Zimbabwe

Jediný způsob, jak v takové zemi mentálně přežít, je přijmout okolnosti takové, jaké jsou.

V obchodech tedy nebylo opravdu nic?

Ne, jen nárazově. Třeba deset vajíček. Byla tam ale tak obrovská inflace, že se dvakrát denně měnil kurz, takže jsem do obchodu chodila s kalkulačkou. Ale než jsem stihla všechno spočítat, už se kurz zase změnil. Navíc tam byly tři druhy kurzů: oficiální, šedý a černý, a každý obchod jel na jiném. To, co člověk měl, ráno vyměnil na černém trhu a ty peníze musel okamžitě zužitkovat, protože odpoledne nebo další den už to byly jen cáry papíru. A lidé vážně neměli co jíst.

Zimbabwané jsou mírumilovný národ, který pokorně přijímá všechny rány osudu i režimu. Samozřejmě že jsem čas od času na pouliční kriminalitu nebo nějaké incidenty narazila, ale ve srovnání s africkým standardem byla Zimbabwe bezpečná země. Bylo to ale také dáno obrovskou koncentrací vojenských a policejních složek. Za Mugabeho režimu byl každý sedmý člověk v davu tajným policistou nebo vojákem. A ti drželi projevy kriminality a nepokojů na uzdě.

Mugabeho režim měl za cíl všechny lidi oslabit a vyhladovět. S prázdným žaludkem se totiž špatně protestuje. V jednu chvíli dal dokonce Mugabe všechny nevládní organizace na černou listinu a zakázal jim činnost. Když ale viděl, že mu v zemi umírá příliš mnoho lidí a všude se válejí mrtvoly, tak dovoz pomoci zase obnovil.

Afričané všeobecně mají velmi negativní postoj k ochraně, vyznávají plodící filosofii, že každý pohlavní styk by měl vést ke zplození potomka. A že čím víc dětí člověk má, tím je bohatší. Bude mít víc následovníků a stane se váženým občanem. Muži proto touží po nechráněném sexu. Navíc tam existuje spousta předsudků - když virus nevidí, tak pro ně neexistuje. A také žijí v krátkodobějších perspektivách. Tady a teď. Co se stane za pár let, je nezajímá.

Z mojí obavy z rituálů jsem si ale přivezla některé zvyklosti i do Evropy. Třeba když jsem šla k holiči, tak jsem si potom sebrala všechny své vlády a odnesla si je. V Africe věří, že když začaruji část vašeho těla, jako třeba nehty, vlasy nebo výměšky, tak se to kouzlo pak dá vztáhnout i na vás. Takže je tam zvykem, že když jdete na manikúru, pedikúru nebo ke kadeřníkovi, tak aniž by si o to člověk říkal, přinesou vám při odchodu pytlíček s vašimi nehty či vlasy.

V Africe vás nejdříve zmlátí, zabijí a teprve pak zkoumají, jakou hotovost u sebe máte. I malý obnos je pro ně cennější než váš život.

Zuzana Beranová, spisovatelka a diplomatka