strach uznáte a postavíte se mu. Mít kuráž znamená, že navzdory strachu vytrváte.

Domníváme se, že máme pod kontrolou spoustu věcí, ale vlastně to tak není. Doopravdy ovládáme pouze ohnisko své pozornosti (to, nač se soustředíme) a rozhodnutí, která činíme ohledně všeho, co se v našem okolí nebo přímo nám přihodí. Jedině my rozhodujeme, co to znamená, a významy těchto věcí se stávají příběhy, které o všem vyprávíme. Jestliže plně zodpovídáme za příběhy, jež si o věcech i o sobě vymýšlíme, pak nejsme oběti.

My totiž naději máme - a tato naděje tkví ve Slibu zodpovědnosti. Ať už se vám přihodilo cokoli, prostřednictvím vlastní reakce jste rozhodli, co to znamená, uzavřeli jse dohody a zkonstruovali příběh, abyste tyto dohody podpořili. Na každé z křižovatek jste učinili rozhodnutí. Přitakali jste určitému názoru, ať už vědomě, či nevědomky.

Zajímavé je, že drobné detaily, jimiž dokazujete, že máte pravdu, nejsou až tak důležité. Důležitá je víra, která se za nimi skrývá.

Takhle to zkrátka je, a dokud se manžel nezmění, není úniku. Vaším záměrem je ovládnout vlastní víru. Ať už si to uvědomujete nebo ne, díky víře jste dostali všechno, oč jste skutečně žádali. Víru investujete prostřednictvím dohidy - a právě tomu nyní upřímně věříte.

Slib zodpovědnosti říká, že tam, kde jste dneska, jste se dostali, protože jste se vy sami rozhodli, co to všechno znamená. Tam, kde jste dneškay, jste se dostali, protože jste se uvolili něčemu věřit. Tam, kde jste dneska, jste se dostali, protože vložit svou víru do něčeho můžete jedině vy ssami. Podstatou Slibu zodpovědnosti je uznat, že všechny činy, jimiž jste tvořili a přikrmovali svoje přesvědčení, jsou pro vás nyní překážkami v cestě za štěstím, po kterém toužíte.

Pokud jste vytvářeli různá přesvědčení díky tomu, že jste na ně zaměřili pozornost, souhlasili jste s názory někoho jiného, rozhodovali jste, jaký význam co má, konstruovali jste příběhy a shromažďovali důkazy, abyste ohledně těchto svých příběhů mohli mít pravdu, pak neexistuje důvod, proč byste nemohli využít všechny tyto postupy k budování přesvědčení nových - a tentokrát s plným vědomím a s jasným záměrem.

Cvičte se v bdělosti. Vzdejte se potřeby mít pravdu. Milujte sami sebe bez hranic. Vytvořte si nový sen. Změňte svůj postoj k onomu emociálně obtěžkanému slovu zodpovědnost. Smiřte se s ním, poněvadž je základem vaší tvořivé síly. Vždycky jste měli tu moc rozhodnout se pro něco jiného. Pro něco jiného, čemu byste měli věřit. Chcete-li zakoušet trvalou změnu, přijměte zodpovědnost na všechny dohody, které jste dosud uzavřeli, a s rozmyslem vložte svou víru do takových přesvědčení, jež vám budou posilou. Překročte pomyslnou čáru v písku a přijměte plnou zodpovědnost jakožto tvůrci snu o životě, který žijete. Právě tím jediným rozhodnutím můžete změnit všechno na světě.

Já jsem.

Skutečné já- JÁ JSEM - je vaším vnitřním zdrojem lásky, inspirace, síly a radosti.

Pravda je, že přesvědčení Já nejsem je lež. Než jsme se rozhodli mu uvěřit, bylo názorem někoho jiného a předtím nejspíš náleželo ještě dalšímu předchůdci.

Pokud věříte, že jste malí a bezvýznamní, že si nezasloužíté hojnost nebo že vám nikdy nedojde, jaké jsou vaše nejvzácnější sny, pak souhlasíte s tvrzením Já nejsem. Hrajete-li různé role a nosíte masku na svou ochranu, aby vás nebylo vidět, pak souhlasíte s tvrzením Já nejsem. Jestliže přijímáte představu, že je normální trvale truchlit pro minulost nebo se věčně strachovat o budoucnost, pak souhlasíte s tvrzením Já nejsem. Pokud se bez ohledu na své úspěchy vzdáváte života plného radostí a nevěříte, že byste někdy mohli uspět v životě v celé jeho šíři, pak souhlasíte s tvrzením Já nejsem.

Neštěstí nevzniká z toho, co je, ale z toho, co věříme, že je.

Jsme součástí všeho a všechno je součástí nás. Celý vesmír a všechno v něm jsou jedinou přítomností, jež se magicky a velkolepě promítá do miliard podob. A každý z nás je jednou z těchto podob a zároveň i celým vesmírem.

Vy jste ŽIVOT, který prožívá sám sebe prostřednictvím lidského těla, vjemů, myšlenek a emocí. Vy jste umění Stvořitele. Vy jste JÁ JSEM.

Hlasy Prvního snu - Soudce, Oběť a Krasavice - jsou učiteli, kteří nás k JÁ JSEM dovedou. Jakmile je Oběť vykoupena, poučí nás, v čem tkví naše osobní síla a autorita. Soudce nás poučí o spravedlnosti a pravdě zmírněné láskou. Krasavice nás poučí o sebelásce, úctě a víře. Každý hlas z Prvního snu, jemuž se postavíme, se pro nás stává spojencem.

Až přestanete vkládat víru do Já nejsem, vyjde bez obtíží najevo, co je: Já jsem.

Já jsem v pořádku. Já jsem dost dobrý. Já jsem schopný. Já jsem v této chvíli dokonalý. Já jsem míry.  Já jsem schopen milovat sám sebe bez hranic. Já jsem člověk. Já jsem Bůh stejně jako všechna ostatní stvoření, která kolem sebe vidím.