vztahy

Když se nové páry zamilují, vždycky do největších předností druhého. Těch si všímají nejdříve. Jenže tohle je krátkozraké. Aby vztah fungoval dlouhodobě, musíme akceptovat především přesný opak - slabiny toho druhého.

Slabiny jsou paradoxně tak silné, že i ten nejschopnější člověk, má-li jednu výraznou slabinu, nedokáže uplatit všechny své přednosti. Stačí, aby neměl sebevědomí. Pak je úplně lhostejné, jakými přednostmi disponuje. Protože je nedá najevo. Jedna slabina ho přepere.

"Přes všechny tvoje slabiny tě dokážu podpořit v práci na sobě. A dokážu tě respektovat, i když to přes všechnu svou snahu nakonec nesvedeš." Říká se tomu přijetí partnera. Bez snahy ho následně úporně měnit.

Budování vztahu je velmi podobné budování firmy. Když se někomu povede vybudovat úspěšné podnikání, většina lidí řekne:"Je to náhoda." Já vám povím, co je náhoda.

Náhoda je, když si jen jednou hodím mincí a padne zrovna panna, kterou si přeji. Ale kdo se rozhodne budovat dokonalost (ať už firmu či vztah), zjistí, že náhodu kupodivu lze ovlivnit. Ano, já dokážu ovlivnit, jestli mi padne panna. Víte jak?

Hodím si mincí.

Když mi padne orel, hodím znovu.

A budu házet, dokud mi nepadne panna. Víte, jak?

Hodím si mincí.

Když mi padne orel, hodím znovu.

A budu házet, dokud mi nepadne panna.

Jednou mi panna padne.

O tom je podnikání.

A o tom jsou i vztahy.

Podnikatelé vědí, že člověk není dokonalý. Nečekají na dokonalý čas, dokonalý nápad, dokonalou realizaci. Vědí, že není vhodnější čas než teď. Základem úspěchu je dát si příležitost a pak na neúspěchu pracovat, dokud se nepromění v úspěch.

Ani osudového partnera nelze potkat. Osudovým partnerem je nutné se stát. Aby se pro nás někdo stal osudovým, musíme respektovat to, že není dokonalý, že je člověk, tudíž že chybuje. Ale hlavně - že je schopen své chyby odstranit, napravit, neopakovat. Musí samozřejmě chtít. A obvykle chce, jsme-li i my pro něj osudoví.

Ať si myslíme, že něco společně dokážeme nebo nedokážeme, vždycky budeme mít pravdu. Pár není silnější než jedinec, je-li součástí páru slabý jedinec. A kdo s námi nechce společně podstoupit překážky a problémy, s tím je vztah ztrátou času a energie.

Zaměstnání i podnikání mě však naučilo chápat, že v jinakosti je krása. Že druzí jsou lidé, kteří mají odlišnou minulost, pohledy, city i práh bolesti a nejsou to roboti naprogramovaní mým mozkem. Že i když jsou placeni, mají právo na chybu, výpadek, odpuštění.

Jednou z podmínek dlouhodobého vztahu je velkorysost a trpělivost s partnerem. Ta mu dá nádherné oprávnění být člověk. Být sám sebou. Obsahuje naše porozumění, že každý chybuje. A pak právě velkorysost a trpělivost dávají partnerovi čas, který si zaslouží, na své ponaučení. Velkorysost a trpělivost dávají druhému vědomí, že se nás může bez obav držet během těžkých časů, které přijdou - bohužel, nebo bohudík, jak chcete - na každého.

Nenálepkujme druhého. Nálepkujme sami sebe. Nálepkou Opora.

Kdykoli se snažíme své domněnky, předsudky, úzkosti a trápení schovávat, bráníme druhému v tom nejkrásnějším, co může udělat - prokázat, že nás skutečně plně miluje, poskytnutím velkorysosti a trpělivosti.

Když děláme vše nejprve pro druhé, jsme schopni dříve nebo později začít druhé obviňovat, že se nám také tolik nevěnují. Přitom nikdo nám neumí dát to, co si neumíme dát sami.

Čas rozhoduje o tom, koho potkáme.

Srdce rozhoduje o tom, koho chceme.

Ale chování rozhoduje o tom, kdo v našem životě zůstane.

FC ročník IV

Mimořádné vydání magazínu FC

Dárkový speciál