Někdy se zdá, že těch
přátel a laskavých lidí je v cizí zemi nějak víc. Ale to není odlišným
prostředím. Je to námi. To my náhle vnímáme a oceňujeme každý projev pomoci.
Každou svačinu, kterou nám někdo neočekávaně nabídne ze svého. Všechny milé
malé projevy jsou nejzřetelnější na neznámých místech, kdy jim věnujeme více
pozornosti a mají pro nás větší hodnotu.
Samota je lakmusovým
papírkem charakteru, protože právě tehdy, když se nikdo nedívá, to jsme
skutečně my. Ryzí my.
Singlové cestování
nás překvapuje zjištěním, bez čeho se vlastně v běžném životě obejdeme - jak
málo nám ve skutečnosti stačí k přežití, štěstí i vychutnání si jediného dne.
Tehdy naplno vnímáme, ba konečně i následujeme své instinkty a intuici.
Poznáváme, jak moc se na ně můžeme spolehnout.
Hlavně nás však
udiví, jak moc nás tohle baví. Až usedneme do zpátečního letadla, ucítíme, že
nám něco začíná chybět. Co přesně? Hledat své meze. Protože nás těší být pyšni
sami na sebe, kdykoli své limity znovu posuneme.
FC
ročník V
vydání 5/ 2015
Žádné komentáře:
Okomentovat