Setkání v čase a prostoru - Ladislav Selepko

Jazyk se natahuje, kam nedosáhne,

čtenář mlčky po hladině dojde,

hodiny natažené tak, aby šly věčně,

zachytí tikot z vedlejšího pokoje.

Známe se všichni –

obvykle někdo mluví, jiný naslouchá;

když se první potřebuje napít,

skočí druhý do nekryté propasti

zachytit vizi za třepité lemování.

Je potřeba to sdělit –

optimisté by v tichu zkameněli.

Kameny mají dlouhou chvíli,

potřebují se vyřádit;

vytvářejí propasti, stáčejí do nich

limonádu,

svádějí bouřku – a když ji odrážejí,

zjeveny v nastalém hlomozu

kukačky mlčky taktizují: klik-klak klik-

klak.

Ticho nemůže být.