Petr Welsch

Deset let v profesionálním sportu bylo jako deset let ve skleníku. Byl jsem odtržený od reality. Na druhou stranu jsem se naučil hrát v týmu, spolupracovat a chápat, jak je teamwork klíčový, i pro byznys. Baví mě hledat potenciál v lidech a rozvíjet "spoluhráče". Necítím se už jako hráč, spíše jako trenér. Nehledím na svoji kariéru, ale kariéru každého člena týmu. Sport mě naučil i přijímat porážky, překonávat je a jít dál.

Co nejvíce svým "spoluhráčům" zdůrazňujete?

Dej druhé straně více toho, co chce, a méně toho, co nechce. A také: Nemusíš být nejrychlejší, ale buď ten nejvytrvalejší. Jen tak dojdeš nejdál a ukážeš cestu dalším.

Proč zrovna já mám zdravotní problémy a jiní jsou v pořádku? Nicméně záhy jsem pochopil, že takové myšlení nefunguje. Takhle ukazují prstem v byznysu jen slabí a neúspěšní lidé, kteří se snaží hledat chybu všude, jen ne v sobě. Například problémy svádějí na trh. Ve skutečnosti ale ukazují hlavně na sebe - na svou neschopnost vyrovnat se s fakty. Změna je důležitá v hlavě.

Dobrý manažer, stejně jako trenér, musí v lidech objevit potenciál pro tým. Já razím jednu filozofii: Neškatulkovat lidi, nechat je, aby se projevili. V každém je skrytý manažer či podnikatel. Jen školství to v lidech neprobouzí, spíše dusí.

Musíte věřit tomu, co děláte, umět se vcítit, prodat to, co klient potřebuje. Ale také to znamená chovat se eticky - v zájmu klienta a spolupracovníka. To vede dlouhodobě k vyšší loajalitě, dobrému jménu a úspěchu.