“Objasnit znamená opakovat myšlenku dítěte jinými slovy.
Hledejte ve výroku dítěte skryté pocity nebo významy. Když mate dojem, že jste
to pochopili, zkuste myšlenku opakovat jinými slovy, abyste měli jistotu.
Líza:”Anna je pěkná kráva.”
Matka: “Takhle nemluv. Už jsem ti to přece říkala.”
Matka reaguje kritickým tónem. Reaguje na Lízina slova a
její reakce je uzavřená. Jejím výrokem končí další komunikace. Líza už toho moc
o svých problémech nebo pocitech moc víc neřekne.
Líza:”Anna je pěkná kráva.”
Matka: “Jsi na ni rozlobená?”
Líza: “Jo. Vyzvonila ostatním holkám, že se mi líbí Béďa.”
V tomto případě matka reaguje otázkou, takže Líza pokračuje
v komunikaci. Matka má dojem, že Líza je rozzlobená, a ověří si to. Líza z toho
vidí, že jí matka naslouchá. Váš první dojem nemusí být vždy správný. Otevřené
odpovědi v každém případě vaše děti povzbudí k další komunikaci. Nesprávná
otevřená odpověď je lepší než uzavřená odpověď.
Ujasněte si, zda jste dítě správně pochopili, abyste ho
povzbudili k pokračování rozhovoru o problem nebo o jeho pocitech. (Severe, S.)
Chtěla jsem tím ukázat, že je možné k dětem přistupovat jako
k partnerům, se kterými můžeme diskutovat, od kterých se můžeme i něco přiučit,
které nemusíme ovládat. Už tím, jak k nim přistupujeme, jim můžeme ukazovat, že
jsou zcela jiné cesty než použití moci a existence hiearchie k tomu, aby
skupina lidí úspěšně fungovala.
Přímá cesta březen
2004 číslo 6
Žádné komentáře:
Okomentovat